17.12.2001 | Autor: Radek Diestler

Sony Music Bonton (68:15)
"Až se vrátím, budu prezentovat nový objev, který tady hrají v každém rádiu. Jmenujou se Brathanki a je to takový méně zkušený Čechomor," psal mi kamarád letos na jaře z Krakova. Protože je chaot, vrátil se, neprezentoval nic a tak až letošní podzimní mediální kampaň přivedla polský hype do mé domácnosti.

Srovnání s Českomoravskou je asi to první, co člověka v souvislosti s nimi napadne. Spláchněme to rychle ze stolu: princip je hodně podobný - crossover polských (a maďarských - přihodíme-li známou skutečnost o původu slečny zpěvačky, máme tu Visegrád jako vyšitý) lidových motivů s rockem a popovou elegancí a vlastní tvorba v tomto duchu. Brathanki - možná k vlastní škodě, ale co víme, třeba na koncertech vyrábějí větší čurbes - nejsou tak zemití, hrany jejich hudby se zdají ohlazenější, než je v našem kraji zvykem. Barevný, inteligentní, ale přeci jen trochu popíček.Co jim nicméně nelze upřít, je kreativita a svěžest: chytří a opravdu vyhraní muzikanti ji osvědčují na mnoha místech alba. Viz žertovná adaptace Zappovy Let's Make Turn Water Black, což na první pohled může působit jako docela slušný úlet, ale jak zjistíte, i z úletu se může stát integrální součást celku. Za velmi důvtipné považuji i jemné špásování s tangem, které příslušným písničkám (takové jsou především Červené korále, tamní hit z brathankovského debutu, který je zde spolu s dalšími dvěma písničkami proveden v češtině) dává mírně dekadentní přídech. A obrovskou devizou je bezesporu sl. Mlynková: takovému hlasu přísluší hluboká poklona a při případném osobním kontaktu rukypolíbení jeho vlastnici.

Čili: byť s jistými výhradami (ty se též týkají přílišné délky alba, i když je samozřejmě třeba odečíst tři bonusy v češtině), je potěšení rozhodně na mé straně.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12