12.11.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Rec. (70:20)
Podle všech tří zúčastněných, tedy saxofonisty Vráti Brabence, kytaristy Joe Karafiáta a hráče na perkuse Honzy Komárka to bylo vlastně cosi jako náhodné jamování, které někdo téměř náhodou natočil. Na to je ale výsledná nahrávka příliš strukturovaná, navzdory prvku náhody a improvizace je slyšet, že určitá představa o formě a struktuře skladeb předem existovala, a to nemluvíme o textech, které jistě nevznikly z okamžitého výronu imaginace – jakkoli byla při natáčení asi tou nejdůležitější ingrediencí. Vzpomínám si, jak se mě ještě před listopadem v dopise Jello Biafra ptal, zdali neznám nějakého českého kytaristu, co si říká Joe Carnation, a měl na mysli právě tyto nahrávky. Neznal jsem ani jméno, ani muziku... díky tomu, že nakladatel pracoval s původními pásy zní album výtečně, a muzika, ta je jako když se vyvalí láva! Spousta lávy! Free pasáže Brabencova saxofonu, stejně divoké linky Karafiátovy kytary, pod tím barbarská basa, vše se přitom vzájemně doplňuje. A přestože to není muzika, která by posluchači jakkoli vycházela vstříc, je přesto nádherně sdělná – snad díky té energii a nasazení.

Zlatý hřeb: je jich více, např. Mraky se vaří
Zní to jako: řízená explose

Body: