25.4.2008 | Autor: Josef Rauvolf

Steamhammer/Warner (180 min.)
„Znalci renesanční muziky říkají, že to není renesance ale rock, milovníci rocku tvrdí, že to je folk, a folkaři se ohrazují, že tohle teda ne,“ stěžuje si Ritchie Blackmore, a dodává, že vše je to jenom snobský pohled, a že si ho za dobu svého působení v hudební branži užil až až. Řeč je o jeho projektu Blackmore´s Night, který tvoří v podstatě pouze dva lidé, on a jeho životní družka, zpěvačka Candice Night, plus najatí muzikanti. Blackmore měl renesanční muziku rád již hodně dlouho, bylo tedy logické, že odešel z kostnatících Deep Purple a chopil se louten a akustických kytar. Hodně lidí mu to má za zlé, jeho pojetí renesanční hudby ovšem tak špatné, jak by se na první pohled či nakouknutí do recensí zdálo, není. Na to je dostatečně protřelý muzikant. Candice Night má hlas celkem zaměnitelný, zpívá ale přesvědčivě a bez nějakých manýr, a zbytek kapely, hrající kromě rockových nástrojů i na různé krumhorny, píšťaly a podobně, prostě s přehledem zvládá svoji roli. Krásně je to vidět a slyšet na DVD z pařížského koncertu z 20. září 2006, jež je doplněno bonusovým CD. Kromě hitů jako je Home Again nebo Fires At The Midnight sáhli muzikanti sympaticky i po převzatých písních (Rainbow Blues od Jethro Tull, St Theresa od Joan Osborne či Diamonds And Rust od Joan Baez), došlo i na Soldier Of Fortune z dob Deep Purple ve folkové podobě. Blackmore´s Night je parta, která neurazí, nečekejte ovšem nějaké obzvlášť velké hudební orgasmy. Celek zní jako most mezi Rainbow a 16. stoletím.

Body: