13.12.2001 | Autor: Ondřej Bezr

Blue Rec. (66:56)
Jsem rád, že se mi splnilo další z tajných přání - že jedna z mých nejoblíbenějších českých kapel vydala živák. Má sice na kontě tři studiové řadovky (Hodiny v nás, Lahvový a stesk, Zloději obálek), napěchované moc pěknými softrockovými písničkami, ale na žádné z nich jsem Bílou nemoc neslyšel hrát s takovou šťávou, jak jsem to znal z často navštěvovaných koncertů v její domovské Malostranské besedě. Tahle parta prostě potřebuje mít před sebou hlediště, narvané pěknými holkami - a to v prosinci loňského roku, kdy se deska nahrávala, evidentně bylo. Ostatně jako vždycky.

Jsem rád, že je tohle album pojato jako věrný obrázek koncertů Bílé nemoci i repertoárově, tedy jako průřez celou její více než desetiletou existencí: jsou tu moje nejoblíbenější rané písničky Marie si rozpouští vlasy a Den motýlů, spousta hitovek z poloviny 90. let včetně té největší Dermacol (konečně bez shazujícího závěru studiové verze), a samozřejmě zásadní opory zatím poslední vývojové fáze včetně Jahodových polí a pochopitelně Besedy, poklony klubu, v němž se nahrávalo. Nechybí ani písnička, kterouna žádném předchozím albu nenajdete - verze Burianova Blues pro věřitele.

Jsem rád, že Bílá nemoc po tragickém odchodu kytaristy, zpěváka a skladatele Tomáše Poláčka našla způsob, jak dál existovat - a to vůbec nemám na mysli čistě personální muzikantskou otázku. Snad to nemusím rozvádět.

Jsem rád, že mě při poslechu desky apriorně neodradila jména dvou hostů, kteří jinak rozhodně nepatří k mým velkým oblíbencům # Věra Martinová ve dvou věcech totiž Hříbalovo sólo opravdu velmi profesionálně a příjemně barví, Wabi Daněk je ve Vlcích přímo vynikající. U Ivana Hlase samozřejmě nebyl důvod žádné předsudky mít - s Bílou nemocí je už dávno 'jedna parta', v začátcích byl dokonce jakýmsi jejím kmotrem (dodnes si vzpomínám, jak mi o ní kdysi, někdy před deseti lety, v Malostranské kavárně poprvé řekl), otextoval jí řadu písniček a bylo tedy logické, že si jednu z nich, Za barevným sklem, přišel pohostinsky zazpívat.

Jsem zkrátka rád, že tahle deska vznikla. Že je taková, jaká je. Že je taková, jaká je Bílá nemoc.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12