27.4.2004 | Autor: Milan Slezák

Guerilla Records (51:57)
Řekne-li se český underground, vybaví se snad každému, kdo se o domácí nekomerční scénu někdy aspoň trochu zajímal, jména jako DG 307, Umělá hmota a samozřejmě The Plastic People Of The Universe. Formace BBP jako by na určité úseky tvorby zmiňovaných souborů svým způsobem navazovala. Jedenáctičlenný orchestr se náladou a vyzněním jednotlivých skladeb vracel v čase do dob, kdy underground představoval alternativu oficiální socialistické kultuře. První část alba je tvořena bezmála půlhodinovým komponovaným pásmem Valetolman, které ostatně dalo jméno i celé desce. Mimochodem, balíčky tablet analgetika Valetol vás provázejí celou grafickou podobou bookletu. Nádavkem se pak posluchači dostane i šestice dalších skladeb a dokonce i dvou videoklipů. Temná, místy by se chtělo říci až "záhrobní" hudba se stylově drsnými texty (jejichž autorem je Black Otto), která se občas nečekaně zlomí do zvuku téměř punkově zběsilého rozvrzaného orchestrionu, i typická undergroundová rasputinovská vizáž hlavního vokalisty a jednoho ze zakladatelů souboru Kunnerta St. Lebky včetně jeho mysteriózního plnovousu, představují téměř klasické atributy daného stylu. Těžko říci, proč se tvorba domácího undergroundu nevyužívá ve filmových hororech. I děsit lze, jak vidno, rafinovaně.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04