11.10.2004 | Autor: Martin Zoul

F Communications/CDirect (41:32)
Kdyby vyšlo tohle album před šesti lety, nemluvilo by se zaručeně o ničem jiném. Ne že by hudba na něm obsažená neměla už dnes nikomu co říct. Jen se Fred Avril prostě netrefil do období, kdy mít doma alespoň jedno album od Air nebo A Reminiscent Drive bylo in. To je všechno.
Vlastně ještě něco: už předloňský Avrilův debut That Horse Must Be Starving ukázal, že je v něm něco z hudebního génia a géniové si klidně můžou dovolit nakopnout první polovinu alba electroclashovými hitovkami jako Be Yourself, Power a především Can't Stand Your Ex's Rock Band, aby vzápětí zpomalili až do neúnosně roztahaného finále Quand tu fais ça.
Řekl tu někdo electroclash? On je to spíš takový electroclash s kytarami, něco jako když Blur posadí svoje skladby na hiphopový spodek. Navíc se to týká jen tří z deseti skladeb, mezi kterými jsou i křehčí kousky jako Eve +++++ silně připomínající Air nebo téměř folková As The Music Stops, kterou podmalovává zvuk silně připomínající nasamplované praskání táboráku.
Přes jistou nesoudržnost je album Members Only dílem člověka, který ví, co dělá. Navíc Fred Avril překonal obvyklá úskalí druhé desky, protože jeho novinka je minimálně stejně dobrá, jako ceněný debut.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10