14.8.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

"Během posledních dvou let jsem hodně vyspěla, prožila dobré i špatné, leccos se naučila a tyhle písničky o tom všem vypovídají," prohlásila Avril na adresu s pořádnou zvědavostí očekávaného druhého alba. Nemluví do větru, ten pokrok je opravdu slyšet. Avril stále nevybočuje z role rozpustilé holky a pro řadu příznivců bude důležitější plakátek všitý do bookletu CD než samotná hudba, ale fakt, že album je umělecky na vyšší úrovni než prvotina bude asi zpochybňovat málokdo. Přes vydatnou pomoc produkčních týmů a spoluautorky Chantal Kreviazuk se Avril začíná blížit řeholi skutečné rockové písničkářky. Jen blížit, ale onen nepřekonatelný tvůrčí přetlak už zná: "Vrátila jsem se z turné a prostě musela začít psát, i když jsem neměla ani ponětí, co bude následovat, kdy budu točit další album. A nikomu jsem o tom, že píšu nové písničky, neměla potřebu říkat. Možná jste se domnívali, že mi došla inspirace, ale bylo to přesně naopak." Polechneme-li si Under My Skin opravdu pečlivě a několikrát, oceníme profesní dokonalost, ale prvotní nadšení možná u někoho poněkud opadne. Banalitám a hluchým místům se Avril stále ještě úplně nevyhnula. Nicméně kráčí po správné pěšince. Malé skvosty jako třeba píseň Forgotten to dokazují.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07