25.7.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Vývoj irské skupiny Ash je pozoruhodný. Začali jako pankeři, pak nahráli experimentální album, posléze se vrátili k punkovému pojetí a na svém čtvrtém dílku Meltdown se prezentují jako kapela nevyhraněná, leč pevná v kramflecích.


Z punku jim toho zůstalo mnoho, například skladba Out Of The Blue je jím prodchnutá. Z experimentování se zvuky si ale mnoho neodnesli, spíše jako by pošilhávali po ostrovní kytarové hudbě spolčené s jakousi větší zaoceánskou agresivitou. Už ani vokál kytaristy Tima Wheelera není tak dominantní, spíše se rozšiřuje a propouští prostor baskytaristce Charlotte Hatherley, jejíž ženský element zůstal něžný i přesto, že má tendence hlasově více přitvrzovat.


Nové skladby Ash jsou promyšlené a pevné. Nedají už na první dojem, i proto z desky žádná zbytečně nečouhá. Album díky tomu drží pohromadě a posluchač - labužník si může vychutnat, jak kapela začala klást důraz na gradaci skladeb. Ještě více ve druhé půli desky, která je otevřenější, více nápaditější, ne tolik "pravidlová".


Meltdown je dobré album. Zastihuje Ash ve chvíli, kdy dosáhli prahu hudební dospělosti, přestali kalkulovat a nahráli takové písně, jaké jim šly ze srdce.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07