9.9.2004 | Autor: Petr Hanzel

Edel/Warner (58:53)
I po deseti letech od posledního studiového alba AD zůstává přiměřená dávka pozitivních vibrací jejich nejsilnější zbraní.
Stále mají šťávu, prvotřídní rap je i nadále poháněn nápaditými groovy, vyplňován melodickými refrény a zjemňován smetanovými ženskými vokály, jen ona pověstná funková uvolněnost jako by se místy trochu rozmělňovala v lehce zaměnitelném "hippopovém" oparu.
Hned na začátku prvního tracku se člověk skoro příjemně lekne, že se AD opět opřeli do jazzu. Nestalo se tak, jejich hudební esence už bohužel nezní tak neotřele jako na počátku devadesátých. Ubylo funku, přibylo R&B a popově nasládlých skladeb - viz singlové Honeymoon Day a Wag Your Tail.
Trochu zklame i nepřítomnost textů v bookletu, zvláště pak, když jejich místo zabrala nepříliš povedená obří fotokoláž.
Z toho, co ucho stihlo zachytit: narážky na gangsta rap, méně afrocentrismu, více výzev k návratu k přírodě (Among The Trees) či zábavné blahořečení nejstaršímu hip-hoperovi, kterým je jejich duchovní vůdce, 72letý Baba Oje (čti Baba oudžej).
Těžko jižanům vyčítat, že s novým materiálem už žádnou díru do světa neudělají. Jedna hudební revoluce je pro jednu kapelu tak akorát. Album i tak náleží k tomu nejlepšímu, co může současná komeční hiphopová scéna nabídnout.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09