5.6.2014 | Autor: Mikuláš Dohnal

2P Production (56:04)
Dávno pryč jsou doby, kdy jméno Arakain rovnalo se thrash metal. Při poslechu aktuálního alba Adrenalinum se zdají snad ještě vzdálenější. Mluví ze mě asi nostalgik, ale při vzpomínce na technothrashovou Schizofrenii, možná vrcholnou desku Black Jack či o něco mladší Apage Satanas se mi současná tvář kapely jeví, jako by pánové evokovali etapu „kompromisního“ alba S.O.S.

Důraz je kladen na všeobecně přijatelné melodické refrény a střední tempa, což sice nemusí být v zásadě špatně, ale od léty prověřeného Arakainu bych čekal přece jen víc. A to i ve srovnání s novodobými počiny s Honzou Toužimským u mikrofonu. Mimochodem, jeho výslovnost je místy poněkud iritující, zvlášť hned v úvodní skladbě Adrenalin, kde jeho „yeah, jsem malinko ujetááááj“ hodně tahá za uši.

Zlatý hřeb: Černobílý svět
Zní to jako: inu... Arakain

Body: