4.12.2009 | Autor: Petr Korál

Sony (46:51)
Těžko říct, zda celkové vyznění třetí řadové desky Anety Langerové bylo už dopředu záměrem, nicméně jakýsi průnik písničkově přímočarého debutu Spousta andělů s komornější, „šansonovější“ (a nepoměrně dospělejší) druhou deskou Dotyk je tím možná nejlepším řešením, jaké bylo lze zvolit.
Návrat k výrazné melodičnosti, avšak v podstatě beze stop prvoplánové líbivosti a bezohledných útoků na první signální soustavu, a k energičtějšímu poprockovému soundu Anetě na každý pád svědčí. A ačkoliv jednotlivé písničky pocházejí z tvůrčí dílny různých autorů (vedle samotné Langerové a jejího producenta a spoluhráče Martina Ledviny to jsou Filip Horáček, Tomáš Klus, Oskar Petr a Michal Hrůza), album jako celek působí až překvapivě homogenním dojmem (což se především o zmiňované prvotině rozhodně tvrdit nedalo).
Úroveň hudebně barevné, zvukově i instrumentálně vypulírované a naprosto brilantně, se spoustou „spodních emocí“ nazpívané desky poněkud srážejí snad jen sice přemýšlivé a zdravě nejednoznačné, zároveň však občas trošku „upovídané“ a do poněkud klišovité obrazotvornosti či patetičnosti sklouzávající texty.

Zlatý hřeb: Jsem, V bezvětří
Zní to jako: důkaz, že označení pop rock nemusí mít hanlivý nádech


Body: