15.12.2003 | Autor: Michal Husák

Music For Nations/M.A.B. Records (55:25)
Dokud se ještě britské sdružení Anathmena slyšitelně vyrovnávalo s doommetalovou minulostí (dnes ať předsudkáři slůvko metal rychle vyženou z hlav), velmi často byla z jeho písní cítit inspirace Pink Floyd. Poslední dobou pro změnu přicházejí na přetřes Radiohead. Trochu paradox u kapely, která sama ovlivnila řadu dalších a vytvořila si (to je mimo diskuzi) nezaměnitelný zvuk, jehož charisma nevyvane ani při četných stylových posunech.
Novinka A Natural Disaster zastihuje pětici (v sestavě už je i třetí Cavanagh, Jamie) v opětovných úvahách nad dravějším, kytarovějším pojetím. Před vydáním se z uniklých indicií hovořilo se o dílčím návratu k náladě alba Alternative 4, vyloženě plnokrevný kousek ale nakonec zazní je jeden, Pulled Under At 2000 Metres A Second. O to víc však zpění krev posluchače ukolébaného malebným postrockovým pábením. Dozvuky předchozího překvapujícího díla A Fine Day To Exit prostupují novinku nepřeslechnutelně, Anathema ale není z těch, kdo se opakují. Nemám teď na mysli dílčí aranžérské posuny typu trip-hopových názvuků v titulní A Natural Disaster nebo nového kytarového zvuku ve Flying. Nahrávky kapely zrají a dospívají před očima. Co zůstává, je nálada naléhavých semi-akustikých kytarových linek a zdánlivě depresivního, katarzivního Vincentova zpěvu. Amorfní hry spleenem načichlých pocitů, co přitom zůstávají písničkami s ozdravným rozměrem.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12