23.7.2004 | Autor: Martin Zoul

Quazi Delict Records ( 46:08)
Chcete něco slyšet? Alvik to dokázali! I bez producentské výpomoci Andyho Barlowa z Lamb natočili výborné album, které je navíc pro tuzemskou mikroscénu stejně zásadní, jako byl ve své době debut Ohm Square. Výjimečnost obou desek je nasnadě: Ohmophonica sympaticky překračovala hranice drum'n'bassu a Breathing Geometry si zas nedělá starosti s tím, co se zrovna nosí v oblasti dejme tomu nu-jazzu.


Nečekejte žádné složité rytmy, vše je naopak až minimalisticky úsporné. Při poslechu té desky máte pocit, že je vše na svém místě a že ty skladby snad ani nemohly být uspořádány jinak. Možná, že právě tohle měla kapela na mysli, když albu vetkla do titulu slovo geometrie. A proč breathing? Tady je to celkem jasné - ta deska dýchá a začíná to už obalem. Ten je totiž díky použitému materiálu (papír, papír a... ehm, papír) stejně lehký, jako hudba sama.


Alvik vystartovali od nuly do první ligy a ať už je tuzemské klubové publikum přijme nebo zůstanou záležitostí pro fajnšmekry, nikdo jim už nevezme, že natočili jeden z nejpozoruhodnějších debutů poslední doby.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07