6.4.2009 | Autor: Pavel Zelinka

Green Ufos/Starcastic (63:58)
Přáli byste si slyšet pořádnou dávku trip-hopu? Prodlevy mezi deskami ikon Massive Attact se pomalu prodlužují, Portishead na loňské desce zatočili směrem do experimentálnějších vod, Tricky je v permanentním rauši a Goldfrapp se už po debutu Felt Mountain nikdy nevrátili do top fazóny. A co třeba Alpha? Dvojice chráněnců ze stáje Melankolic vždy stála trochu ve stínu výše citovaných a jejich novinka by to mohla konečně změnit. Rovnou prozraďme to nejdůležitější, Alpha nejsou žádní bytostní experimentátoři, takže i s deskou The Sky Is Mine se vrátíme o víc jak deset let nazpět do období alb Protection nebo Dummy. A poněvadž už od dob jejich debutu Come From Heaven to mají pánové rádi spíše rádi na popový způsob, podobné zacílení čekejme i na více než hodinové novince. Robustní pop má ve své pompě blízko soundu Macy Gray ovšem v pomalejších, introvertnějších polohách Hooverphonic. Pokud by se jednalo o svěží dílko neřekl bych proti ani slovo. Čtvrtá deska Alpha zní ale podstatnou část stopáže příliš povědomě. Vždy si řeknete, tohle už jsme někde slyšeli (viz. již odcitované veličiny v předchozí části textu), a bohužel lépe. Ale abych nekřivdil, i na tomto CD se najdou nahrávky, které za poslech stojí. Ať už to jsou Zlaté hřeby nebo závěrečná melancholie A Little Poison, vždy protrhávající potah sentimentu neředěnou energií.

Zlatý hřeb: Burn Me Again, For The Wages
Zní to jako: hra na velké a sofistikované umění

Body: