22.6.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Nonesuch/Warner (61:33)
Šedesátník Allen Toussaint je cosi jako živoucí kronika neworleanské muziky, kromě toho, že měl prsty snad ve všem důležitém, co se v tomhle městě hudebně zběhlo, spolupracoval i s muzikanty hodně odlišnými, například psal dechové aranže pro The Band, nahrával s Elvisem Costellem i Paulem McCartneyem. Na svém posledním albu skládá hold velké řece, po „který připlul jazz,“ čemuž odpovídá i výběr klasických kousků jako je třeba stařičké tradiční blues St. James Infirmary, West End Blues od legendy neworleanského jazzu Joe „King“ Olivera či Ellingtonovu Solitude, které ovšem vždy pojímá hodně po svém - což je u tak důvěrně známých skladeb pořádně těžké. Ovšem Toussaint není jen tak někdo, a tak právě všechny ty evergreeny zní jako nové, přesněji: jako kdyby si je napsal Allen Toussaint sám.

Zlatý hřeb: Day Dream
Zní to: mistrně

Body: