25.1.2011 | Autor: Petr Korál

EMI (45:51)
Alkehol je přímo učebnicovým příkladem kapely, kterou lidé buď milují, nebo nenávidí a téměř nic mezi tím. Přitom snaha o pokud možno nezaujatý pohled může přinést některá zajímavá zjištění.
O tom, že ani na celkově již patnáctém (včetně bestofky a dalších ne zcela regulérně řadových počinů) albu Alkeholu není radno hledat sebemenší náznaky nějakého hlubokomyslného umění, diskutovat asi netřeba. Nicméně že i v jednoduchosti je síla a že když někdo dokáže sypat z rukávu chytlavé melodické nápady a neuchylovat se přitom ke křečovité či dýchavičné tancovačkové vlezlosti, je to vlastně také svým způsobem umění, o tom Alkehol různou měrou přesvědčuje už téměř dvacet let své existence. A tentokrát chytil v tomhle směru opravdu vydatnou skladatelskou slinu, protože deska obsahuje celou řádku potenciálních nových tutovek v repertoáru souboru.
Celkově kolekce Pojďme se napít představuje dost velký hudební návrat ke kořenům Alkeholu, až někam k eponymnímu punkmetalovému debutu. Také textově se téměř vše opět točí jen kolem chlastu (pozor, inovace: kromě piva nebo panáků tentokrát pánové vzdali hold i vínu!) a opravdu to ani omylem není žádná halasovsko-hrubínovská poezie. Možná ale škoda, že tu absentuje nějaká pomalejší, posmutnělá věc s poněkud závažnějším obsahem, něco v duchu až překvapivě silných písní Rozlezem se v červy a Než půjdeme k čertu z ne tak vzdálené minulosti skupiny.

Zlatý hřeb: Pojďme se všichni napít, O víně 1
Zní to jako: další porce pijáckých popěvků


Body: