4.8.2013 | Autor: Michal Husák

Capitol/Universal Music (67:16)
Byla by škoda, kdyby v pohnuté atmosféře kolem návratu Black Sabbath zůstalo stranou pozornosti nové album Alice in Chains. Seattleská veličina samozřejmě z odkazu Black Sabbath vychází doslova hmatatelně a také na druhém studiovém albu od svého návratu s novým zpěvákem Williamem DuVallem to potvrzuje každá nota. Zároveň však elegantně rozvíjí vlastní specifický výraz.

Kapela s přípravou desky nikam nespěchala a ve výsledku se v každém hudebním „póru“ odráží řemeslný fortel, zdravý nadhled, nápaditost i chuť. DuVall už minule přesvědčil, že je víc než důstojnou náhradou za Layna Staleyho, riffový profesor Jerry Cantrell tahá z klobouku jeden silný motiv za druhým... Novinka s fascinujícím názvem zkrátka velmi těsně a v tom nejlepším slova smyslu navazuje na předchozí desku Black Gives Way to Blue a opět je to požitek nejen pro každého nostalgického pamětníka grunge, ale pro fanouška poctivé rockové tradice obecně. Hutná temnota, chlad, ale i decentní lehkost a uvolnění.

Těžko vybírat z alba nejvýraznější momenty - skoro se zprvu zdá, že všechno trochu splývá. Jenže s dalšími poslechy zjišťujete, že spíše jde o nepřerušený řetězec silných nápadů.

Zlatý hřeb: třeba Hollow, kterou kapela téměř „namátkou“ zvolila za singl a stal se z ní hit - i díky skvělému klipu
Zní to jako: Hard rock, grunge, alternativní metal... AIC si každopádně nespletete.

Body: