3.5.2002 | Autor: Petr Korál

Samuel Records & Pohoda Records ( 41:49)
Chebský Albion na sebe upozornil už v roce 1998 společnou LP deskou s dodnes mnohem známějšími Kevorkian z Prahy (snímek ...Only One Drop In Sea Of Tears). Ale kdo ví, třeba se ti, kteří 'chtějí vědět', s Albionem konečně seznámí díky jeho dlouhohrajícímu debutu. Jedním dechem je ovšem třeba dodat,že debutem stojícím za pozornost.

Synthpathy je o pocitech a náladách, respektive o jejich velice zdařilém - protože barevnými nitkami emotivnosti a naléhavosti skrznaskrz protkaném - vyjádření. Ano, emocore je stále asi to nejsprávnější označení tvůrčího počínání téhle kapely. Čili žádný bezhlavý rachot a už vůbec ne bezuzdná syrovost a brutalita, ale v podstatě pravý opak: tvrdší kytarové riffy uložené do hedvábné peřinky působivých - a nezřídka vskutku nádherných! - melodií, mimořádně procítěný vokál a poměrně časté dokreslování soundu 'vesmírnými' klávesami. A samozřejmě 'pocitové' texty nutící k zamyšlení.

Nu, mám neodbytný pocit, že prostřednictvím této uvolněné a přitom maximálně 'zanícené' desky konečně někdo zaútočil na pozici nejlepší domácí emo-HC nahrávky, za niž jsem dodnes považoval Seven Samurai rovněž Západočechů Ember (na vysvětlenou: ne, na znamenité snímky Sunshine nebo Lvmen jsem nezapomněl, ovšem ty jsou přece jen z trochu jiného hudebního těsta).




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05