14.10.2002 | Autor: DJ Mobley

Arta (65:50)
Na domácí jazzové scéně etablovaná jména Zbořil a Pokorný téměř není třeba představovat. Oba totiž bez přehánění patří k nepočetné první jazzové lize jak instrumentálně, tak kvalitou hudebních projektů, na nichž se podílejí. Jejich italský host, varhaník Alberto Marsico, je v našich končinách prozatím méně známý; jeho hudební biografie však naznačuje, že je na nejlepší cestě zabydlet se natrvalo v exkluzivním klubu muzikantů, jimž se nenapodobitelný zvuk klasických hammondek stal životním osudem. Soudě podle nedávných pražských koncertů i podle studiové nahrávky tohoto vítaného projektu má pro to všechny předpoklady. S jeho českými přáteli ho však zjevně spojuje víc než jen vysoká instrumentální úroveň (v současném jazzu v podstatě samozřejmá). Ne náhodou mají všichni tři protagonisté česko-italského 'organ tria' na svém sólovém kontě množství výletů za hranice všedních jazzových dní do popových nebo rockových končin, jejichž jediným společným jmenovatelem je v češtině chybějící pojem 'groove'. Ne však samoúčelný 'groove pro groove', jehož okázalé bicepsy zavánějí anaboliky a ke skutečnému funky mají asi stejně daleko jako silikónové protézy k opravdové erotice, ale nenásilný a elegantní groove, zvěčnělý např. na historických nahrávkách tria kytaristy Grant Greena ze šedesátých let. U něj, resp. u jeho varhaníka Larryho Younga také Marsico a spol. našli jednu ze tří převzatých skladeb alba (Talkin About J.C.), které potěší nejen inspirovanou komunikací tria a přesvědčivým projevem sólistů, ale i jejich atraktivními skladbami. Zmiňme alespoň Marsicovu Sambady s hostujícím vokálem Dana Bárty a Pokorného vypalovačku Grunt Groove, pod níž by se klidně podepsal i idol kytaristů Robben Ford. Možná, že hudba tria ve studiovém, resp. reprodukovaném kontextu nakonec působí trochu usedleji než na koncertě, svojí kvalitou a svěžestí však v každém případě příjemně vybočuje ze současné domácí produkce. Pochvalu si zaslouží i Arta za promptní vydání desky natočené v květnu t.r. i za vkusnou obálku (obvykle ne zrovna nejsilnější stránka českých jazzových desek...), jejíž grafické provedení perfektně odpovídá hudebnímu obsahu: žádné laciné efekty, just music, ale groovy,babe!


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10