8.3.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Maverick/Warner Music (50:29)
První abum Alanis Morissette Jagged Little Pill vyšlo v roce 1995 a museli jsme tři roky čekat, než Alanis přišla se Supposed Former Infatuation Junkie. Čekání se vyplatilo. Na Under Rug Swept jsme museli čekat dokonce roky čtyři. Čekání se vyplatilo ještě více. Alanis Morissette se poprvé pustila do práce na na novém albu sama, bez své dosavadní spolehlivé opory, producenta Glena Ballarda. Jak ale trefně poznamenala Birgit Fu" v německé mutaci časopisu Rolling Stone, "skutečnost, že si Alanis album sama produkovala, je sotva znát. Glen Ballard by to sám lépe neudělal, nanejvýš by to víc uhladil..."

Alanis Morissette si dala opravdu záležet. Album původně mělo vyjít loni před Vánocemi, ale bez ohledu na komerční aspekt věci dokončila autorka definitivní výběr jedenácti skladeb ze všech třiceti připravených - a z toho pětadvaceti natočených -až počátkem února. Under Rug Swept se formálně hodně přiblížilo modelu středního proudu, melodiemi počínaje a aranžemi konče. K unifikovanému skladatelství většiny současných středněproudých autorů, jejichž práce ze všeho nejvíc připomíná stavbu přístrojů pomocí zásuvných modulů, má ale hodně daleko. Především v textech. Ale i pozornější poslech hudby samotné odrazuje od tendencí považovat Under Rug Swept za jednoduše popové album: v úvodní, již zmíněné 21 Things I Want In A Lover vede počáteční kytarový riff (hraje Dean DeLeo ze Stone Temple Pilots) naši paměť až někam k Paulu Kossoffovi a Free a také basová linka upomíná spíš na nějakou progresivní kapelu ze zlaté éry experimentů konce šedesátých let.

Ale nabízejí se i jiné paralely: písně na tomto albu mají hodně blízko k Alanisině předchůdkyni z let sedmdesátých, Carly Simon. Jsou podobně výrazově bohaté, většinou nestojí na tom nejprostším schématu sloka-refrén-sloka, jsou podobně dynamické (Hands Clean) a výrazově rozmanité. Ve Flinch, nebo That Particular Time je ta podobnost tak výrazná, že by někomu možná při opakovaném poslechu mohla začít trošku vadit. Připomeňme ovšem, že není hanba mít dobré učitele.

Texty mají také velmi osobní témata, ale o partnerských problémech se zde zpívá s daleko větší razancí. Tam, kde se Carly zmohla jen na výčitku, která měla jediný výsledek - fakt,že byla vyřčena (You#re So Vain), je Alanis daleko útočnější a nekompromisně žádá jasné odpovědi. Narcissus je o maminkou rozmazleném egoistovi (každá řeč o zdravosti [úsudku]/každá řeč o logických spojitostech/každá řeč o tom, jak to vyřešit/tě žene ze dveří) Alanis však není zapšklá feministka, jež by byla přesvědčena, že existence mužů na této planetě je koneckonců skutečnost hodná politování, protože v refrénu se sama sebe ptá, proč se tohohle chlápka pokouší mít ráda, když on o ni vůbec nestojí. Slova 21 Things I Want In A Lover (21 vlastností, které má mít milenec) jsou výsměchem honbě za zásadními 'společensky a politicky# korektními vlastnostmi a ta vlastně nejdůležitější otázka jsi zvědavý a komunikativní? se objeví až v samém závěru. V Hands Clean (Umyté ruce) se zase ptá partnera: která část naší [společné] historie je znovu napsána a zametena pod koberec?

Nezdá se ale, že by zmíněné odkazy na minulost byly známkou skladatelské bezradnosti a vyčerpávajícího se tvůrčího potenciálu Alanis Morissette. Umělkyně se blíží třicítce a tak nám spíš tane na mysli cosi o období zrání a pochopení souvislostí, nebo chcete-li 'zmoudření#. Ostatně v závěrečné písni, pomalé baladě Utopia, Alanis zpívá: budeme sdílet a poslouchat a podporovat a vítat/ ... /budeme dýchat a budeme potěšeni a pobaveni rozdíly/budeme něžní a uvolníme místo každému citu/ ... /to je má Utopia ... Takto upřímné krédo nelze jednoduše bagatelizovat poukazem na to, že mnozí jiní se pomocí důsledného boření dostali dál. I oni nakonec budou muset stavět, aby mohli dál žít. Minulost se nedá zamést pod koberec, není možno si nad ní jako Pilát Pontský umýt ruce a tvářit se,že nic nebylo.

Na závěr prosím odpusťte jednu ryze osobní poznámku: při vší úctě k Sheryl Crow, Tori Amos, Aimee Mann a především mé favoritce Stevie Nicks, jakož i všem ostatním kočkám, Alanis Morissette zase dokázala, že je nejlepší. Klidně si počkám další čtyři roky, jen když to následující album bude také tak pořádně udělané, jako Under Rug Swept.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03