12.2.2002 | Autor: Honza Vedral

Universal Music (58:32)
Definice Afromanových dobrých časů tkví v několika kilech konopí. Metrácích hodně dobrého hulení, řádně vypěstěného modýlku, ze kterého vám umotají megasmotek klasici spektáklů Kevina Smithe Jay a Tichej Bob. Opar lehkých drog, zpocených bradavek a poševního sekretu - to je svět, ve kterém žije kudrnatý prcek se zarudlýma očima. Ladies and gentlemen/Homosexuals, lesbians/ and transvestites/ Allow me to introduce myself/ As the Hungry Hustler/ Afroman/ I am/ The American Dream. Říkám vám, tohle je totálně zhulenecká nálož, které se nevyrovnají ani vaši nejlepší kamarádi zhroucení v kožených křeslech na VIP večírcích. Album, které nepochopíte, dokud neodpálíte světácky naditého špeka a nezačnete v doprovodu puncovaných sexistů sledovat plážové klipy s naolejovanými černoškami. She won't let me fuck. Energií nabitá parodie na smutný svět bez drog. Roztomile pomatený mix hudby, které je dobře v hájenství marihuanového listu. Naberte tu desku do plic, místo maminky pohlaďte sluníčko a s výdechem si užívejte tu vesmírnou pohodu. Jste mimo? Nevadí, Afroman taky. Je mu jedno, jestli dělá reggae, gospel nebo hip hop. Hlavní je, že je dobře jemu, jeho kámošům, jeho rostlinkám a babám, po kterých může házet očima. Ještě jednu porci zelené zmrzliny polité krémem amerického snu, prosím. THC vzbuzuje chutě k mlsání. A jedna vyvedená úchylárna takového formátu nevydá ani za jablečnou přesnídávku.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02