20.4.2003 | Autor: Pavel Zelinka

Real World/Virgin/EMI (66:58)
Další album nazvané Seed, a zase spokojenost. Na rozdíl od Mystery Juice, u kterých se jednalo o debut, AfroCelts (dříve Afro Celts Sound System) přicházejí již se svým čtvrtým řadovým albem. Na první poslech se od předchozích počinů tolik neliší. Znovu vám při poslechu před očima proběhne pěkně rozjuchaná multikulturní partička se spoustou akustických nástrojů irské (housle, flétny, kytary) i africké (bicí a perkuse všeho druhu, strunné nástroje) provenience, ale také s mocným soundsystémem, který současně tlačí před sebou. K párty si pozvala spoustu známějších kámošů (experimentální baskytarista Jah Wobble, irský houslista Eileen Ivers, flamencový kytarista Jesse Cook nebo Bono Vox z U2).
Každým albem je parta okolo Simona Emmersona jistější a pokaždé nabízí propracovanější koláž tanečního ethnopopu. Nejrafinovanější skladba alba (Rise Above It) nejdřív začíná jako nenápadná irská selanka s harfou a flétnou. K té se poté přidá Bono Vox, který ji posune do popového hájemství. A když se po šesti minutách zdá být vše jasné, je tu sbor až z rovníkové Afriky, který vše rozehřeje ještě více, takže po necelých jedenácti minutách jste rádi, že rozhodčí pískl konec třetiny. A tak je to u celého alba.
Větší akcent na africkou notu je dalším důležitým znamením. Již ne pouze Ir Iarla O'Lionaird, ale spousta dalších afrických zpěváků dělají album celkově pestřejší. Další důkaz toho, že 'technologie nezabíjí muziku', ale může jí naopak posunout dále.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04