28.12.2012 | Autor: Michal Husák

Columbia/Sony Music (67:59)
Aerosmith dobře věděli, proč jako „předkrm“ uvolnili dopředu zrovna dvojici skladeb What Could Have Been Love (typická klenutá power balada) a Lover Alot (nadupaný řízný bigbít). Na novou desku se čekalo věčnost a nic nemohlo fanoušky navnadit lépe než právě tyto dva singly, které však zároveň díky své prvotřídní chytlavosti trochu komplikují sblížení se zbytkem materiálu.

Většina alba totiž nefunguje tak přímočaře – což ostatně bývá obvykle jen ku prospěchu. Už napoprvé je jasně znát, že celá deska pulzuje zatraceně vitální energií a parádně odsýpá. Při opakovaném poslechu pak rozkvétají potemněle varovné spodní proudy zdánlivě odlehčené Tell Me, vlnivá smyslnost hřmotné Hold the Lights, podmanivá dynamika zprvu trochu ulepeně líbivé Beautiful… A dalo by se pokračovat song za songem.


Nesrovnávejme s nedostižnou deskou Get a Grip, trochu nedoceněným majstrštykem Nine Lives, ani s dávnými klasikami, ke kterým novinka nemíří až tolik, jak mohla naznačovat některá vyjádření kapely. Music from Another Dimension! prostě „jenom“ oživuje v tom nejlepším smyslu všechny osvědčené fígly: od hard rocku a blues přes pop, rock ‘n’ roll až k boogie nebo country.

Ačkoliv vztahy v kapele podle všeho nejsou zdaleka ideální, muzika Aerosmith má zdravý motor. Jen mohla být deska možná o kousek kratší. V závěru už se výše popisované jiskření dostavuje přece jen vlažněji a například bez Perrym zpívaného Freedom Fighter nebo klišovitého cajdáku Another Last Goodbye by album zářilo ještě výrazněji.

Zlatý hřeb: What Could Have Been Love
Zní to jako: rozhádaní borci znovu ve formě

Body: