19.7.2007 | Autor: Martin Zoul

RCA/Sony BMG
Kdo má Avril Lavigne zařazenou v mentální škatulce „teenage pop stars“, měl by na ni rychle změnit názor. Ne že by se nové album dvaadvacetileté Kanaďanky neobracelo především na nezletilé posluchače, byla by ale škoda ho kvůli tomu zatratit. The Best Damn Thing je totiž zdaleka nejlepší deskou, kterou Lavigne – potažmo kterákoli sotva zletilá zpěvačka – natočila.
Především je to krystalicky čistý příklad toto, proč se vyplatí poslouchat pop music. Budoucí generace psychologů a sociologů budou právě na téhle desce moci demonstrovat takové věci jako jsou identifikace s nějakým vzorem nebo budování a udržování kultu, o nejrůznějších marketingových praktikách ani nemluvě.
Ze všeho nejdůležitější je ale fakt, že když odhlédnete od všech humanitněvědných pohnutek, které by vás k poslechu desky The Best Damn Thing mohly vést, zůstává vysoce poslouchatelná hudba odzbrojující svou přímočarou melodičností. Díky ní se vám několik písní z alba bude prohánět v hlavě pořádně dlouho, což berte jako to nejlepší doporučení.

Zlatý hřeb: I Can Do Better
Zní to jako: esence post-teenagerovského popu

Body: