3.1.2005 | Autor: Jindřich Göth

Righteous Babe Records (57:20 min.)
Na nových albech tzv. písničkářek se nějakých neočekávaných změn dočkáme jen těžko. Tudíž informaci, že Ani DiFranco si k natáčení zbrusu nové kolekce Knuckle Down přizvala - vůbec poprvé za celou svou kariéru - spoluproducenta Joea Henryho (jinak též interpret a skladatel, na kontě má již devět alb), můžeme brát pouze jako orientační. Dvanáctero nových skladeb nepřináší v kontextu Aniny tvorby nic převratného: stále jde o písničky na pomezí folku, jazzu, blues a funky s důrazem na chytlavé, leč nikoliv prvoplánově chytlavé a za-každou-cenu-hitové melodie. Jistou výjimku tvoří snad Studying Stones s nádhernou refrénovou hlavou, kterou už po prvním poslechu z hlavy nevyženete. Do zbylých skladeb je nutno se položit, vychutnat si je, pokud možno v klidu. Jen tak oceníte aranžérské finty, rafinovanou stavbu a Anin dravý a strhující vokální projev.
Umělci typu Ani DiFranco představují spolehlivou jistotu a záruku dobře investovaných peněz a času. Hitparádovými trháky se jejich alba nestávají, o to déle ovšem působí. Ergo, jste-li na rozpacích z nedávné bezkrevné novinky jisté opěvované Alanis, zkuste mnohem nenápadnější, nicméně výživnější Ani. Snad to chvíli potrvá, ale výsledek se dostaví. A vemte jed na to, že vás obohatí o mnoho povznášejících chvil.


Body: