30.7.2007 | Autor: Petr Korál

Sony BMG (42:42)
Anetina druhá deska se zatím prodává skvěle, ale docela by mě zajímalo, jaké jsou reakce kupců, když si ji doma v klidu pustí. Langerová, tentokrát i v roli autorky či aspoň spoluautorky většiny hudby a textů, se totiž vydala na tenký led a zahrává si s přízní nemalé části svých příznivců. Na druhou stranu, Dotyk by teoreticky mohli skousnout, ba uznale ocenit i ti, jimž debut Spousta andělů přišel jako kolekce příjemných, neurážejících, leč vcelku standardních a až příliš „předvídatelných“ písniček.
Aneta totiž prostřednictvím Dotyku nastavuje posluchačům hodně odlišnou a daleko obtížněji přístupnou písňovou tvář. Tvář nepoměrně dospělejší, rafinovanější a osobnější, někdy až vyloženě intimní, což se netýká jen textového sdělení. V progresivním zvukovém pojetí alba je jasně čitelný rukopis producenta Jana P. Muchowa. Jen občas se dostanou ke slovu klasičtěji znějící poprockové popěvky, u nichž je prvořadá spíš chytlavá melodie než barevný sound a košaté aranže. Naopak v křehké skladbě s příznačným názvem Jiný sen Langerová podléhá skoro až triphopovému pokušení... No řekli byste to do ní před třemi roky, když se stala první českou SuperStar?

Zlatý hřeb: Podzim, Slib mi dej
Zní to jako: povedený podraz na dosavadní fanoušky Anety Langerové

Body: