29.7.2005 | Autor: Jindřich Göth

Maverick/Warner Music (58:55)
Dobré načasování rovná se půl úspěchu. Alanis Morissette se svým průlomovým albem Jagged Little Pill skvěle strefila do tehdejší poptávky na trhu. Model životem ošlehané holky – písničkářky zabral v roce 1995 dokonale a když k tomu Alanis ještě přihodila silný repertoár, bylo o senzaci postaráno. O deset let později už máme před sebou trochu jinou Alanis, dospělejší, vyrovnanější. Proto už nová akustická verze Jagged Little Pill nemůže a ani nechce znít jako elektrifikovaný předchůdce. Alanis už nezpívá tak naléhavě, pohrává si s vokálem, netlačí na pilu. Aranže jsou vzdušné, propracované, vše na svém místě. Vznikla pěkná a uživatelsky vlídná deska, která nadělá milovníkům druhdy dlouhovlasé divoženky hodně radosti.
Jenomže! Kam se podělá rozjitřená palčivost skladby You Oughta Now? Kde zůstala očistná a životodárná energie „původní“ desky? Atmosféra je ta tam, zbyl jenom odlesk, ne sice jalový, ale pohříchu nevzrušivý a jen tak poklidně plynoucí.
Někteří umělci prostě jaksi podvědomě cítí, že přes určitý vrchol své kariéry se už zkrátka nedostanou a proto se k němu neustále vracejí, vylepšují ho, vrtají se v něm, nahrávají ho znovu a podobně. Filmař George Lucas budiž zářným příkladem, už ani skalní starwarsologové nejsou s to spočítat, kolik verzí jeho filmů vlastně existuje. Alanis Morissette chtěla ještě jednou vstoupit do téže vody. Neutopila se sice, ale nechala se až příliš vláčet proudem, místo aby jako před deseti lety postavila hráz.

Zlatý hřeb: Perfect, You Lear
Zní to jako: Alanis unplugged


Body:

Psáno pro: časopis mGuide 2005/04