21.4.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Warner Music (73:18, resp. 26:15)
Na stadiónech a v halách v Curychu, Londýně, Lipsku, Paříži a Amsterdamu vznikl během loňského turné materiál pro dvojalbum nehynoucích norských popových princátek A-ha. Nehynoucích proto, že jim po dvaceti letech existence (s pauzou v půlce devadesátých let) pořád ještě kráčí o to samé. Vstoupili do diskopopové vlny osmé desetiletky a přestože svůj zvuk časem zušlechtili a dostali se na dostřel solidnímu popu, v podstatě je za tím vším stále slyšet ona legendární sladkobolnost, se kterou udělali díru do světa.
Udělali, dnes z ní jenom těží, čemuž se není co divit. Kdo by odolal nabídce nahrát koncertní záznam, když studiové technologie současnosti povolují ledasjaký přehmat. A-ha to zapojili do filosofie přípravy alba a aniž bychom jim ubírali z jistě velké porce profesionální erudice, nahrávka přece jenom cestou na oba disky potratila mnoho z potřebné koncertní živelnosti.
Je uhlazená, stejně jako verze písnišek, které přišly na přetřes. Což o to, nahrávky z přelomu tisíciletí už byly spíše udržovací a neměly nic, za co by stály za pozornost. A-ha ale takto fikaně vyspravili i kousky starší. Vyrovnali tím zvuk kolekce, ubrali však svému já. Byli-li těmi diskopopovými princátky, How Can I Sleep With Your Voice In My Head, Live z nich udělalo senilní popové kreatury, zaměnitelné s kýmkoliv stejně zasaženým.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04