8.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Fat Possum/Classic (45:44)
Základní duo 20 Miles (tedy bratři Judah a Donovan Bauerové), se na třetím albu výrazně rozrostlo - píseň od písně se tu střídá celkem sedmnáct hudebníků. Ačkoliv Judah Bauer, hlavní autor repertoáru a frontman, zjevně vládne všem pevnou rukou, na výsledku je větší výrazová šíře znát. Jedná se totiž rozhodně o nejbarevnější album 20 Miles.

Myslím, že už jsem někdy v souvislosti s 20 Miles hovořil o tom, jak se v jejich tvorbě střetá 'černý' a 'bílý' přístup - i když tohle dělení z duše nesnáším, tady se bez něj neobejdu. Docela přesně totiž ukazuje, jací 20 Miles jsou - takoví Rolling Stones na tom ve svých nejlepších letech byli podobně (ostatně, několik písniček z Keep It Coming... se výrazově hodně blíží právě stounovskému 'exilovému' období). Snad každý bílý hudebník by se například 'bál' celou písničku postavit na jedné jediné figuře - černý, jak víme nejen od 'fatpossumáků', ale třeba i od Hookera nebo Waterse, nikoli. Běloch má potřebu neustále hrát - černoch klidně i pomlčí. Nejde jen o odlišnost čistě kulturního zázemí. Bílý muzikant se snaží dokázat okolí i sám sobě, že opravdu muzikantem je. Nepřetržitě tedy hraje muziku, aniž by uznával, že muzika je i jednoduchý groove nebo dokonce ticho. Tím vůbec nechci říct, že by bylo Keep It Coming... nějak překomplikované, naopak, obsahuje patnáct vesměs přímočarých bluesových, countryových a rock'n'rollových písniček. Pokouším se jen vysvětlit (si), proč 20 Miles nenahrávají ve stejné - tedy duové, kytara + bicí - sestavě, v jaké koncertují, a proč se jejich stávající album i přes svou nenaleštěnost tolik vymyká produkci vydavatelského labelu. Nic proti tomu, ale je to tak.



Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09