8.10.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Indies Records ( 62:53)
Pro trochu hudební krásy šel by našinec světa kraj. Pro trochu krásy jazzrockové a k tomu ještě bluesové, funky a střihnuté třeba trochu exotickými koktejly netřeba naštěstí chodit daleko. Živé album skupiny -123 min. dokladuje, že krása jest pěstěna na domácí hudební scéně. Na deskách byla možná v minulosti hudba pardubicko-pražského tria trochu sterilní. Pravda, strhávala skvělými instrumentálními výkony, nad nimiž netřeba diskutovat, ovšem návštěvník většiny koncertů skupiny tušil, že teprve z pódií fouká vítr.
Jistě i proto je tu živá deska Live XL. Má nejenom shrnout to dobré, co skupina v minulosti vymyslela a z desek potáhla na pódium. Nabízí rovněž prezentaci sebe sama v rozšířené verzi s perkusemi, klávesami, flétnou a tenor saxofonem.
Dobrá společnost - další důvod k tomu, aby materiál na desce klouzal kupředu a nelámal si hlavu s tím, ze kterého alba ta nebo tamta skladba je. Ve skutečnosti to bylo u téhle skupiny vždycky docela jedno. Neměla hity. Dělala a dělá kontinuálně hudbu, která se sama v sobě vyvíjí a zasahuje publikum, jež o to v tom dobrém smyslu slova vlastně nestálo. To, že se -123 min. nestali komerční třpytkou (a měli pro to dobrou startovní pozici po úspěchu ve výroční anketě Akademie populární hudby 1999) svědčí o tom, že u opravdu kvalitních věcí to takhle nebývá.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10