27.3.2004 | Autor: Markéta Löflerová

Mariánskolázenští 100° C vyhráli vloni finále soutěže Coca-Cola Popstar a po dvou demosnímcích přicházející debutové album Evergreen je za to odměnou. Vychází po turné se skupinou Support Lesbiens, nicméně jistě připravilo kapele nejednu těžkou chvíli ve studiu, neboť tak důležité nahrávání absolvovala poprvé. Ruce jí vedli producenti Helešic a Čechtický, jakýsi kompromis ctitelů živé a umělé hudby. Mariánskolázenští jsou ale rovněž v tomto ohledu kompromisem, a tak se zdálo být zvolené řešení dobré. Samotná realizace ale byla jistě složitá pro všechny. Vědělo se, že 100° C jsou dobrou koncertní skupinou, což je dáno tím, že mají dostatek energie a jsou schopni ji z pódia neustále rozvíjet.


Na desku se to nepodařilo dostat a možná se s tím dalo počítat. Takto je k dispozici tucet skladeb (vyjma intra), které jsou zajímavé po stránce zpracování, nepostrádají aranžérské nápady i rukopisy obou producentů, ovšem nedisponují energií. Chvílemi to vypadá, jako by se kapela přibližovala novějším zvukovým finesám Red Hot Chili Peppers, oni také na albech pracují více s hudební chytrostí než s energií.


Problém ovšem je, že písně na desce připomínají ledaskoho. Odpoutat se od energie a zkusit najít nové já byl nápad dobrý, jenom nikdo neurčil, jaké to nové já bude. Na světě je tedy album, na kterém jsou zajímavé kousky bez společného jmenovatele. Může se teď snadno stát, že posluchači budou mít ve vztahu k téhle skupině trochu zmatek v hlavě. Urovnat by jej mohl její jasný společenský názor v textech a posluchačova schopnost dát 100° C čas.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03