25.11.2005 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika
 fotogalerie Ostravskou skupinu Kuličky štěstí jste v poslední době mohli zaznamenat nejen v některém ze severomoravských klubů, ale díky skladbě Superstar i v éteru některého z rádií či hudebních pořadů. Výborná příležitost pro rozhovor…

Od svého vzniku v roce 1999 mají Kuličky na svém kontě dvě demo CD a nyní uvažují o debutovém albu. V současnosti osmičlenná funky kapela, v jejímž čele stojí dvojice Dominika Podolská a Adam Parma, dostává své publikum do varu energií a hravostí, která z kapely při koncertech čiší. Letos se Kuličky štěstí mihly na na jednom pódiu s legendárními Boney M a v internetovém hlasování při soutěži Coca-Cola Popstar se umístily na druhém místě.

V úterý se Kuličky štěstí společně s kapelami Psychonaut a Robson vydaly na společné celorepublikové turné Ostrava jede. To odstartovalo vystoupením v pražském klubu Abaton a i přes relativně nízkou návštěvnost se Kuličkám štěstí podařilo navodit dobrou náladu a tím i přivést do varu většinu příchozích. Skupina představila především své koncertně osvědčené písně. Při jedné z nich se Dominika dokonce objevila za bicími a Adam se pro změnu chopil svých kláves. Kapela předvedla svou standardní šou. Snad jediné, co jí díky tomu, že kapela stále není mediálně příliš známá, chybělo, byly masy diváků, na které je kapela zvyklá z ostravských klubů.

Zpěvačka Dominika Podolská, zpěvák a klávesista Adam Parma a baskytarista Petr Moczek, se kterými jsme si nedávno povídali, vám teď o Kuličkách štěstí prozradí něco víc...



Nedávno jste natočili klip k písni Superstar. O čem pojednává a jak probíhalo natáčení?
Dominika: Natáčení probíhalo tak, že jsme oslovili Alana Šuberta a Pavla Koppa, režiséra a kameramana, kteří vytvořili scénář, pak přijeli do Ostravy a během třiceti hodin, během kterých jsme si mezi natáčením ještě odskočili na koncert, jsme natočili klip. Točilo se v Ostravě, lokace převážně v centru, včetně Stodolní ulice. Je to o slečně, která je zhýčkaná penězi, má všechno, je velmi bohatá, ale něco jí v životě chybí a tak jde mezi lidi a hledá to, co ji chybí, a najde to v podobě hudby. Najde si nás, Kuličky štěstí, najde si naši písničku Superstar a ze své reality se jakoby proláme do našeho světa.

Natáčeli jste vlastním nákladem, nebo jste pod nějakým labelem?
Adam: Zatím se nechceme zavazovat, zatím hrajeme jenom hudbu, ale myslím si, že časem určitě budeme pod nějakým labelem. Je to
těžké rozhodnout se, protože podmínky jsou různé a my musíme zvažovat, co je nejlepší. Jestli je lepší být pod labelem a snést závazky, nebo jestli chceme být nezávislí a umožní nám to tvorbu, jakou chceme.

Superstar pochází z vašeho dema z roku 2003, tušili jste už tenkrát, že ji jednou vyberete coby singl?
Petr: To je výborná otázka. Právě, že nebyla žádná návaznost na tu soutěž SuperStar, tahle píseň vznikla rok předtím, než se tady vůbec objevily nějaké castingy na SuperStar, takže nikdo netušil, že nějaká soutěž SuperStar existuje a teď to vypadá, jako že to má nějakou spojitost, ale nemá to vůbec žádnou.
Dominika: Já si nemyslím, že jsme tu písničku dělali proto, aby byla singl, ale režisér Alan Šubert si ji vybral sám. My jsme ho pozvali ke spolupráci a on sám podpořil náš názor, aniž bychom ho  tlačili do toho, že Superstar je pecka, která bude šlapat a má na to být singlem.

Vezmeme to od začátku. Vy jako kapela fungujete od roku 1999, momentálně je vás osm, takže se vás určitě během těch let dotkly
i personální změny...
Petr: To jádro zůstává po celou dobu stejné, akorát jednou se vyměnil kytarista a jinak se měnily posty dechařů.

Ty dechové sekce máte nějak proměnlivé, ne?
Petr: Poslední rok už se ustálila. Dříve jsme využívali špičkové hráče a ti na nás občas neměli čas, protože hráli se světovýma hvězdama, s Janou Kirschner...
Dominika: S Richardem Müllerem...
Petr: ... s Peterem Lipou, orchestrem Gustava Broma, takže pro ně bylo těžké najít čas. Asi rok hrajeme s mladými kluky, kteří jsou výborní mají na nás čas.
Dominika: Jsou to taky profesionálové, jen o něco mladší, než předchozí dechaři, ale hrají úžasně.

Jak vznikl váš název? Nemá to souvislost s jedním tehdejším televizním pořadem?
Adam: My máme důvod, proč se tak jmenujeme. Když jsme hráli předtím, tak jsme neměli jméno. Nějak jsme se potřebovali jmenovat.
Dominika: Kuličky štěstí vystihují nás, vystihují naši muziku, proto Kuličky štěstí.

Adame, kde jako autor většiny textů a hudby bereš inspiraci? Je nějaké album, které Tě ovlivnilo?
Adam: Nevím, já prostě furt něco tvořím a strašně mě to baví, tak to tvořím, ale nemůžu říct, že jeden autor nebo jedna deska mě
ovlivňuje. Ale mám hodně rád různé hudby.

Rock&Pop na jaře napsal, že kdyby Roman Holý měl problémy s klonováním, mohl by sáhnout po Kuličkách štěstí....
Adam: To samé by mohl říct třeba Jay Kay nebo někdo jiný, že by mohl sáhnout na Romana.

Takže spojitost s Monkey Business si nepřipouštíte?
Dominika: Tady  se jedná o jeden a tentýž hudební žánr a k propojování kapel jako Monkey Business vs. Kuličky štěstí nebo Jamiroquai vs. Kuličky štěstí nebo vs. Monkey Business: ty kapely dělají podobný žánr.
Petr: Znějí podobně, protože dělají stejný žánr, ale my jsme pestřejší, než Monkey Business, protože tam máme třela latino
muziku, máme tam disco, swing, je to takové pestřejší.

Vaše hudba je melodická, kladeš na to při skládání důraz, nebo tomu necháváš volný průběh?
Adam: Já myslím, že pro mě je důležité, aby to byla písnička a lidi si to mohli zazpívat, zapískat, aby si  to mohli zpívat i bez kapely.

Vaše živá vystoupení nejsou jen o hudbě, ale je to i show. Měly jste robotické show, kostýmy, kde na to berete inspiraci?
Dominika: My se celkovým vizuálním pojetím snažíme podporovat tu hudbu. Tak, jak ta hudba působí na nás, se snažíme doplňovat ji i tím vizuálem.

Takže kontrast hudba vs. image...
Dominika: Naopak, to není kontrast, to je spojitost. Chceme, aby všechny doplňky, které jsou součástí kapely, ať už se jedná o vizáž, byly komplexní.
Adam: Musíš chápat, že děláme koncerty, ale lidi neslyší jenom hudbu, je to vizuální dojem a musíš to tak brát a přemýšlet nad
dramaturgií toho koncertu.

Na druhou stranu česká společnost mi přijde konzervativní...
Adam: Právě proto, že to oni neznají, máme větší šanci to tak pojmout a dělat to tak.

Odráží se na tom i vaše radosti nebo traumata?
Adam: To určitě ne...

Já jsem na vašem koncertu byl dvakrát. Poprvé v březnu na Stodolní v Ostravě, kde jste úspěšná regionální kapela a docela jedete,  a v červnu v pražské Akropoli, kde vás moc lidí nezná, bylo tam zhruba dvacet lidí. Je velký rozdíl hrát před vyprodaným a téměř prázdným klubem?
Petr: Je to velký rozdíl, ale věříme, že se to začne měnit, protože teď máme videoklip na čtyřech televizních kanálech a lidi nás začnou poznávat  a začnou chodit i proto, že nás znají z televize, už nejen proto, že nás viděli na koncertě, nebo že dostali doporučení, takže věříme, že se to  začne plnit všude v republice postupně, jak nás lidi budou znát z médií.

V minulosti jste se nesnažili vejít ve známost i někde jinde, než na Ostravsku?
Petr: Teď nám hodně pomáhá ten klip, ale předtím to šlo hodně těžko. Jedině přes rádia, ale rádia nás asi hodně nepouští.

A nebo přes kluby...
Petr: ... nebo přes kluby.
Adam: Ale pojem regionální kapela by měl vymizet ze slovníku. Dneska máš e-maily, máš  world music, a tak nemusíš mít regionální kapelu.

Jak se vám nedávno hrálo před Boney M? Jak na to vzpomínáte, protože to se ne každému podaří...
Adam: Já jsem nevěděl, že oni jsou tak staří, jak my, takže si rozumíme dobře.
Dominika: (smích)

Nebylo vám líto, že hráli na playback?
Petr: To nás trošku mrzelo, protože někteří máme tolik let, že si je pamatujeme ještě když fungovali a trošku nám bylo líto, že jsme neviděli  nějaké živější vystoupení, bylo to takové karaoke, ale lidi byli spokojení a nám se hrálo výborně, protože to bylo velké pódium, bylo to výborně nazvučeno a bylo tam hodně lidí, kterým se to líbilo, takže nám se hrálo skvěle, měli jsme výbornou show, jen škoda, že to nebylo  o něco později.

Tak mě napadá, že v textu té Superstar se zpívá "I can die because I'm superstar". Má to nějakou souvislost s tím, že byste nechtěli dopadnout jako přestárlé kapely a chtěli byste skončit na vrcholu úspěšnosti?
Adam: Každý má nějaký úspěch. Pro nás zatím je úspěch že lidi chodí a že je to baví, že můžeme dojet do Prahy a můžeme tu mít koncert a nemusíme mít strach, že musíme jet zpátky a nemáme za co.
Dominika: Já si myslím, že naše veškerá snaha, která se týká těchto věcí, jako jít někam, někam směřovat, pro mě osobně je to třeba jenom to, když tam lidi na ten koncert přijdou. Zbourat to, co se nám teď dělo v té Akropoli. V Ostravě na nás chodí několik stovek lidí a pak přijedeme do Prahy a přijde jich 50. Pro mě osobně už bude úspěch to, když lidi budou naši muziku vyhledávat a budou na ty koncerty chodit. To bude můj úspěch, nevím, jestli to má kapela úplně stejně, ale myslím si, že to je teď zásadní věc.
Adam: Tím, že ta hudba je a bude součástí našich životů, je jedno, jestli tam ten úspěch je, nebo není ale to ovlivní, jestli ty
můžeš dělat tu hudbu a jak moc. Ten úspěch, tak zvaně.

Je nějaká kapela, se kterou byste si chtěli zahrát třeba coby předkapela?
Adam: To už jsi dneska druhej, kterej se na to ptá.
Dominika: My jsme dneska v rozhovoru na Óčku jmenovali dvě kapely, byly to Jamiroquai a já sama za sebe jsem říkala Moloko,
ale každý z nás máme nějaké osobní...
Petr: A Prince by nebyl marný...
Adam: My bysme chtěli pomoct mladým kapelám, které začínají, tak jestli nějaká třeba chce před náma zahrát, tak ať se ozve.

Nevynechali jste zatím ani jeden ročník Coca-Coly Popstar. Pomohla vám ta soutěž v něčem, ikdyž jste nevyhráli? Třeba v publicitě, propagaci...
Petr: Pomohlo nám to v tom, že jsme si ověřili, že lidi nás mají rádi, že lidi nás chtějí. Těch deset semifinalistů vybírala odborná porota a jak jsme se dověděli ze zákulisí, byli jsme mezi patnácti adepty z těch čtyř set kapel. Nakonec  jsme v té desítce nebyli, ale v internetovém hlasování  jsme se z těch čtyř set kapel umístili na druhém místě. To je výborné, protože tam hlasovali lidi a ne deset porotců.
Dominika: V podstatě nás to nakoplo, protože když každý z těch lidí, kteří ty stránky navštívili, měli možnost poslechnout si všechny ty mp3. Když si to prošli, pak dali někomu hlas a my jsme věděli, že ten svůj jediný hlas dali nám. To že nám to nestačilo na to první místo.. Okey.. Ale být druzí je skvělý výsledek a pro nás je to strašný impuls k tomu, abychom věděli, že nás lidi  chtějí poslouchat..

Nebojíte se toho, že kdyby jste uspěli díky soutěži, byli byste některými kolegy z branže odsuzováni za to, že jste šli
rychle nahoru? I přesto, že hrajete pět let....
Dominika: Cesty jsou různé a ten, kdo odsuzuje kapely jenom proto, že vyhrály v nějaké soutěži, tak pardon, tady toho člověka bych asi nebrala moc vážně, upřímě řečeno. Vždycky záleží na té dané kapele nebo interpretovi, jak s tím umí naložit. Pokud je to člověk nebo kapela, která to neumí ustát a neumí si s tím poradit, tak je to jenom problém toho jedince, nebo té kapely. Je to prostě cesta.

Na závěr... Plánujete další klip?
Dominika: Bude, plánujeme ho na jaro a bude k nějaké nové věci. Ještě k Superstar jsme  natočili i  klip o klipu. Je to jakási reflexe toho, jak probíhal klip, ale hlavně je to podtržení toho, kdo a co jsou vlastně Kuličky štěstí. Z natáčení máme strašně moc materiálu, asi pět hodin, a sestříhat to do tří minut nejde. Bude ke stažení na webu a je to super, je to nářez... Jsou tam povedené i nepovedené záběry. A je to docela vtipné.

A album?
Dominika: Album taky bude, teď  dokončujeme poslední úpravy a řešíme financování toho alba. Vypadá to taky na jaro.

Díky za rozhovor.