Z(a)tracená hudba znovu objevená
8.12.2004 | Autor: Svatava Šenková | sekce: publicistika
Jako součást projektu Česká hudba 2004 se ve dnech 10. - 13. listopadu uskutečnily v Brně hudební dny nazvané poněkud dvojznačně Z(a)tracená hudba. Už samotný název sliboval, že si tentokrát přijdou na své zejména ti posluchači, kteří se rádi vydávají po méně probádaných cestách, při nichž mohou nahlédnout i do skrytých zákoutí naší hudební historie. Dramaturgie jim v tomto případě nabídla exkurz vskutku exkluzivní a navýsost zajímavý.
Čtyři večery přinesly tematicky i žánrově pestré programy - vedle komorní a symfonické tvorby čekaly na návštěvníky také divadelní představení a matiné sestavené z šansonů a písní. Společným jmenovatelem všech produkcí byla skutečnost, že šlo o prezentaci málo hraných či dokonce neznámých děl a autorů přelomu 19. a 20. století, jejichž osudy jsou spjaty s českou hudbou.
Úvodní večer v prostorách konventu Milosrdných bratří tvořil převážně písňový repertoár. V sugestivním podání Soni Červené (umělecký přednes) a Daniela Wiesnera (klavír) zazněla melodramatická skladba Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka z pera Viktora Ullmanna, působivé dílo z posledních dnů skladatelova života. Jméno pražského rodáka, skladatele a dirigenta Adolfa Schreibra je dnes prakticky neznámé. Ve své době byl však oslavovaným kapelníkem a Max Brod jej dokonce označil za génia. Z jeho zapadlé tvorby zaznělo pět písní v podání Martina Hammerleho (baryton) a Drahomíry Ritzové (klavír). Stejně zajímavým číslem programu byly tři písně pro tenor (Pavel Černoch) a klavír (D. Ritzová) Felixe Weingartnera, jehož tvorba zůstala v pozadí jeho dirigentského věhlasu. O vrchol večera se postaralo mladé Haasovo kvarteto, které strhujícím způsobem provedlo náročný 2. smyčcový kvartet Z Opičích hor Pavla Haase. Následující večer připomněl významnou osobnost brněnské hudební scény konce 19. a prvních desetiletí 20. století, Josefa Kompita. Soubor Loutkového divadla Radost vynesl na světlo světa jeho rozverné scénické dílko Princezna Sylvestrie aneb Zápas o nevěstu, psané původně pro silvestrovský večer roku 1894. Nenáročný kus plný přímočarého humoru, neskrývané naivity a jednoduché dějové linie v režii Vlastimila Pešky potěšil nejen publikum v zaplněném sále, ale také účinkující, kteří se svých partů zhostili s neskrývaným gustem.
Symfonický koncert v Besedním domě otevřela Sinfonie č. 2 in Cis Iši Krejšího. V programech dnes zřídka vídané dílo, přesto svou svěžestí a efektní instrumentací posluchačsky mimořádně vděčné. K ideálnímu vyznění však chybělo v provedení Czech Virtuosi pod vedením Jaroslava Kyzlinka více preciznosti, jiskry a hráčské jistoty. Uspávanky na slova slovenské lidové poezie pro střední hlas a malý orchestr Václava Kaprála přednesla Eva Garajová citlivě a s noblesou. Druhá polovina večera posluchače přenesla do zcela jiného světa. Schulhoffovo oratorium H. M. S. Royal Oak z roku 1930 je jedním z mnoha dokladů jeho silného zakořenění v jazzu a taneční hudbě. Nesmírně náročného díla se i přes nevyhovující akustické podmínky sálu se ctí zhostili jak Czech Virtuosi, tak Brněnský akademický sbor a sólisté (M. Hammerle-baryton, recitace; Andrea Priechodská - soprán; Tomáš Kořínek- tenor; Zoltán Korda - tenor).
Poslední večer se nesl v duchu písní a šansonů a ani tady dramaturgii neopustila chuť objevovat. Poněkud odlehčený ráz večera předznamenalo úvodní vystoupení Ládi Kerndla, poté už následovala méně slýchaná tvorba Martinů (Dvě písně na texty negerské poezie, Ukolébavka, Touha, Květ broskví, Chorý podzim) v provedení mezzosopranistky Jany Štefáčková a výběr z písní a šansonů Ralpha Benatzkého, rodáka z Moravských Budějovic a úspěšného tvůrce kabaretní hudby. S šarmem a smyslem pro vykreslení barev a nálad jeho partů se ujala švédská sopranistka Annika Denk za klavírní spolupráce Christiana Pollacka a občasného proložení hudební složky četbou ze skladatelova deníku.
Hudební dny Z(a)tracená hudba slibovaly ojedinělou hudební událost a toto očekávání beze zbytku naplnily. Projekt Česká hudba 2004 si tak na své konto připsal další mimořádný hudební svátek.
Svatava Šenková
Čtyři večery přinesly tematicky i žánrově pestré programy - vedle komorní a symfonické tvorby čekaly na návštěvníky také divadelní představení a matiné sestavené z šansonů a písní. Společným jmenovatelem všech produkcí byla skutečnost, že šlo o prezentaci málo hraných či dokonce neznámých děl a autorů přelomu 19. a 20. století, jejichž osudy jsou spjaty s českou hudbou.
Úvodní večer v prostorách konventu Milosrdných bratří tvořil převážně písňový repertoár. V sugestivním podání Soni Červené (umělecký přednes) a Daniela Wiesnera (klavír) zazněla melodramatická skladba Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka z pera Viktora Ullmanna, působivé dílo z posledních dnů skladatelova života. Jméno pražského rodáka, skladatele a dirigenta Adolfa Schreibra je dnes prakticky neznámé. Ve své době byl však oslavovaným kapelníkem a Max Brod jej dokonce označil za génia. Z jeho zapadlé tvorby zaznělo pět písní v podání Martina Hammerleho (baryton) a Drahomíry Ritzové (klavír). Stejně zajímavým číslem programu byly tři písně pro tenor (Pavel Černoch) a klavír (D. Ritzová) Felixe Weingartnera, jehož tvorba zůstala v pozadí jeho dirigentského věhlasu. O vrchol večera se postaralo mladé Haasovo kvarteto, které strhujícím způsobem provedlo náročný 2. smyčcový kvartet Z Opičích hor Pavla Haase. Následující večer připomněl významnou osobnost brněnské hudební scény konce 19. a prvních desetiletí 20. století, Josefa Kompita. Soubor Loutkového divadla Radost vynesl na světlo světa jeho rozverné scénické dílko Princezna Sylvestrie aneb Zápas o nevěstu, psané původně pro silvestrovský večer roku 1894. Nenáročný kus plný přímočarého humoru, neskrývané naivity a jednoduché dějové linie v režii Vlastimila Pešky potěšil nejen publikum v zaplněném sále, ale také účinkující, kteří se svých partů zhostili s neskrývaným gustem.
Symfonický koncert v Besedním domě otevřela Sinfonie č. 2 in Cis Iši Krejšího. V programech dnes zřídka vídané dílo, přesto svou svěžestí a efektní instrumentací posluchačsky mimořádně vděčné. K ideálnímu vyznění však chybělo v provedení Czech Virtuosi pod vedením Jaroslava Kyzlinka více preciznosti, jiskry a hráčské jistoty. Uspávanky na slova slovenské lidové poezie pro střední hlas a malý orchestr Václava Kaprála přednesla Eva Garajová citlivě a s noblesou. Druhá polovina večera posluchače přenesla do zcela jiného světa. Schulhoffovo oratorium H. M. S. Royal Oak z roku 1930 je jedním z mnoha dokladů jeho silného zakořenění v jazzu a taneční hudbě. Nesmírně náročného díla se i přes nevyhovující akustické podmínky sálu se ctí zhostili jak Czech Virtuosi, tak Brněnský akademický sbor a sólisté (M. Hammerle-baryton, recitace; Andrea Priechodská - soprán; Tomáš Kořínek- tenor; Zoltán Korda - tenor).
Poslední večer se nesl v duchu písní a šansonů a ani tady dramaturgii neopustila chuť objevovat. Poněkud odlehčený ráz večera předznamenalo úvodní vystoupení Ládi Kerndla, poté už následovala méně slýchaná tvorba Martinů (Dvě písně na texty negerské poezie, Ukolébavka, Touha, Květ broskví, Chorý podzim) v provedení mezzosopranistky Jany Štefáčková a výběr z písní a šansonů Ralpha Benatzkého, rodáka z Moravských Budějovic a úspěšného tvůrce kabaretní hudby. S šarmem a smyslem pro vykreslení barev a nálad jeho partů se ujala švédská sopranistka Annika Denk za klavírní spolupráce Christiana Pollacka a občasného proložení hudební složky četbou ze skladatelova deníku.
Hudební dny Z(a)tracená hudba slibovaly ojedinělou hudební událost a toto očekávání beze zbytku naplnily. Projekt Česká hudba 2004 si tak na své konto připsal další mimořádný hudební svátek.
Svatava Šenková
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Zatracena-hudba-znovu-objevena~08~prosinec~2004/
Komentáře
&;