4.12.2007 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
 fotogalerie Wanastowi vjecy, které byly založeny v roce 1987, chrlily v devadesátých letéch jeden hit za druhým. Byla jich celá řada - Sbírka zvadlých růží, Tak mi to teda nandey, Lži, sex a prachy, Andělé... Zdálo se, že Robert Kodym a P.B.CH. mají první místa v domácích hitparádách předplacená. Když tam nekralovali s přeslavnou Lucií, byli na vrcholu právě s kapelou Wanastowi vjecy. Letos se rozhodli bilancovat a ke svému výročí vydávají v těchto dnech úctyhodný dvoudeskový výběr a DVD s názvem Best Of 20 let .

Váš nový počin 2CD Best Of 20 let + DVD, kde jsou i čtyři nové skladby, vnímám coby potvrzení toho, že po loňském albu Torpédo jste se rozhodli věnovat se již Wanastovkám naplno, bez pauz a přestávek.
P.B.CH.: Když někdo připravuje desku, tak určitě ne kvůli tomu, aby ji schovával doma v krabici, ale kvůli tomu, aby měl příležitost hrát. Myslím si, že to vnímáš velmi dobře.
Robert: Před rokem jsme natočili desku, která se skvěle prodává. Teď máme dvacáté výročí, vydáváme výběr, takže jedeme dál.

Říkáte, že album Torpédo se skvěle prodávalo, ale neodehráli jste k němu turné. Vy jste nestáli o propagaci?
Robert: 6. 6. 2006 jsme začali natáčet Torpédo a 6. 6. 2007 jsme ve studiu začali natáčet nové věci pro aktuální kompilaci. Ono to tak možná nevypadá, ale zabere to dost času dát dohromady, otextovat, zprodukovat, zaranžovat a nahrát čtyři nové skladby. To je půl alba. Normálně, když připravujeme novou desku, pracujeme na ní dvanáct měsíců. V létě jsme byli naplno angažováni i natáčením nových videoklipů a oprašováním těch starých, které jsme sháněli v archivech a zvukově je čistili.

A proč jste zrušili jarní turné a dlouho avizovaný koncert v Sazka Areně?
P.B.CH.: Vybouchl nám sponzor. Na jarní turné ani neběžela reklama, jak by měla. Máme rádi, když se věci dělají maximálně dobře, a takový velký ansábl se dneska bez sponzora nedá utáhnout. Zvuk a technika stojí mraky peněz. Sami bychom to neutáhli.
Robert: Snažíme se to dělat na vysoké úrovni. Hudba nám dala strašně moc a my cítíme určitý dluh vůči všem fanouškům, kteří si celá ta léta kupovali naše desky. A cítíme povinnost dát jim to nejlepší a neudělat z toho nějakou holírnu.

Jste zakladatelé skupiny Lucie. Dva členové z ní odešli a vy tu značku pořád reprezentujete. Nebylo by pro vás jednodušší, i s ohledem na sponzory, sehnat dva lidi jako náhradu a pokračovat dál jako Lucie?
Robert: Jednodušší, ale záleží na co? My jsme strašně let byli v kapele Lucie a zanedbávali jsme Wanastowi vjecy. Pak jsme si řekli, že fanouškům Wanastovek ten dluh splatíme i s úroky. Určitě se můžeme zabývat sháněním nového zpěváka a klávesáka do Lucie, ale my se teď momentálně zabýváme Wanastowýma vjecma. Nyní má kapela Lucie uměleckou pauzu a my jsme jejími jedinými členy. Teď jsou tady prostě Wanastowi vjecy.

Takže připouštíte možnost, že byste do budoucna udělali něco pod hlavičkou Lucie?
P.B.CH.: Máš pravdu, že na značku Lucie by šlo jednodušeji sehnat sponzory. Ale já ti řeknu, že mám daleko radši ty složitější cesty. Mně to dává daleko víc.
Robert: My se honíme za muzikou. Jestli se na značku Lucie dají lépe sehnat prachy? Ano, asi jo, ale na druhou stranu je tolik oborů, kde se dá sehnat daleko víc peněz a jednodušším způsobem než v pop music... Ale to není náš hlavní cíl.

Proč vlastně David Koller odešel z Lucie? V čem jste se neshodli?
Robert: My jsme si přečetli jeho tiskové prohlášení z ČTK, kde on uvedl svoje důvody, a vlastně jsme s ním od té doby nemluvili. Já jsem byl trochu zaskočený, že si to s námi vyříkává přes ČTK.
P.B.CH.: Nicméně tomu předcházely dlouhotrvající neshody v různých věcech. A ty neshody byly takového rázu, že už to neuneslo další společnou činnost, proto jsme si dali velkou pauzu.

A nebyly to náhodou neshody kvůli termínům, kdy budou fungovat Wanastowky a kdy Lucie?
Robert: To byly umělecké i organizační neshody. My jsme se domluvili na umělecké pauze skupiny a pak že ji ještě prodloužíme. A během toho druhého prodloužení ji třetí člen opustil.
P.B.CH.: Prostě každý to viděl jinak. Už by ty kompromisy byly takového rázu, že bychom se všichni navzájem trápili. Nerad někoho trápím a nemám rád, když někdo trápí mě. Já se Davidovi v podstatě nedivím, na jeho místě bych to řešil taky tak.

Líbí se vám nová deska Davida Kollera?
Robert: Moc ji neznám a myslím, že hodnotit ji po jednom poslechu by bylo nepoctivé.
P.B.CH.: Já znám ten singl. David je prostě muzikant, který ví, co chce, a ví, jak toho dosáhnout. Pokračuje v muzice, protože ji má rád a dělá to stejně dobře, jako to dělal dřív.

Mně přijde, že filozofie Wanastowek je postavená na přidrzlosti a agresivitě, malinko je v tom neskromnost... a přitom jste dneska zmoudřelí.
Robert: Mně se nezdá, že Wanastowky jsou drzé nebo agresivní. Jako agresivita se může někdy jevit, když dítě zakřičí, že je císař nahý.

Dobře, řekl bych to jinak - že Wanastowky jsou provokativní.
Robert: Pravda může provokovat, tu zkušenost učinil i Ježíš Nazaretský, ale my se teď bavíme hlavně o té slovesné části naší tvorby. Jistá agresivita patří do jakéhokoliv druhu rockové hudby. My jsme vždycky ty mety a zlaté a platinové desky brali trošku s rezervou.

Vaše začátky jsou spojené s punkem, který je ve vaší muzice do dneška cítit, přesto jste prodělali velký stylový posun. Považujete se dneska ještě aspoň trochu za punkovou kapelu?
P.B.CH.: Kořenama určitě jo. Punk rock byl určitý způsob života. Vycházelo to z protestu proti něčemu a myslím si, že to pořád v sobě mám, i když to není v prvním plánu jako kdysi, co se týče tvorby muziky. Jsem rád, že ten kořínek tam furt je, protože je důležitej. Cítím ho i u jiných kapel, například u U2, kteří dneska taky hrají úplně jinou hudbu.
Robert: Důležité je od sebe odlišovat punk jako životní filozofii a hudbu. Byl to protest proti konformní generaci rodičů. Mně je dneska čtyřicet, nevím, kdy mě to přešlo, ale protestovat proti generaci rodičů by byla asi hovadina. Nemám žádný důvod.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/12