WWW – Trochu jiný hip-hop
5.2.2008 | Autor: Petr Bořuta | sekce: publicistika
fotogalerie
Legendární formace WWW po patnácti letech od svého založení vydává debutové album. Tato zpráva se zčistajasna objevila v listopadu roku 2006 a rozvířila poklidné hladiny českého hip-hopového rybníka.
Skupina WWW (We Want Words) byla jedním ze zakládajících členů české hip-hopové a graffiti scény. Její historie sahá až do roku 1991 - v této době kapela především koncertovala a vydala pouze jedno demo, které se však úspěšně šířilo českými luhy a háji, a WWW se zvolna vytvářela početná fanouškovská základna. Z tohoto období pochází také vůbec první český hip-hopový videoklip - Noční Můra -, který se s pomocí Jiřího Korna dostal i do televize.
Slibný začátek byl ale narušen - postupem času se členové kapely utíkali ke svým výtvarným počinům a jejich písničky vycházely spíše příležitostně na různých kompilacích. Vnitřní pnutí a odchody měly za následek, že tolik očekávané vydání debutového alba se ztratilo někde v nedohlednu. V roce 1998 byl oficiálně ohlášen rozpad. Z původní formace vydrželi nejdéle Ondřej Anděra s přezdívkou Sifon (skladatel hudby, textař, režisér videoklipů, grafik, beatboxer), zpěvačka Lela Geislerová, textař Lubomír Typlt, který přinesl zcela nový vítr v podobě velmi zvláštního otextování, a Jan "Scarf" Zajíček (příležitostný MC a basák, režisér videoklipů). Dále v kapele působili Mikuláš Kotrba a Jakub Trnka.
Anděra a Typlt přesto měli velkou chuť dotáhnout vše až k studiové nahrávce, a tak se stalo, že 25. listopadu 2006 vyšla tolik očekávaná deska. Celou tu dobu své texty a hudební koláže tajně schovávali v šuplíku, pak se album Neurobeat objevilo na pultech obchodů jako blesk z čistého nebe.
Neurobeat - vyšel jako duální disk, přičemž výlisek první obsahuje dvanáct zbrusu nových písní, ten druhý pět krystalicky čistě zpracovaných videoklipů - je deska plná neklidných beatů a zvuků, o kterých nikdo neví, odkud pocházejí. Nese se v trip hopové náladě, přesto působí, jako by stvořitelé textu viděli ve všem, co ostatním lidem připadá naprosto normální, něco znepokojivého. Tím dokazují, že jsou lidmi mimořádně vnímavými, až hypersenzitivními. Dokáží zkoumat nejen povrch, ale hlavně to, co je hluboko pod ním. Čerpají z podvědomí, nechávají se unášet svými představami, vytvářejí zcela vlastní svět. Bez pravidel. Princip výstavby textů připomíná surrealismus, tedy volné řazení inspirací, nálad a pocitů (zdánlivě) bez logické souvislosti. Působivost textů ještě umocňuje Sifonova chirurgicky přesně odměřená, syrová a agresivní dikce, která v mnoha případech zní jako štěkání rozzuřeného psa. Obzvlášť poznat je to na živo, kde kromě Anděry vystupuje DJ Brainy Thugg a místo zpěvačky obstarává Anděrova žena – Milesa Jefimia Zrnić.
"Wéwéčka" nepotřebují laciné pózy ve stylu amerických rapperů. Tlustý zlatý řetěz kolem krku a kalhoty s rozkrokem u kolen jsou jim cizí. Jejich hip-hop je jiný, neortodoxní, těžko říct, jestli je to vůbec ještě hip-hop, a jestli WWW netvoří samostatný styl, jehož jsou jediným zástupcem. Je to kraj stvořený sám pro sebe. Ukryt za tlustým sklem obrazovky, ukryt zraku „obyčejných“ lidí.
Nedávno uplynul čas vánoční. Jak trávíš Vánoce ty, a co pro tebe znamenají?
Vánoce trávím už několik let pokaždé jinak, většinou částečně v pracovní aktivitě a náhodnými výlety, jak se namanou. Samozřejmě nevynechávám různá setkání s lidmi z rodiny. Tyto Vánoce jsem shodou okolností dokončoval poslední skladbu na novou desku WWW na text Lubomíra Typlta s pracovním názvem Vyhnání z pekla aneb zradili Jidáše, co je tohle za lidi, a také komponováním materiálu pro Českou televizi. Potom jsem se s Milesou věnoval všem těm drobným a příjemným přípravám, aby naše malé děti měly veselý vánoční den. Před Vánocemi jsem se jako vždy zcela nevyhnul rychlému průniku Prahou, bych dle plánu a intuice vybavil blízké malými dary, a opět jsem s podivem zaznamenával onu až brutální paniku, jíž se většina obyvatel Prahy před svátky věnuje, a která za cely rok vrcholí a rok od roka se stupňuje. Co pro mne Vánoce znamenají opravdu teď nedokážu zodpovědět, snad někdy v budoucnosti si to ujasním, nebo mi s tím nějak pomůžou moje děti. Zatím stále proměňuji úhel pohledu na spoustu věcí, tradic, jevů a tím nikoho nechci zatěžovat...
Zmínil si se o druhé desce WWW. Prozradíš, jaká bude a kdy přibližně můžeme očekávat její vydání? A komponování pro ČT? Souvisí to s novou grafickou podobou České televize, s předěly, které můžeme od září 2007 vídat? O co přesně jde?
Druhá deska by měla vyjít na jaře roku 2008, a to opět jako dvojí médium – jednak v podobě CD, jednak jako graficky bohatá kniha všech textů WWW, včetně jejich překladů do angličtiny. Vše opět pod labelem Bigg Boss ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros. Co se týče ČT - ano, „obrábím“ hudbu pro nové znělky k pořadům, pracuji na kompozicích ke dvěma hodinovým hraným filmům režisérky Zuzany Zemanové a k dokumentárnímu filmu Janka Růžičky. Kdyby vás mimochodem zajímalo, kde můžete prozatím mou hudbu pro televize slyšet, tak je to například v pořadech Hřiště 7, Kosmopolis, Tykadlo, Q, Nedělní partie, ve filmu Kukačky, a tak. Stále toho přibývá - jen než odpovím, praskne několik regálů v archivu mojí hlavy a několikrát mi zapíská v uších.
Nedávno si s WWW získal ocenění Akropolis Live Music Awards v kategorii Hip Hop & R’n’B. Co to pro tebe znamená?
Zaprvé nic, za druhé někde v druhém plánu cítím jistou satisfakci, že maratón WWW nezůstal bez povšimnutí, mám radost za ostatní spolutvůrce projektu Neurobeat. Za třetí mě po bližším ohledání udivila až fušerská, ale i umělecká nekvalita ceny - sošky. A ceny v Čechách? To je jako když si ve svazu myslivců o počtu třiceti členů tito vzájemně rozdávají diplomy za dobrou mušku. Hudební ceny se tady nedají brat vážně, ale je dobře, že tak nějak jsou. Když vyhraješ cenu za film, to je něco jiného, dostaneš taky peníze, a ne málo, vložíš je potom do realizace dalšího projektu, to má dvojí smysl. Takto se mi kdysi podařilo zrealizovat můj třetí film - z ceny za druhý. A kategorie R’n’B? Jen si s DJem Brainy Thuggem z WWW říkáme, že bychom tedy mohli už konečně nějaký ten R’n’B song složit. Kdybych já tak mohl, rozdal bych cen.
Jaký je tvůj postup při skládání písniček? Kde bereš inspiraci a co je prvotním podnětem? Jak přesně vznikají vaše texty? Nejsem asi sám, koho zajímá tvůj výrobní postup.
Nemám jednotný postup při skládání, každá kompozice se mnou žije svým jedinečným způsobem. Střediskem prvotních impulsů je jakýsi vnitřní sluch, v hlavě mi několik dní zní náznaky skladby, ty se pomalu zaostřují a doplňují do momentu, kdy začnu zaznamenávat, přepisovat z hlavy. Úplně první inspirační podněty bych nejspíš hledal v podvědomí, které fixuje a přetavuje reálné zážitky na reakce a pocity a ukládá je. Následně je vyplavuje na povrch, i nečekaně. Další práce na struktuře skladby je spíše podobná osazování mlžné krajiny sloupy s elektrickým vedením, nahrání textu potom pustí do drátu proud. A to celé je zdlouhavá cesta, vybíjení se a opětovné dobíjení, náhodných vstupů, násilných odchodů. Texty vznikají pouze v případě dostatku energie a soustředění, jediný postup, který se dá nazvat nějakým pravidlem je nepoužívání klišé a popisnosti. Máme s Lubomírem Typltem rozsáhlý imaginární slovník frází a slov, které se v textech nesmí používat a pokud, tak se musí najít metaforický obraz pro jejich vyjádření. Nejspíš také máme v určitém ohledu s Lubomírem podobný humor, tragikomický náhled na život, cit pro moment, kdy se nějaká věta strefí do černého, kdy se stane esencí nějaké situace, máme společnou chuť, aby se text stal tvrdou a syrovou deziluzí, obrazově bohatým zrcadlem světa okolo nás, bez kompromisu.
Vraťme se teď trochu do historie. Co přispělo k tomu, že debutová deska nakonec vyšla? Byla to jen chuť dotáhnout vše do konce? Proč po tak dlouhé době? Jak šly události, které měly za následek vydání desky, od roku 1998, chronologicky po sobě?
Upřímně řečeno se do historie WWW vracet odmítám, protože je to komplikované a některé strašáky je lepší nechat na pokoji. Dostačující je fakt, že se WWW pohybují světem od roku 1991, ale teprve vydáním Neurobeatu se pro mě stávají živou existencí a sílou, hudebním projektem, tak jak jsem si ho vždy předtím představoval. Od roku 1998 jsem se věnoval hlavně realizaci vlastních filmů a mnoha hudebním spolupracím. Zlom pro obnovení WWW nastal roku 2003, kdy došlo mezi mnou a Lubomírem Typltem k obnovení společné tvůrčí energie, a také, kdy pro nás oba historie kapely, jakkoliv úspěšná i tragická, byla konečně a definitivně mrtvá.
Začali jsme tedy oba od nuly, s tím, že potenciál z let minulých bylo potřeba znovu objevit a spojit jej s nově vypozorovanými jevy. Byl to maratón a boj s pachutí hrůzy. Věděli jsme, že pokud to teď nedotáhneme do konce, tak už nikdy, a taková historie by se na nás pěkně podepsala. Co jediné stojí za konkrétnější zmínku je náhodné načasování vzniku přátelského labelu Bigg Boss, který WWW vydal jako svůj premiérový projekt. Bigg Boss byl ustaven v období, kdy WWW disponovali částečnou demovariantou Neurobeatu, a jiskra byla na světě. A po zkušenostech s váhavostí, hloupostí a arogancí zástupců jiných českých labelů, byl Bigg Boss jako blesk z čistého nebe. Jinak by Neurobeat také mohl ležet ještě chvíli v šuplíku. Neodpustím si velké fuck off těm labelům a lidem, kteří nevěřili nebo dokonce házeli klacky pod nohy, a velký respect to Bigg Boss team. Dík...
Jsi nadaný hned v několika uměleckých oborech. Vedli tě rodiče k výtvarnému umění, filmu, hudbě, nebo sis v tomto ohledu razil cestu spíše sám?
Dost členů mé rodiny, tedy ti, co tu byli přede mnou, mají umělecký talent, nebo vztah k umění. V tomto ohledu jsem měl v rodičích jak inspiraci, tak i podporu. Po základní škole jsem šel studovat střední výtvarku, pak na FAMU animovaný a posléze hraný film. Hudbu jsem dělal po celou tu dobu ve volném čase a více, často na úkor uměním, kterým jsem byl vyučován; v podstatě od třinácti let, kdy jsem dostal svůj první synťák s jednoduchým sequencerem. Směr hudby jsem si razil sám a i momentálně tím trávím nejvíce času. Vystudované umělecké obory se u mě staly inspirační součástí tvorby, v níž jsem samouk, nepočítám-li osm let klavíru v lidovce a x lekcí na perkuse. Možná, že též trochu zapracovaly geny mého pradědečka Jaromíra Weinbergera, mimo jiné skladatele opery Švanda Dudák.
Vaše tvorba se zdá být ovlivněna mnoha žánry. Jaké hudebníky jste poslouchali, když jste začínali a koho posloucháte v současné době?
Pokusím se o stručnou kompilaci názvu kapel a hudebníků v časové posloupnosti, jak jsme je já a Lubomír Typlt poslouchali až do současnosti: Nitzer Ebb, Alien Sex Fiend, Depeche Mode, Front 242, Ministry, Beastie Boys, E, Plastic People, Rage Against the Machine, Public Enemy, A Tribe Called Quest, Young Gods, Nine Inch Nails, Dunaj, Fred Frith, John Zorn, Manzele, Einstürzende Neubauten, Underworld, Massive Attack, Tricky, Rollins Band, Monika Načeva, Iva Bittová, Marilyn Manson, Rammstein, Radiohead, Björk, The Streets, Rambo Amadeus, Marcello, M.I.A., The Mitchell Brothers, Dizzee Rascal, a tak dále.
Alba, která jsme poslouchali kdysi většinou neztratila svoji sílu, vracíme se k nim. A přibíráme nadále to, co nového doba přinesla a přinese. Snad to ještě chvíli vydržíme, pokud ne, nezbývá než kapitulovat dobře mířenou ranou ze subwooferu...
Fotogalerie:
fotogalerie
Legendární formace WWW po patnácti letech od svého založení vydává debutové album. Tato zpráva se zčistajasna objevila v listopadu roku 2006 a rozvířila poklidné hladiny českého hip-hopového rybníka.Skupina WWW (We Want Words) byla jedním ze zakládajících členů české hip-hopové a graffiti scény. Její historie sahá až do roku 1991 - v této době kapela především koncertovala a vydala pouze jedno demo, které se však úspěšně šířilo českými luhy a háji, a WWW se zvolna vytvářela početná fanouškovská základna. Z tohoto období pochází také vůbec první český hip-hopový videoklip - Noční Můra -, který se s pomocí Jiřího Korna dostal i do televize.
Slibný začátek byl ale narušen - postupem času se členové kapely utíkali ke svým výtvarným počinům a jejich písničky vycházely spíše příležitostně na různých kompilacích. Vnitřní pnutí a odchody měly za následek, že tolik očekávané vydání debutového alba se ztratilo někde v nedohlednu. V roce 1998 byl oficiálně ohlášen rozpad. Z původní formace vydrželi nejdéle Ondřej Anděra s přezdívkou Sifon (skladatel hudby, textař, režisér videoklipů, grafik, beatboxer), zpěvačka Lela Geislerová, textař Lubomír Typlt, který přinesl zcela nový vítr v podobě velmi zvláštního otextování, a Jan "Scarf" Zajíček (příležitostný MC a basák, režisér videoklipů). Dále v kapele působili Mikuláš Kotrba a Jakub Trnka.
Anděra a Typlt přesto měli velkou chuť dotáhnout vše až k studiové nahrávce, a tak se stalo, že 25. listopadu 2006 vyšla tolik očekávaná deska. Celou tu dobu své texty a hudební koláže tajně schovávali v šuplíku, pak se album Neurobeat objevilo na pultech obchodů jako blesk z čistého nebe.
Neurobeat - vyšel jako duální disk, přičemž výlisek první obsahuje dvanáct zbrusu nových písní, ten druhý pět krystalicky čistě zpracovaných videoklipů - je deska plná neklidných beatů a zvuků, o kterých nikdo neví, odkud pocházejí. Nese se v trip hopové náladě, přesto působí, jako by stvořitelé textu viděli ve všem, co ostatním lidem připadá naprosto normální, něco znepokojivého. Tím dokazují, že jsou lidmi mimořádně vnímavými, až hypersenzitivními. Dokáží zkoumat nejen povrch, ale hlavně to, co je hluboko pod ním. Čerpají z podvědomí, nechávají se unášet svými představami, vytvářejí zcela vlastní svět. Bez pravidel. Princip výstavby textů připomíná surrealismus, tedy volné řazení inspirací, nálad a pocitů (zdánlivě) bez logické souvislosti. Působivost textů ještě umocňuje Sifonova chirurgicky přesně odměřená, syrová a agresivní dikce, která v mnoha případech zní jako štěkání rozzuřeného psa. Obzvlášť poznat je to na živo, kde kromě Anděry vystupuje DJ Brainy Thugg a místo zpěvačky obstarává Anděrova žena – Milesa Jefimia Zrnić.
"Wéwéčka" nepotřebují laciné pózy ve stylu amerických rapperů. Tlustý zlatý řetěz kolem krku a kalhoty s rozkrokem u kolen jsou jim cizí. Jejich hip-hop je jiný, neortodoxní, těžko říct, jestli je to vůbec ještě hip-hop, a jestli WWW netvoří samostatný styl, jehož jsou jediným zástupcem. Je to kraj stvořený sám pro sebe. Ukryt za tlustým sklem obrazovky, ukryt zraku „obyčejných“ lidí.
Nedávno uplynul čas vánoční. Jak trávíš Vánoce ty, a co pro tebe znamenají?
Vánoce trávím už několik let pokaždé jinak, většinou částečně v pracovní aktivitě a náhodnými výlety, jak se namanou. Samozřejmě nevynechávám různá setkání s lidmi z rodiny. Tyto Vánoce jsem shodou okolností dokončoval poslední skladbu na novou desku WWW na text Lubomíra Typlta s pracovním názvem Vyhnání z pekla aneb zradili Jidáše, co je tohle za lidi, a také komponováním materiálu pro Českou televizi. Potom jsem se s Milesou věnoval všem těm drobným a příjemným přípravám, aby naše malé děti měly veselý vánoční den. Před Vánocemi jsem se jako vždy zcela nevyhnul rychlému průniku Prahou, bych dle plánu a intuice vybavil blízké malými dary, a opět jsem s podivem zaznamenával onu až brutální paniku, jíž se většina obyvatel Prahy před svátky věnuje, a která za cely rok vrcholí a rok od roka se stupňuje. Co pro mne Vánoce znamenají opravdu teď nedokážu zodpovědět, snad někdy v budoucnosti si to ujasním, nebo mi s tím nějak pomůžou moje děti. Zatím stále proměňuji úhel pohledu na spoustu věcí, tradic, jevů a tím nikoho nechci zatěžovat...
Zmínil si se o druhé desce WWW. Prozradíš, jaká bude a kdy přibližně můžeme očekávat její vydání? A komponování pro ČT? Souvisí to s novou grafickou podobou České televize, s předěly, které můžeme od září 2007 vídat? O co přesně jde?
Druhá deska by měla vyjít na jaře roku 2008, a to opět jako dvojí médium – jednak v podobě CD, jednak jako graficky bohatá kniha všech textů WWW, včetně jejich překladů do angličtiny. Vše opět pod labelem Bigg Boss ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros. Co se týče ČT - ano, „obrábím“ hudbu pro nové znělky k pořadům, pracuji na kompozicích ke dvěma hodinovým hraným filmům režisérky Zuzany Zemanové a k dokumentárnímu filmu Janka Růžičky. Kdyby vás mimochodem zajímalo, kde můžete prozatím mou hudbu pro televize slyšet, tak je to například v pořadech Hřiště 7, Kosmopolis, Tykadlo, Q, Nedělní partie, ve filmu Kukačky, a tak. Stále toho přibývá - jen než odpovím, praskne několik regálů v archivu mojí hlavy a několikrát mi zapíská v uších.
Nedávno si s WWW získal ocenění Akropolis Live Music Awards v kategorii Hip Hop & R’n’B. Co to pro tebe znamená?
Zaprvé nic, za druhé někde v druhém plánu cítím jistou satisfakci, že maratón WWW nezůstal bez povšimnutí, mám radost za ostatní spolutvůrce projektu Neurobeat. Za třetí mě po bližším ohledání udivila až fušerská, ale i umělecká nekvalita ceny - sošky. A ceny v Čechách? To je jako když si ve svazu myslivců o počtu třiceti členů tito vzájemně rozdávají diplomy za dobrou mušku. Hudební ceny se tady nedají brat vážně, ale je dobře, že tak nějak jsou. Když vyhraješ cenu za film, to je něco jiného, dostaneš taky peníze, a ne málo, vložíš je potom do realizace dalšího projektu, to má dvojí smysl. Takto se mi kdysi podařilo zrealizovat můj třetí film - z ceny za druhý. A kategorie R’n’B? Jen si s DJem Brainy Thuggem z WWW říkáme, že bychom tedy mohli už konečně nějaký ten R’n’B song složit. Kdybych já tak mohl, rozdal bych cen.
Jaký je tvůj postup při skládání písniček? Kde bereš inspiraci a co je prvotním podnětem? Jak přesně vznikají vaše texty? Nejsem asi sám, koho zajímá tvůj výrobní postup.
Nemám jednotný postup při skládání, každá kompozice se mnou žije svým jedinečným způsobem. Střediskem prvotních impulsů je jakýsi vnitřní sluch, v hlavě mi několik dní zní náznaky skladby, ty se pomalu zaostřují a doplňují do momentu, kdy začnu zaznamenávat, přepisovat z hlavy. Úplně první inspirační podněty bych nejspíš hledal v podvědomí, které fixuje a přetavuje reálné zážitky na reakce a pocity a ukládá je. Následně je vyplavuje na povrch, i nečekaně. Další práce na struktuře skladby je spíše podobná osazování mlžné krajiny sloupy s elektrickým vedením, nahrání textu potom pustí do drátu proud. A to celé je zdlouhavá cesta, vybíjení se a opětovné dobíjení, náhodných vstupů, násilných odchodů. Texty vznikají pouze v případě dostatku energie a soustředění, jediný postup, který se dá nazvat nějakým pravidlem je nepoužívání klišé a popisnosti. Máme s Lubomírem Typltem rozsáhlý imaginární slovník frází a slov, které se v textech nesmí používat a pokud, tak se musí najít metaforický obraz pro jejich vyjádření. Nejspíš také máme v určitém ohledu s Lubomírem podobný humor, tragikomický náhled na život, cit pro moment, kdy se nějaká věta strefí do černého, kdy se stane esencí nějaké situace, máme společnou chuť, aby se text stal tvrdou a syrovou deziluzí, obrazově bohatým zrcadlem světa okolo nás, bez kompromisu.
Vraťme se teď trochu do historie. Co přispělo k tomu, že debutová deska nakonec vyšla? Byla to jen chuť dotáhnout vše do konce? Proč po tak dlouhé době? Jak šly události, které měly za následek vydání desky, od roku 1998, chronologicky po sobě?
Upřímně řečeno se do historie WWW vracet odmítám, protože je to komplikované a některé strašáky je lepší nechat na pokoji. Dostačující je fakt, že se WWW pohybují světem od roku 1991, ale teprve vydáním Neurobeatu se pro mě stávají živou existencí a sílou, hudebním projektem, tak jak jsem si ho vždy předtím představoval. Od roku 1998 jsem se věnoval hlavně realizaci vlastních filmů a mnoha hudebním spolupracím. Zlom pro obnovení WWW nastal roku 2003, kdy došlo mezi mnou a Lubomírem Typltem k obnovení společné tvůrčí energie, a také, kdy pro nás oba historie kapely, jakkoliv úspěšná i tragická, byla konečně a definitivně mrtvá.
Začali jsme tedy oba od nuly, s tím, že potenciál z let minulých bylo potřeba znovu objevit a spojit jej s nově vypozorovanými jevy. Byl to maratón a boj s pachutí hrůzy. Věděli jsme, že pokud to teď nedotáhneme do konce, tak už nikdy, a taková historie by se na nás pěkně podepsala. Co jediné stojí za konkrétnější zmínku je náhodné načasování vzniku přátelského labelu Bigg Boss, který WWW vydal jako svůj premiérový projekt. Bigg Boss byl ustaven v období, kdy WWW disponovali částečnou demovariantou Neurobeatu, a jiskra byla na světě. A po zkušenostech s váhavostí, hloupostí a arogancí zástupců jiných českých labelů, byl Bigg Boss jako blesk z čistého nebe. Jinak by Neurobeat také mohl ležet ještě chvíli v šuplíku. Neodpustím si velké fuck off těm labelům a lidem, kteří nevěřili nebo dokonce házeli klacky pod nohy, a velký respect to Bigg Boss team. Dík...
Jsi nadaný hned v několika uměleckých oborech. Vedli tě rodiče k výtvarnému umění, filmu, hudbě, nebo sis v tomto ohledu razil cestu spíše sám?
Dost členů mé rodiny, tedy ti, co tu byli přede mnou, mají umělecký talent, nebo vztah k umění. V tomto ohledu jsem měl v rodičích jak inspiraci, tak i podporu. Po základní škole jsem šel studovat střední výtvarku, pak na FAMU animovaný a posléze hraný film. Hudbu jsem dělal po celou tu dobu ve volném čase a více, často na úkor uměním, kterým jsem byl vyučován; v podstatě od třinácti let, kdy jsem dostal svůj první synťák s jednoduchým sequencerem. Směr hudby jsem si razil sám a i momentálně tím trávím nejvíce času. Vystudované umělecké obory se u mě staly inspirační součástí tvorby, v níž jsem samouk, nepočítám-li osm let klavíru v lidovce a x lekcí na perkuse. Možná, že též trochu zapracovaly geny mého pradědečka Jaromíra Weinbergera, mimo jiné skladatele opery Švanda Dudák.
Vaše tvorba se zdá být ovlivněna mnoha žánry. Jaké hudebníky jste poslouchali, když jste začínali a koho posloucháte v současné době?
Pokusím se o stručnou kompilaci názvu kapel a hudebníků v časové posloupnosti, jak jsme je já a Lubomír Typlt poslouchali až do současnosti: Nitzer Ebb, Alien Sex Fiend, Depeche Mode, Front 242, Ministry, Beastie Boys, E, Plastic People, Rage Against the Machine, Public Enemy, A Tribe Called Quest, Young Gods, Nine Inch Nails, Dunaj, Fred Frith, John Zorn, Manzele, Einstürzende Neubauten, Underworld, Massive Attack, Tricky, Rollins Band, Monika Načeva, Iva Bittová, Marilyn Manson, Rammstein, Radiohead, Björk, The Streets, Rambo Amadeus, Marcello, M.I.A., The Mitchell Brothers, Dizzee Rascal, a tak dále.
Alba, která jsme poslouchali kdysi většinou neztratila svoji sílu, vracíme se k nim. A přibíráme nadále to, co nového doba přinesla a přinese. Snad to ještě chvíli vydržíme, pokud ne, nezbývá než kapitulovat dobře mířenou ranou ze subwooferu...
Fotogalerie:
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/WWW-Trochu-jiny-hiphop~05~unor~2008/
Komentáře
&;
