WWW - Pozor: sekery létají!
27.5.2009 | Autor: Josef Rauvolf | sekce: publicistika
Projekt WWW, v podstatě duo Ondřej Anděra a Lubomír Typlt, vydává po velice ceněném debutu Neurobeat album Tanec sekyr – a opět jde o zcela jedinečný počin. Ohledně novinek projektu jsem si povídal s Ondřejem Anděrou.
WWW byli s Penery jednou z našich prvních hip-hopových kapel. Jaký je to pocit, být v roli klasika?
To je někdy hrozně příjemné, alespoň z toho hlediska, že si člověk sám řekne: dobře, něco jsem úplně omylem začal dělat, a vlastně jsem něco pravděpodobně rozpoutal. I když ono by se to rozpoutalo samo. Jenomže druhá věc je, že mi to jakoby nedochází, že jsem vždycky skákal z místa na místo, takže těsně potom, co jsem rozjel jednu z prvních hip-hopových kapel, tak jsem utekl zase jinam. Začal jsem dělat film anebo grafiku a neustále, po každých dvou letech, jsem skočil někam jinam. Vlastně jsem se ale vždycky snažil dělat něco od nuly, na co si člověk přijde sám a není to nic, co by odněkud převzal.
Jak jsi se vlastně k hiphopu dostal? Proč jsi nezačal třeba s punkem?
Punk my jsme ale s Ondřejem Ježkem, který dnes hraje v OTK, ještě předtím dělali. Byl takový podivný, elektronický, a tenkrát se tomu říkalo EBM. O tom se ale moc neví. To byla taková skrytá jednotka a koncerty jsme měli pravidelně na Deltě. Takže ještě předtím byla elektronika, a to je vlastně to, co mě fascinuje ještě víc. V hip-hopu mi byla bližší, i když mi bylo šestnáct, vizuální podoba těch lidí. Líbilo se mi jejich oblečení, tancování, a chtěl jsem někam patřit. Potom přišlo graffiti, což tě do toho automaticky hodí a moc o tom neuvažuješ. Elektronika mě bavila dál, ale když jsem šel na nějaký takový koncert, nebylo mi to blízké – lidi v černým a tak. To byla taková schizofrenie, a mě hip-hop sebralo úplně tou svou estetikou.
Na první desce Neurobeat jste měli na obalu pinocchiovský nos, teď je tam pro změnu jakási utonulá slečna – to není příliš veselé...
Použili jsme fotku Nikoly Ivanova, který spontánně ilustroval Neurobeat a posléze navázal už v komunikaci s námi na Tanec sekyr. Jedná se o detail fotografie, která v celku zobrazuje modelku s hlavou ponořenou do akvaria. Není jednoznačné, jestli je ta slečna utonulá, může se jednat jen o pokus...
Opět kladete značný důraz na nápadité výtvarné zpracování celého projektu. Jak moc je pro vás důležité?
Vizuální stránka WWW je pro nás od počátku důležitá, s Lubomírem Typltem jsme se seznámili na střední výtvarné škole. Lubomír posléze pokračoval jako malíř, já jako režisér animovaných a hraných filmů. Pro Neurobeat jsme zvolili motivy z Lubomírových obrazů - Pinocchio - postava s konvemi a kýblem na hlavě, režii klipů jsem zatřešoval já a kameraman Jiří Málek. Průvodním motivem Tance sekyr jsou v kruhu rotující sekyry. Motiv té utonulé dívky není tak jednoznačný, je asociativní a dává více možností výkladu, stejně tak, jako naše texty. Celá grafická podoba obalu byla dotažena Vladimirem 518 a Michalem Škapou, oba jsou též výrazní ve svém výtvarném projevu.
Změnilo se od Neurobeatu něco na vašem způsobu práce?
Způsob práce se ve své podstatě nezměnil, pouze se objevila nová témata.
Točili jste opět u vás doma v kuchyni?
Přesněji řečeno se točilo mezi kuchyní a koupelnou u mě doma a vše se završilo ve studiu Jámor Ondřeje Ježka.
Začal jsi psát i své texty – Typltovy se ti nelíbily?
Mně i Lubomírovi jde spíše o pestrost projevu a výpovědi. Mimochodem texty píšu od počátku WWW také a nikdy jsem nepřestal. Lubomír pracuje s jinou stavbou verše a přímější výpovědí, já se více zabývám fonetickou stránkou textu. Naše texty mají rozdílný rytmus a to je pro barvitost desky přínos.
Byly na Neurobeat nějaké reakce i mimo hip-hopovou komunitu? Ze zahraničí?
WWW nejsou svázani hip-hopovou komunitou, naši posluchači jdou napříč žánry, stejně tak jako naše hudba. To je znát i z reakcí, mezi nimiž i nějaké zahraniční jsou. Hráli jsme na multižánrovém festivalu v Holandsku, teď se chystáme do Paříže. S tím souvisí i naše spolupráce s Petrem Onuferem, který překládá postupně naše texty do angličtiny a který s námi udělal obsáhlý rozhovor pro Revolver Revue č. 74. K tomuto číslu vyšlo i naše CD obsahující skladby z Neurobeatu, z Tance sekyr a skladby nikde jinde nevydané.
Vystudoval jsi FAMU. Filmařina tě neláká?
Filmařina mě prozatím láká jen v návaznosti na tvorbu WWW, která mě zaměstnává naplno. Chystáme nové autorské klipy, pracujeme na projekcích ke koncertům.
Budou (kromě křtu) nějaké koncerty?
Kromě křtu máme už do podzimu zamluveno množství koncertů a stále další přibývají.
WWW byli s Penery jednou z našich prvních hip-hopových kapel. Jaký je to pocit, být v roli klasika?
To je někdy hrozně příjemné, alespoň z toho hlediska, že si člověk sám řekne: dobře, něco jsem úplně omylem začal dělat, a vlastně jsem něco pravděpodobně rozpoutal. I když ono by se to rozpoutalo samo. Jenomže druhá věc je, že mi to jakoby nedochází, že jsem vždycky skákal z místa na místo, takže těsně potom, co jsem rozjel jednu z prvních hip-hopových kapel, tak jsem utekl zase jinam. Začal jsem dělat film anebo grafiku a neustále, po každých dvou letech, jsem skočil někam jinam. Vlastně jsem se ale vždycky snažil dělat něco od nuly, na co si člověk přijde sám a není to nic, co by odněkud převzal.
Jak jsi se vlastně k hiphopu dostal? Proč jsi nezačal třeba s punkem?
Punk my jsme ale s Ondřejem Ježkem, který dnes hraje v OTK, ještě předtím dělali. Byl takový podivný, elektronický, a tenkrát se tomu říkalo EBM. O tom se ale moc neví. To byla taková skrytá jednotka a koncerty jsme měli pravidelně na Deltě. Takže ještě předtím byla elektronika, a to je vlastně to, co mě fascinuje ještě víc. V hip-hopu mi byla bližší, i když mi bylo šestnáct, vizuální podoba těch lidí. Líbilo se mi jejich oblečení, tancování, a chtěl jsem někam patřit. Potom přišlo graffiti, což tě do toho automaticky hodí a moc o tom neuvažuješ. Elektronika mě bavila dál, ale když jsem šel na nějaký takový koncert, nebylo mi to blízké – lidi v černým a tak. To byla taková schizofrenie, a mě hip-hop sebralo úplně tou svou estetikou.
Na první desce Neurobeat jste měli na obalu pinocchiovský nos, teď je tam pro změnu jakási utonulá slečna – to není příliš veselé...
Použili jsme fotku Nikoly Ivanova, který spontánně ilustroval Neurobeat a posléze navázal už v komunikaci s námi na Tanec sekyr. Jedná se o detail fotografie, která v celku zobrazuje modelku s hlavou ponořenou do akvaria. Není jednoznačné, jestli je ta slečna utonulá, může se jednat jen o pokus...
Opět kladete značný důraz na nápadité výtvarné zpracování celého projektu. Jak moc je pro vás důležité?
Vizuální stránka WWW je pro nás od počátku důležitá, s Lubomírem Typltem jsme se seznámili na střední výtvarné škole. Lubomír posléze pokračoval jako malíř, já jako režisér animovaných a hraných filmů. Pro Neurobeat jsme zvolili motivy z Lubomírových obrazů - Pinocchio - postava s konvemi a kýblem na hlavě, režii klipů jsem zatřešoval já a kameraman Jiří Málek. Průvodním motivem Tance sekyr jsou v kruhu rotující sekyry. Motiv té utonulé dívky není tak jednoznačný, je asociativní a dává více možností výkladu, stejně tak, jako naše texty. Celá grafická podoba obalu byla dotažena Vladimirem 518 a Michalem Škapou, oba jsou též výrazní ve svém výtvarném projevu.
Změnilo se od Neurobeatu něco na vašem způsobu práce?
Způsob práce se ve své podstatě nezměnil, pouze se objevila nová témata.
Točili jste opět u vás doma v kuchyni?
Přesněji řečeno se točilo mezi kuchyní a koupelnou u mě doma a vše se završilo ve studiu Jámor Ondřeje Ježka.
Začal jsi psát i své texty – Typltovy se ti nelíbily?
Mně i Lubomírovi jde spíše o pestrost projevu a výpovědi. Mimochodem texty píšu od počátku WWW také a nikdy jsem nepřestal. Lubomír pracuje s jinou stavbou verše a přímější výpovědí, já se více zabývám fonetickou stránkou textu. Naše texty mají rozdílný rytmus a to je pro barvitost desky přínos.
Byly na Neurobeat nějaké reakce i mimo hip-hopovou komunitu? Ze zahraničí?
WWW nejsou svázani hip-hopovou komunitou, naši posluchači jdou napříč žánry, stejně tak jako naše hudba. To je znát i z reakcí, mezi nimiž i nějaké zahraniční jsou. Hráli jsme na multižánrovém festivalu v Holandsku, teď se chystáme do Paříže. S tím souvisí i naše spolupráce s Petrem Onuferem, který překládá postupně naše texty do angličtiny a který s námi udělal obsáhlý rozhovor pro Revolver Revue č. 74. K tomuto číslu vyšlo i naše CD obsahující skladby z Neurobeatu, z Tance sekyr a skladby nikde jinde nevydané.
Vystudoval jsi FAMU. Filmařina tě neláká?
Filmařina mě prozatím láká jen v návaznosti na tvorbu WWW, která mě zaměstnává naplno. Chystáme nové autorské klipy, pracujeme na projekcích ke koncertům.
Budou (kromě křtu) nějaké koncerty?
Kromě křtu máme už do podzimu zamluveno množství koncertů a stále další přibývají.
Zajímavost:
Paradoxní je, že přestože získal Ondřej Anděra jako student FAMU čtyři ceny na zahraničních festivalech, za ty samé filmy ho chtěli ze školy vyhodit. A přestože jsou na škole vyvěšené diplomy, které získali její absolventi, Anděrovy ceny tam nevisí. „Na to, že dělám něco, s čím se vždycky někdo nemůže srovnat, na to už jsem si prostě zvykl,“ konstatuje filmař a hudebník, a dodává, že na FAMU možná byli nakonec rádi, když školu dokončil a oni se ho tak provždy zbavili. „Zavře se hladina a jako bych tam nebyl.“ Podobné reakce přišly i na debutové album WWW Neurobeat – pro hip-hopovou komunitu bylo příliš alternativní, pro rockery zase příliš rapové. Zkrátka, nic nového, typický český rybníček se svými partičkami a animositami, hlavně ale netolerancí a neochotou se otevřít něčemu novému – třeba právě WWW a jejich hudbě.
Paradoxní je, že přestože získal Ondřej Anděra jako student FAMU čtyři ceny na zahraničních festivalech, za ty samé filmy ho chtěli ze školy vyhodit. A přestože jsou na škole vyvěšené diplomy, které získali její absolventi, Anděrovy ceny tam nevisí. „Na to, že dělám něco, s čím se vždycky někdo nemůže srovnat, na to už jsem si prostě zvykl,“ konstatuje filmař a hudebník, a dodává, že na FAMU možná byli nakonec rádi, když školu dokončil a oni se ho tak provždy zbavili. „Zavře se hladina a jako bych tam nebyl.“ Podobné reakce přišly i na debutové album WWW Neurobeat – pro hip-hopovou komunitu bylo příliš alternativní, pro rockery zase příliš rapové. Zkrátka, nic nového, typický český rybníček se svými partičkami a animositami, hlavně ale netolerancí a neochotou se otevřít něčemu novému – třeba právě WWW a jejich hudbě.
časopis mGuide 2009/06
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/WWW-Pozor-sekery-letaji~27~kveten~2009/
