Vladimír Václavek
21.3.2004 | Autor: Petr Hanzel | sekce: publicistika
Již podruhé vystoupil básník, skladatel a multiinstrumentalista Vladimír Václavek z pozadí svých kapel a projektů, aby natočil křehkou desku plnou intimní lyriky, nazval ji záhadně Písně nepísně a vyzdobenou fotografiemi svých koček ji vypustil do dnešního krutého a cynického světa. Na rozdíl od svého sólového debutu, který by měl již brzy vyjít v reedici, se čerstvou novinku rozhodl prezentovat i na živo a poprvé se tak postavit před publikum zcela sám. Povídali jsme si spolu o věcech minulých, budoucích, ale samozřejmě i o novém albu.
Proč "Písně nepísně"?
Jsou to písně, které přesahují písňovou formu. Zároveň to vyjadřuje to, čím začínají pohádky a mýty: "Bylo nebylo".
V čem vám jsou Vám blízcí básníci, jejichž texty jste na nové desce zhudebnil?
Jejich básně se potkaly s mým současným životním pocitem, prostěmi sedly. Když je zpívám, je to jako bych mluvil sám za sebe.
Chtěl bych se zeptat speciálně na Váš vztah k Bohuslavu Reynkovi.
B. Reynek je má stará láska. Zhudebňovali jsme ho už na Bílém infernu s Ivou Bittovou. Jeho básně jsou jako stvořené ke zhudebnění, mají rytmus, jsou zpěvné a krásné.
Jakou důležitost má ve Vašich písních slovo (ve vztahu k hudbě)?
Pokud tam jsou slova, tak jsou velice důležitá, nikdy tam nejsou jenom jako nějaká vata a musí se stát s hudbou jedním celkem. Proto může nějaká báseň čekat na zhudebnění třeba i roky. Není kam spěchat.
Nese deska nějaké sdělení, podtext?
Sdělení, které tam je, bych nerad dával do slov, mohl bych tak ublížit jemu i posluchači.
Co třeba téma smrti?
O smrti se tam zpívá... Myslím, že tato společnost je nemocná tím, že se od ní odřízla. Smrt, nemoc, utrpení, je to určité tabu, není to atraktivní téma, ale každý z nás se s tím jednou potká tváří v tvář. Pokud před tím zavíráme oči, stáváme se jednostranní a ploší, je to určitá chudoba ducha.
Písně nepísně jsou celkově klidné, jemné a niterné. Nemáte chuť zase do toho pořádně praštit?
Ale to já dělám. Zrovna teď jsme skončili šňůru se skupinou Klar a to je pořádný rachot a nářez. Takže tahle poloha mi určitě nechybí.
V čem je pro Vás hlavní rozdíl v koncertování sólovém a koncertech s kapelou?
Při sólovém hraní jsem na jevišti sám za sebe, je to jenom na mně, jak ten koncert utáhnu, nemám se za koho schovat. Je to promě úplně nová zkušenost, vždycky jsem hrál minimálně ve dvou a moc mě to baví. Jsem tam jenom já a publikum, je v tom taková intimita, ale musím říct, že první koncerty se mi třásla kolena.
Jste náročný na publikum?
Doufám, že publikum je náročné na mě. Já jsem spokojený, když přijdou lidé, kteří jsou vnímaví, jakéhokoliv věku a názorů. Koncert je pro mě především setkání, kde si můžeme něco vzájemně předat.
Liší se publikum na vašich sólových vystoupeních od diváků, kteří navštěvovali koncerty kapel jako Dunaj, či Rale? Cítíte nějaký rozdíl v kontaktu a komunikaci s nimi?
Nemám pocit, že by na jednotlivé projekty chodilo výrazně jiné publikum, i když každému je určitě bližší něco jiného. Jestli je tam nějaký rozdíl, je to spíše v mém pocitu a je to dáno tím, jestli hraju s kapelou, nebo sólo.
Jak vypadá proces vaší tvorby? Máte v hlavě melodie, které osazujete textem, či naopak?
Nedá se říct, že tvorba probíhá v hlavě, tam teprve většinou dostává konkrétní tvar. Pokud bychom chtěli tento proces stopovat, museli bychom sestoupit hlouběji do podvědomí, kde bychom pravděpodobně stopu ztratili a možná i sami sebe. Pro měje základ tvorby v určitém vnitřním soustředění tam, kde je intuice jemná jako vlas. Jestli vzniká dříve text, nebo hudba,na tom nezáleží.
Vaše nové album je zajímavé neobvyklými aranžmá. Máte dopředu představu o tom, jaké party budou hrát hosté, nebo jim necháváte prostor pro improvizaci?
Něco mám samozřejmě dopředu připravené, ale je tam hodně prostoru pro improvizaci, hodně toho vzniká v daném okamžiku.
Byl projekt Kublai Khan Investigations pouze jednorázovou akcí, nebo chystáte s těmito lidmi další spolupráci?
Kublai Khan, to je zvláštní kapitola, zkušenost, za kterou jsem velice vděčný. Sešli jsme se tam muzikanti, tanečníci a artisti a smazali hranice mezi námi. Vzniklo tak výjimečné představení,se kterým jsme objeli celý svět. Myslím, že pro všechny to byla zásadní zkušenost. Ale začalo mi to brát příliš mnoho času, přestával jsem mít čas na svoji muziku. Proto jsem už nešel do dalšího představení. Jak to bude dál, kdo ví?
Je třeba toto směr, kterým byste chtěl jít v budoucnu? Láká vás scénická hudba, hudba k divadelním představením či filmům?
Nikdy jsem nechtěl být jenom skladatel, živé koncerty jsou promě příliš důležité. Ale udělat muziku třeba k nějakému dobrému filmu, to bych moc a moc rád.
Sledujete brněnskou scénu? Spolupracujete třeba s mladými hudebníky z Brna?
Nesleduju nějakou scénu zvlášť. Ani na to nemám moc času. Ale nové a výborné kapely tady samozřejmě jsou. Například jsem pomáhal s demáčem jedné zajímavé kapele z Rýmařova, kterou nikdo nezná. Jmenuje se Siberia. Poslední dobou ale spíše spolupracuji s některými hudebníky z pražské jazzové scény, kteří mi hostujína CD. Myslím, že si máme vzájemně co dát.
Co chystáte do budoucna? Chcete se zas naplno věnovat hraní v kapelách, nebo si vyhradíte více času pro svoji sólovou tvorbu?
Vidím to tak půl na půl. Sólově chci zatím jen vystupovat, další desku ještě nechystám a ani by na to nebyl čas. Na jaře totiž chceme natáčet s V.R.R.M. a na podzim pak s Klar.
Stručná biografie:
Vladimír Václavek (nar. 1959 v Rýmařově) - jedna z nejvýraznějších postav tzv. "brněnské alternativy". V Dunaji, kde se setkal mimo jiné s Pavlem Fajtem a Ivou Bittovou, začínalna baskytaru, ze které později přesedlal na kytaru. Jako kytarista prošel kapelami E, Rale, a Čikori, jako producent spolupracoval s Deep Sweden.
Dále se věnoval různým krátkodobým projektům jak hudebním (např. s Ivou Bitovou, nebo Jofesem Ostřanským a Zuzanou Jelínkovou), tak divadelním (hudba k představení francouzské taneční skupiny Kublai Khan Investigations a ke hře Staré ženy aneb tacet - Divadlo na provázku). V roce 1994 vydal u Indies svůj sólový debut, nazvaný Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj.
Vyšly mu 2 sbírky jeho veršů - Stín stromů (1994) a Obrazy cesty (2000).
V současné době se mimo své sólové dráhy věnuje i hraní v kapelách V.R.R.M. a Klar.
Diskografie:
Dunaj - Rosol (1991)Dunaj - Dudlay (Bonton 1993)Dunaj - IV (1994)Dunaj - Pustit musíš (1995)Dunaj - LA LA LAI (1996)
Iva Bittová + Dunaj (1998)Iva Bittová + V. Václavek - Bílé inferno (1997)V. Václavek - Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (1994)E - liveE - I adore nothing (1994)Rale (1994)Rale - Až zahřmí (1997)Rale - Twilight Soumrak (cena Grammy) (2000)Arminius - Orkestra (1992)Klar - Klar mottem
Klar - live
Domací lékař - s J. Ostřanským a Z. Jelínkovou (1996)Čikori -s I. Bittovou (2002)Deep Sweden - Maiden Prague (jako producent)
V. Václavek - Písně nepísně (2003)
Proč "Písně nepísně"?
Jsou to písně, které přesahují písňovou formu. Zároveň to vyjadřuje to, čím začínají pohádky a mýty: "Bylo nebylo".
V čem vám jsou Vám blízcí básníci, jejichž texty jste na nové desce zhudebnil?
Jejich básně se potkaly s mým současným životním pocitem, prostěmi sedly. Když je zpívám, je to jako bych mluvil sám za sebe.
Chtěl bych se zeptat speciálně na Váš vztah k Bohuslavu Reynkovi.
B. Reynek je má stará láska. Zhudebňovali jsme ho už na Bílém infernu s Ivou Bittovou. Jeho básně jsou jako stvořené ke zhudebnění, mají rytmus, jsou zpěvné a krásné.
Jakou důležitost má ve Vašich písních slovo (ve vztahu k hudbě)?
Pokud tam jsou slova, tak jsou velice důležitá, nikdy tam nejsou jenom jako nějaká vata a musí se stát s hudbou jedním celkem. Proto může nějaká báseň čekat na zhudebnění třeba i roky. Není kam spěchat.
Nese deska nějaké sdělení, podtext?
Sdělení, které tam je, bych nerad dával do slov, mohl bych tak ublížit jemu i posluchači.
Co třeba téma smrti?
O smrti se tam zpívá... Myslím, že tato společnost je nemocná tím, že se od ní odřízla. Smrt, nemoc, utrpení, je to určité tabu, není to atraktivní téma, ale každý z nás se s tím jednou potká tváří v tvář. Pokud před tím zavíráme oči, stáváme se jednostranní a ploší, je to určitá chudoba ducha.
Písně nepísně jsou celkově klidné, jemné a niterné. Nemáte chuť zase do toho pořádně praštit?
Ale to já dělám. Zrovna teď jsme skončili šňůru se skupinou Klar a to je pořádný rachot a nářez. Takže tahle poloha mi určitě nechybí.
V čem je pro Vás hlavní rozdíl v koncertování sólovém a koncertech s kapelou?
Při sólovém hraní jsem na jevišti sám za sebe, je to jenom na mně, jak ten koncert utáhnu, nemám se za koho schovat. Je to promě úplně nová zkušenost, vždycky jsem hrál minimálně ve dvou a moc mě to baví. Jsem tam jenom já a publikum, je v tom taková intimita, ale musím říct, že první koncerty se mi třásla kolena.
Jste náročný na publikum?
Doufám, že publikum je náročné na mě. Já jsem spokojený, když přijdou lidé, kteří jsou vnímaví, jakéhokoliv věku a názorů. Koncert je pro mě především setkání, kde si můžeme něco vzájemně předat.
Liší se publikum na vašich sólových vystoupeních od diváků, kteří navštěvovali koncerty kapel jako Dunaj, či Rale? Cítíte nějaký rozdíl v kontaktu a komunikaci s nimi?
Nemám pocit, že by na jednotlivé projekty chodilo výrazně jiné publikum, i když každému je určitě bližší něco jiného. Jestli je tam nějaký rozdíl, je to spíše v mém pocitu a je to dáno tím, jestli hraju s kapelou, nebo sólo.
Jak vypadá proces vaší tvorby? Máte v hlavě melodie, které osazujete textem, či naopak?
Nedá se říct, že tvorba probíhá v hlavě, tam teprve většinou dostává konkrétní tvar. Pokud bychom chtěli tento proces stopovat, museli bychom sestoupit hlouběji do podvědomí, kde bychom pravděpodobně stopu ztratili a možná i sami sebe. Pro měje základ tvorby v určitém vnitřním soustředění tam, kde je intuice jemná jako vlas. Jestli vzniká dříve text, nebo hudba,na tom nezáleží.
Vaše nové album je zajímavé neobvyklými aranžmá. Máte dopředu představu o tom, jaké party budou hrát hosté, nebo jim necháváte prostor pro improvizaci?
Něco mám samozřejmě dopředu připravené, ale je tam hodně prostoru pro improvizaci, hodně toho vzniká v daném okamžiku.
Byl projekt Kublai Khan Investigations pouze jednorázovou akcí, nebo chystáte s těmito lidmi další spolupráci?
Kublai Khan, to je zvláštní kapitola, zkušenost, za kterou jsem velice vděčný. Sešli jsme se tam muzikanti, tanečníci a artisti a smazali hranice mezi námi. Vzniklo tak výjimečné představení,se kterým jsme objeli celý svět. Myslím, že pro všechny to byla zásadní zkušenost. Ale začalo mi to brát příliš mnoho času, přestával jsem mít čas na svoji muziku. Proto jsem už nešel do dalšího představení. Jak to bude dál, kdo ví?
Je třeba toto směr, kterým byste chtěl jít v budoucnu? Láká vás scénická hudba, hudba k divadelním představením či filmům?
Nikdy jsem nechtěl být jenom skladatel, živé koncerty jsou promě příliš důležité. Ale udělat muziku třeba k nějakému dobrému filmu, to bych moc a moc rád.
Sledujete brněnskou scénu? Spolupracujete třeba s mladými hudebníky z Brna?
Nesleduju nějakou scénu zvlášť. Ani na to nemám moc času. Ale nové a výborné kapely tady samozřejmě jsou. Například jsem pomáhal s demáčem jedné zajímavé kapele z Rýmařova, kterou nikdo nezná. Jmenuje se Siberia. Poslední dobou ale spíše spolupracuji s některými hudebníky z pražské jazzové scény, kteří mi hostujína CD. Myslím, že si máme vzájemně co dát.
Co chystáte do budoucna? Chcete se zas naplno věnovat hraní v kapelách, nebo si vyhradíte více času pro svoji sólovou tvorbu?
Vidím to tak půl na půl. Sólově chci zatím jen vystupovat, další desku ještě nechystám a ani by na to nebyl čas. Na jaře totiž chceme natáčet s V.R.R.M. a na podzim pak s Klar.
Stručná biografie:
Vladimír Václavek (nar. 1959 v Rýmařově) - jedna z nejvýraznějších postav tzv. "brněnské alternativy". V Dunaji, kde se setkal mimo jiné s Pavlem Fajtem a Ivou Bittovou, začínalna baskytaru, ze které později přesedlal na kytaru. Jako kytarista prošel kapelami E, Rale, a Čikori, jako producent spolupracoval s Deep Sweden.
Dále se věnoval různým krátkodobým projektům jak hudebním (např. s Ivou Bitovou, nebo Jofesem Ostřanským a Zuzanou Jelínkovou), tak divadelním (hudba k představení francouzské taneční skupiny Kublai Khan Investigations a ke hře Staré ženy aneb tacet - Divadlo na provázku). V roce 1994 vydal u Indies svůj sólový debut, nazvaný Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj.
Vyšly mu 2 sbírky jeho veršů - Stín stromů (1994) a Obrazy cesty (2000).
V současné době se mimo své sólové dráhy věnuje i hraní v kapelách V.R.R.M. a Klar.
Diskografie:
Dunaj - Rosol (1991)Dunaj - Dudlay (Bonton 1993)Dunaj - IV (1994)Dunaj - Pustit musíš (1995)Dunaj - LA LA LAI (1996)
Iva Bittová + Dunaj (1998)Iva Bittová + V. Václavek - Bílé inferno (1997)V. Václavek - Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj (1994)E - liveE - I adore nothing (1994)Rale (1994)Rale - Až zahřmí (1997)Rale - Twilight Soumrak (cena Grammy) (2000)Arminius - Orkestra (1992)Klar - Klar mottem
Klar - live
Domací lékař - s J. Ostřanským a Z. Jelínkovou (1996)Čikori -s I. Bittovou (2002)Deep Sweden - Maiden Prague (jako producent)
V. Václavek - Písně nepísně (2003)
časopis Rock&Pop 2004/01
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Vladimir-Vaclavek~21~brezen~2004/
