Vevnitř freak - MACY GRAY
13.11.2001 | Autor: Honza Vedral | sekce: publicistika
Záleží na tom, jak se na ni díváte. Macy Gray je malá, je jí přes třicet a má tři děti. A taky image nejroztomilejšího koťátka světové pop music, vtíravý emocionální hlásek a dvě takřka bezchybné desky. Macy Gray můžete buď milovat, nebo hledat absurdní důvody, proč by měla být špatná. Jenomže ona není špatná. V tom je ten vtip. I když ve vrcholném showbizu polehává teprve tři roky, nezvládnete ji ignorovat. Emocím, které na vás mrská skrz svoje skladby, prostě nemůžete uhnout, ani kdybyste byli v partě kryptomimozemšťanů, co utekli amíkům z Roswellu. Macy Gray je ten největší freak v tomhle univerzu. A dělá všechno proto, abyste dopadli podobně.
Když se loni na jaře na hudebních stránkách jednoho philadelphského deníku začala objevovat nová rubrika 'Macy Gray pro tento týden', nebyli překvapeni jenom čtenáři, ale i samotní redaktoři, kterým o tom nikdo z vedení na poradě nic neřekl. "Ty hlášky byly neustále v tomhle stylu: 'Moje nové album je sexy houbový trip s medovou ohlávkou na vrchu. A taky bych chtěla zmlátit Mariah Carey!' Obyčejně to znělo, jako by si je někdo vymyslel. Jednoho dne jsem se konečně odhodlal a zeptal se šéfa, kdo vlastně zodpovídá za vyhledávání těch citátů, které tiskneme. Pokrčil rameny a řekl: 'Po pravdě řečeno, najít tyhle věci je poměrně snadné. Vypadá to, že Macy říká něco totálně absurdního každý den'," napsal novinář Joey Sweeney do internetového magazínu Salon.
Jenomže Joey Sweeney nemá rád Macy Gray. Podle něj to na nás všechno hraje a přitom je jenom nevyrovnaná diva, co si není schopná utřídit myšlenky. Po pravdě, já zas nemám rád lidi, jako je Joey Sweeney, protože podle nich je svět zlý. Macy Gray je možná nevyrovnaná, zcela určitě je to diva, taky je chic, kočina a freak, ale právě proto je okénko s jejími hláškami ten nejlepší nápad, co může šéf hudební rubriky mít. "Když jsem byla malá, měla jsem ten svůj divný hlas. Pokaždé, když jsem promluvila, ostatní děti si ze mě dělaly srandu. Tak jsem přestala mluvit." S tímhle Macy vyrukovala hned na začátku svojí kariéry. Vsadím se, že Sweeney býval přesně takový posměváček. A to ho znám jenom z jednoho článku. A navíc, jak napsal bulvárek AskMen: "Každého, kdo veřejně prohlásí, že chce praštit Mariah Carey, musíme prostě milovat."
Bylo to tak
Jakmile se dostal singl I Try z předchozí desky On How Life Is do rádií, byl z něj rázem jeden z největších hitů minulé dekády a z Macy jedna z nejvyhledávanějších a nejuznávanějších zpěvaček vůbec. Novináři se nejdřív začali předhánět v tom, kdo jí lépe přirovná k Billie Holiday a později zas v tom, kdo lépe napíše, že Macy Gray vůbec nezpívá jako Billie Holiday, že ta podobnost je jenom v pocitu z muziky. Upřímně řečeno - bylo jedno, jestli někdo její hlas přirovnával ke Kačeru Donaldovi, kočce s laryngitidou nebo Tině Turner na héliu. Z Macy se stala ze dne na den celebrita. A jak sama řekla, to bylo to, na co čekala sedm let, než (vlastně náhodou) nahrála debutovou desku. Začalo se to na ní řítit - Rod Stewart, Norman Cook, Grammy, Brit Awards, všechno dohromady. Dva roky na úplné špici bez nové desky. Dva roky, ve kterých se novináři předháněli, jestli jim do telefonu zuřivě šeptala nebo se rozplývala jako malá rozrušená holčička. Macy byla šťastná. Jako v téhle části rozhovoru pro britské Radio 1: "Jdete na předávání cen a potkáte chlápka, který má na sobě tričko s nápisem 'Macy je Bůh', co uděláte? Obejmu ho a řeknu mu, že má dobrý vkus na trička, že se hned pozná, jak moc se vyzná ve světě."
Naprosto netuším, jestli to máte stejně a ani nevím, jestli to tušit chci. Ale ta hudebně nejzajímavější věc, která se Macy od On How Life Is povedla, byla spolupráce s Fatboy Slimem. "Bylo to cool. Pamatuju si, jak jednou Norman nedorazil na koncert, ale poslal mi do zákulisí kazetu s malou poznámkou, že pro mě má tenhle song a teď chce, abych si do něj něco napsala. Hrozně mi to lichotilo. Už dřív jsme mluvili o tom, že spolu něco uděláme, ale já myslela, že to napíše sám. Jenom jsem si pomyslela, že to je fakt šleha, že mi natolik věří a nechá mě tu věc napsat," svěřovalase Macy a zbořila tak další mýtus o své osobě. I emo královna umí být pokorná. A to, jak dobře tenhle příběh dopadl, už víte sami: "Fatboy pak přiletěl do LA a udělali jsme skladbu Demons. Pro mě to bylo prostě úchvatné. Bylo to poprvé, kdy ke mně přišel někdo jeho formátu a řekl: 'Tady- jdi do toho'." Hodně pokorná, i ve chvíli, kdy vznikala jedna z nejsilnějších skladeb Fatboyova alba Halfway Between The Gutter And The Stars.
Když si pustíte výsledek jejich spolupráce a uvědomíte si, že všechny ty urážky a výkřiky typu: "Macy Gray sucks - nejen, že je totální idiot, ale navíc neumí zpívat!" které na ní různí typové chrlili kvůli tomu, že jí vypadla slova, když měla v Ohiu před fotbalovým mačem zpívat americkou hymnu, asi zjistíte, že to nebyl jenom rozmar nafrněné celebritky. Že když v lokálním tisku litovala ("Nikdy jsem nestála uprostřed fotbalového hřiště před pohledem dvaceti pěti tisíc lidí a kroužícími letadly nad hlavou. Měla jsem okno a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem zapomněla slova."), zřejmě opravdu myslela vážně, že jí ten posměch hodně ranil. Možná si řeknete, že je štěstí, že po tom zážitku opět nepřestala mluvit. A pokud dojdete až sem, začnete si podvědomě přát, aby hlas a světonázor Macy Gray mohl zasáhnout další duše, které se mu zatím nestihly připlést do cesty. Všechny kromě Joey Sweeneyho. Protože Macy si to zaslouží.
Ne, nekecám
Vážně jsem napsal duše. Ne uši, ne srdce, ne nohy, ne ruce, ne vkus. Prostě duše. Hudba Macy Gray je totiž hlavně o emocích. A taky o sexu, přirozeně. Protože sex je další věc, která vás - chtě nechtě - k Macy přiláká. "Sex je součástí tvojí každodennosti. Nemyslím si, že je vhodné se toho bát jenom proto, že jsi žena. Jako holka jsi formována k tomu, že budeš ta emocionální a nebudeš mluvit o sexu. Sedneš si a zkřížíš nohy. Ale v normálním životě se každý ráno probudíš a chceš - a taky potřebuješ - něčí náklonnost. Je to jako tvoje součást. Myslím, že kdybychom neměli všechna ta tabu a rezervovanost ohledně žen a sexu, možná by ženy nebyly tak rozpačité ze svého místa ve vztazích." Nebo jinak. Podle skladby Sexual Revolution: "I'm so funkin' beautiful! Especially, when I take my clothes off. Sexual revolution! Got to do them before I die!" Tenhle uvolněný (nebo spíš mimo svět celebrit úplně běžný) vztah k sexu je ale jenom průvodní jev toho, co Macy sleduje a demonstruje na svém druhém albu The Id. Vychází z Freudovy definiceid jako části psyché, která je zdrojem instinktivních podnětů a žádostí vedoucích k vlastnímu uspokojení... OK. OK. Nestíháte. Chápu. Radši to vezmeme pomaleji a přesně podle Macyiných slov: "Jde o prvotní impuls. O to, co uděláte spontánně, vaše prvotní myšlenka před tím, než o věci nebo aktu začnete přemýšlet." Ve chvíli, kdy si tohle uvědomíte, jste jen krůček od toho, abyste pochopili, že i vy v sobě, tak jako každý, máte svého vlastního freaka - součást já, do které vlastně nikomu nic není. "Když se s někým setkáš, máš svoje tajemství, které jen tak někomu neprozradíš. Až později zjistíš, že některé vaše výstřelky jsou si podobné. Jako když se věšíš nohama dolů ze stromu. Každej to nedělá, ale když potkáš někoho stejně divného, jako jseš ty, je to ohromná úleva," vysvětlovala Macy v komentáři vlastní skladby Freak Like Me a v rozhovoru pro The Courier Mail svou myšlenku dokončila: "Když se podíváš na opravdový svět, zjistíš, že ten freak v tobě je to, co je na tobě zajímavé, to, čeho si lidé všimnou, to, čím zapůsobíš. Takže prostě říkám - máš-li v sobě jakéhokoliv freaka, pusť ho ven, dovol lidem, aby ho viděli. Je to jako když jdeš do cirkusu. Každý chce přeci vidět freak show."
Samozřejmě všechno není tak průzračné. A ano, samozřejmě, je to trochu naivní představa a Joey Sweeney si samozřejmě myslí, že tohle všechno je pouhá přetvářka, tah, jak obyčejnou a sterilně pokradenou hudbu obohatit falešným rádoby intelektuálstvím. Macy Gray je podle něj freak asi tak jako mlíko. Jenomže Sweeney je zase mimo. Tohle je opravdu pop s myšlenkou a i když ta myšlenka není zas tak třeskutá, Macy je pořád ten největší mistr všech freaků, dobrý vzor pro každého - zvlášť pro svoje fanoušky. "Nezáleží na tom co a jak jsem zkoušela, toho chlápka nemůžu přimět, aby se do mě zamiloval. Ukázalo se, že má rád holky s dlouhými vlnitými vlasy, moje jsou krátký a kudrnatý. Ztratila jsem hlavu. Dělej, naval svojí lásku nebo tě zabiju, vpálím ti to do hlavy. Naval svojí lásku nebo tě zabiju a budu plakat, až budeš mrtvej," zpívá a pak takhle vtipkuje v rozhovorech: "Dejme tomu, že vás opravdu přitahuje někdo z vaší doprovodné kapely. Co provedete? Uděláte první krok, budete flirtovat nebo to necháte na něm? Vojedu ho." Spíš nevtipkuje.
A co emoce?
Jasně, tím sexem bych je málem úplně zabil. Každá popová deska je samozřejmě v první řadě o emocích, o lásce, zradě, přátelství, mrtvých milencích, romantických vycházkách, prvních polibcích a tak. A obě desky Macy Gray jsou, přes všechny snahy zařadit je pod škatule nu soul, r'n'b + hip hop, jemný rock atd., především popové. Jenomže ne hloupě popové. I když si Macy vybírá vyloženě klišovitá témata, to, jak s nimi nakládá, je přinejmenším roztomilé. Nebo si snad vzpomínáte na nějakou jinou interpretku, která v milostné písni s klidem a upřímností prozpěvuje: "We are the genius of love. Feel like an x x rated movie star. Its the way you love me down..."? Emoce nejsou jako prefabrikát - spíš je téhle divě uvěříte. A pokud je to pro zhrzené srdíčko nálož na desce, ani nechci domýšlet, jak to vypadá na pódiu. Když si představím, co se může skrývat za slovy, kterými Macy otevírala svůj svět pro nás pisálky a vás čtenáře a fanoušky: "Vyjdeš tam a obnažíš celou svou duši před všemi těmi lidmi, o kterých vůbec nic nevíš. Je to divoký. Když jsi na pódiu, prožiješ sto různých emocí v pětačtyřiceti minutách. Je to trip." A možná taky důvod, proč tahle baba získala několik platinových desek. A proč ji tak zoufale chci vidět na živo.
Líčit vám Macy Gray jenom jako roztomilou energickou bytůstku, která nemá nikdy s ničím problém, žije ukrytá ve vlastních světech, odkud se chechtá na ostatní, stará o svoje děti a lape milence, by nebylo úplně fér. Nemluvím teď o praktických věcech, které Macy potřebuje k životu, o vynálezech, co jí usnadňují život. To by bylo moc jednoduché. Citovat: "Myslím, že budík, sprcha, oblékání, úprava vlasů, čištění zubů, přístroj na drhnutí nohou. Jenom zmáčkneš tlačítko a, tak jako ve Star Treku, jsi připraven jít." Ne ne, o to mi nejde. Mluvím o tom, že to trvalo právě tři roky, kdyse na Macy projevilo to, co snad u všech celebrit, které jsou konstantně na vrcholu.
Deprese bude
Tři minuty před začátkem interview s Dinem Scatenem z The Courier Mail se Macy Gray zadívá do země a do ticha, která nastalo, potichu zašeptá: "Jsem maniodepresivní." A přesně to je to poslední, co byste od ní čekali. Po té, co prodala přes sedm miliónů desek On How Life Is, po té, co vyhrála spoustu cen, po té, co strávila poslední dva roky na turné, se prostě dostala do bodu, kdy to nešlo dál. "Zavřela jsem se na týden v hotelovém pokoji a tři dny o mě vůbec nikdo nevěděl. Byl to jeden z těch obrovských hotelových pokojů. Stál mě dvacet jedna tisíc dolarů. Maminka mě pak málem zabila," svěřuje se Macy. V době nahrávání alba se prý snažila nechodit moc domů. Pokud to šlo, zavírala se na čtyřiadvacet hodin denně do studia, kde pracovala a spala. "Stal se ze mě takovej příživník- úplná přeměna toho, kým jsem bývala. Doháněla jsem všechny k šílenství. Víte, hodně jsem pila, rozmazlovala se, jedla- zkrátka dělala všeho trochu moc. Dopadlo to tak, že jsem byla taková celá nezdravá. Musela jsem na chvíli do nemocnice. Bylo to šílené," vyznává se Macy a dodává: "Ale tu nahrávku zbožňuju." Není divu - The Id je ještě silnější, než její debut. Takže pokud je teď vážně maniodepresivní, mohlo by jí způsobit ještě větší zdravotní problémy.
Ona je...
Jak to říct. Ona je prostě superžena, i přes to zhroucení. Stíhá toho až nezdravě moc. No vemte si to - tři děti, dvě desky, hostování, rozhovory, koncertování, urážení fotbalových fanoušků, další rozhovory, filozofování, maminka, tatínek, ještě jednou koncerty, přebírání cen, deprese, fanoušci. Macy musí proplouvat a ještě ze sebe vypouštět dávky energie. A to jenom protože je Macy. Dokázala, že popová zpěvačka nemusí být modelka, nemusí jí být dvacet, nemusí zapadnout po jedné desce. Za tři roky, co v tom jede, se dokázala udržet na špici. Hudební historici budou už navždy muset počítat s jejím hlasem, kterým všechny přesvědčila, že být na vrcholu neznamená chrlit ze sebe bezobsažné fráze. Všichni, snad kromě Joey Sweeneyho, už dobře vědí, že Macy Gray je něco výjimečného. A zkusit odhalit jejího freaka je to nejrozumnější, co teď můžete udělat. Otevírá vám náruč. Stačí k ní dojít a uvědomit si, že je to ona. Roztomilá Macy. Potrhlá holčina. Always Baby.
Tohle o ní napsali:
The New York Times: "Její písně jsou něžným a promyšleným návratem k soulové muzice konce šedesátých a začátku sedmdesátých let."
Philadelphia Inquirer: "Písně Macy Gray jsou jako uvolněný a rozmarný pocit při jam session s otevřeným koncem."
Rolling Stone: "Macy je středem alba, které zní stejně filmy Johna Dahla - stinné, tradiční a mihotavé, s nostalgií dneška. Gray tímhle sluchovým kinem proplouvá hladce, jako předurčená hvězda."
People: "Macy spřádá příběhy o neopětovaném chtíči, zatvrzelých činech chaosu, o spáse a zavrhnutí. Často bolestně, vždy cíleně- Gray míchá rock, soul a blues s humorem a kreativitou, která vás osvěží."
Hits: "Hudba Macy Gray je prudce elegantní a sofistikovaná směska roots r'n'b se zdravou dávkou rocku."
USA Today: "Její míchání funku, blues a rocku v pevně sestrojených skladbách o lásce a životě vás nutí poslouchat album víc, než jakoukoliv obyčejnou desku."
Entertainment Weekly: "On How Life Is je zručné spojení soulu sedmdesátých a popu devadesátých let. Plné skladeb, které se vám zarazí do hlavy."
Paper: "Kytarové riffy po boku s lámanými beaty - je to o té dáměa o jejím hlase."
Wired: "Každá píseň plyne přímo nakažlivě."
Pitch Weekly: "Macy bezděčně vytvořila typ hudby, které můžete říkat kosmírný soul."
Jane: "Přestože Macy Gray předtím natočila jenom jedno album, cítím se, jako bych ji poslouchala celý život. Možná to má co do činění s nadčasovou krásou jejího hlasu, která je nesporná."
Cosmogirl: "Stejně jako její skvostné vlasy, Macyino druhácké cédé je divoké a stojí úplně nejvýš!"
A tohle řekla o některých vypalovačkách z The Id:
Relating To a Psychopath: "Osobní skladba, kterou jsem napsala pro své fanoušky. Jsou tam všechny možné rytmy - piáno má svůj rytmus, jsou tam smyčky, bicí, kytary a každý nástroj si jede po svém. Vážně, jediná věc, která je pravidelná - jako raz, dva, tři, čtyři- jsou doprovodné vokály. Zbylé věci si jedou po svém."
Boo: "To je nejsyrovější věc alba. Zac Rae tu hraje na originální klávesy Chamberlain, které se už vůbec nevyrábí, takže jich zbývá jenom pár."
Sexual Revolution: "K téhle disco věci mě podnítilo evropské turné, bude to druhý singl alba."
Hey Young World Part 2: "Doprovodné vokály nahrály moje děti - šestiletá dcera Aanisah a pětiletý Mel. Pomohlo jim jejich devět spolužáků.
Sweet Baby: "Opravdový jednoduchý love song. Když jste zamilovaní, nemůžete vidět za to. To je to hlavní."
Harry: "První chlápek, který mi to na koleji udělal, se jmenoval Harry. Zpívám tu: Harry, nechci být tvou přítelkyní."
Freak Like Me: "Když se s někým setkáš, máš svoje tajemství, které jen tak někomu neprozradíš. Až později zjistíš, že některé vaše výstřelky jsou si podobné. Jako když se věšíš nohama dolů ze stromu. Každej to nedělá, ale když potkáš někoho stejně divného, jako seš ty, je to ohromná úleva."
Oblivion: "Je to šílený pokus vyrůst a řešit svůj život. Svět je šílený. Takže nejlepší věc, kterou můžete udělat, je vytvořit si svůj vlastní svět, a tak dojít zapomenutí."
Blowin' Up Your Speakers: "Tohle je třináctá písnička na albu. Mám ráda třináctku, protože se jí lidé obávají, kvůli tomu, že přináší neštěstí, nebo co. Nechtěla jsem tam mít dvanáct skladeb, dvanáct pecek - to bylo trochu moc miloučké."
Vizitka:
Umělecké jméno: Macy Gray
Vlastní jméno: Natalie McIntyre
Místo narození: Canton, Ohio
Věk: 31
Počet dětí: 3
Stav: Rozvedená
Hudební vzdělání: Sedm let klavíru
Přirovnání: Billie Holiday, Abbey Lincoln, Betty Davis, Nina Simon, Karen Dalton
Alba: On How Life Is (Epic, 1999), The Id (Epic, 2001)
Hostování: Například Fatboy Slim: Halfway Between The Gutter And The Stars (Skint Records, 2000), Rod Stewart: Human (Atlantic, 2000), Ally McBeal (epizoda Hope and Glory), turné s Carlosem Santanou.
Slávy cesta
1998
Podepisuje smlouvu s Epic.
1999
Červenec: Vychází debutové album On How Life Is.
2000
Leden: Deska On How Life Is je zlatá.
Únor: Macy je nominována na dvě Grammy v kategoriích objev roku a nejlepší ženský r&b výkon za Do Something - to vše nakopne její desku On How Life Is do Top 10 a singl I Try do Top 40. Album je platinové.
Březen: Gray vyhrává dvě Brit Awards v kategoriích zahraniční objev roku a nejlepší zahraniční zpěvačka. On How Life Is je dvakrát platinové.
Duben: Macy je zavřená ve studiu s Fatboy Slimem a pracuje s ním na dvou skladbách.
Červenec: Macy je opět v Top 40, tentokrát se singlem Why Didn't You Call Me. Začíná turné se Santanou. Získává nominaci na VH1/Vogue Fashion Award jako nejelegantnější umělkyně.
Září: Why Didn't You Call Me je v Top 10 a Macy vyhrává MTV Video Music Award jako objev roku a režisér Jeff Cronenwett dostává cenuza nejlepší režii jejího klipu Do Something. On How Life Is je potřetí platinové.
Říjen: V Top 40 se objevuje singl Still a Macy vyhrává VH1/Vogue Fashion Award v kategorii nejelegantnější umělkyně roku.
2001
Únor: Macy vyhrává Grammy za nejlepší ženský hudební výkon (v I Try) a je nominována do kategorií nahrávka roku a píseň roku. Hraje i na samotném předávání cen.
Březen: Získává další nominaci, tentokrát na Blockbuster Entertainment Award v kategorii objev roku.
Srpen: Macy byla vypískána, když zpívala hymnu na fotbalovém stadionu v Ohiu. Pletla si prý slova. Do Top 40 se dostává singl Sweet Baby z její chystané desky The Id.
Září: Druhé album The Id je konečně na světě, klip Request Line od Black Eyed Peas, ve kterém se objevuje, získává nominaci na
MTV
Music Award. Deska The Id kraluje britským hitparádám.
Když se loni na jaře na hudebních stránkách jednoho philadelphského deníku začala objevovat nová rubrika 'Macy Gray pro tento týden', nebyli překvapeni jenom čtenáři, ale i samotní redaktoři, kterým o tom nikdo z vedení na poradě nic neřekl. "Ty hlášky byly neustále v tomhle stylu: 'Moje nové album je sexy houbový trip s medovou ohlávkou na vrchu. A taky bych chtěla zmlátit Mariah Carey!' Obyčejně to znělo, jako by si je někdo vymyslel. Jednoho dne jsem se konečně odhodlal a zeptal se šéfa, kdo vlastně zodpovídá za vyhledávání těch citátů, které tiskneme. Pokrčil rameny a řekl: 'Po pravdě řečeno, najít tyhle věci je poměrně snadné. Vypadá to, že Macy říká něco totálně absurdního každý den'," napsal novinář Joey Sweeney do internetového magazínu Salon.
Jenomže Joey Sweeney nemá rád Macy Gray. Podle něj to na nás všechno hraje a přitom je jenom nevyrovnaná diva, co si není schopná utřídit myšlenky. Po pravdě, já zas nemám rád lidi, jako je Joey Sweeney, protože podle nich je svět zlý. Macy Gray je možná nevyrovnaná, zcela určitě je to diva, taky je chic, kočina a freak, ale právě proto je okénko s jejími hláškami ten nejlepší nápad, co může šéf hudební rubriky mít. "Když jsem byla malá, měla jsem ten svůj divný hlas. Pokaždé, když jsem promluvila, ostatní děti si ze mě dělaly srandu. Tak jsem přestala mluvit." S tímhle Macy vyrukovala hned na začátku svojí kariéry. Vsadím se, že Sweeney býval přesně takový posměváček. A to ho znám jenom z jednoho článku. A navíc, jak napsal bulvárek AskMen: "Každého, kdo veřejně prohlásí, že chce praštit Mariah Carey, musíme prostě milovat."
Bylo to tak
Jakmile se dostal singl I Try z předchozí desky On How Life Is do rádií, byl z něj rázem jeden z největších hitů minulé dekády a z Macy jedna z nejvyhledávanějších a nejuznávanějších zpěvaček vůbec. Novináři se nejdřív začali předhánět v tom, kdo jí lépe přirovná k Billie Holiday a později zas v tom, kdo lépe napíše, že Macy Gray vůbec nezpívá jako Billie Holiday, že ta podobnost je jenom v pocitu z muziky. Upřímně řečeno - bylo jedno, jestli někdo její hlas přirovnával ke Kačeru Donaldovi, kočce s laryngitidou nebo Tině Turner na héliu. Z Macy se stala ze dne na den celebrita. A jak sama řekla, to bylo to, na co čekala sedm let, než (vlastně náhodou) nahrála debutovou desku. Začalo se to na ní řítit - Rod Stewart, Norman Cook, Grammy, Brit Awards, všechno dohromady. Dva roky na úplné špici bez nové desky. Dva roky, ve kterých se novináři předháněli, jestli jim do telefonu zuřivě šeptala nebo se rozplývala jako malá rozrušená holčička. Macy byla šťastná. Jako v téhle části rozhovoru pro britské Radio 1: "Jdete na předávání cen a potkáte chlápka, který má na sobě tričko s nápisem 'Macy je Bůh', co uděláte? Obejmu ho a řeknu mu, že má dobrý vkus na trička, že se hned pozná, jak moc se vyzná ve světě."
Naprosto netuším, jestli to máte stejně a ani nevím, jestli to tušit chci. Ale ta hudebně nejzajímavější věc, která se Macy od On How Life Is povedla, byla spolupráce s Fatboy Slimem. "Bylo to cool. Pamatuju si, jak jednou Norman nedorazil na koncert, ale poslal mi do zákulisí kazetu s malou poznámkou, že pro mě má tenhle song a teď chce, abych si do něj něco napsala. Hrozně mi to lichotilo. Už dřív jsme mluvili o tom, že spolu něco uděláme, ale já myslela, že to napíše sám. Jenom jsem si pomyslela, že to je fakt šleha, že mi natolik věří a nechá mě tu věc napsat," svěřovalase Macy a zbořila tak další mýtus o své osobě. I emo královna umí být pokorná. A to, jak dobře tenhle příběh dopadl, už víte sami: "Fatboy pak přiletěl do LA a udělali jsme skladbu Demons. Pro mě to bylo prostě úchvatné. Bylo to poprvé, kdy ke mně přišel někdo jeho formátu a řekl: 'Tady- jdi do toho'." Hodně pokorná, i ve chvíli, kdy vznikala jedna z nejsilnějších skladeb Fatboyova alba Halfway Between The Gutter And The Stars.
Když si pustíte výsledek jejich spolupráce a uvědomíte si, že všechny ty urážky a výkřiky typu: "Macy Gray sucks - nejen, že je totální idiot, ale navíc neumí zpívat!" které na ní různí typové chrlili kvůli tomu, že jí vypadla slova, když měla v Ohiu před fotbalovým mačem zpívat americkou hymnu, asi zjistíte, že to nebyl jenom rozmar nafrněné celebritky. Že když v lokálním tisku litovala ("Nikdy jsem nestála uprostřed fotbalového hřiště před pohledem dvaceti pěti tisíc lidí a kroužícími letadly nad hlavou. Měla jsem okno a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem zapomněla slova."), zřejmě opravdu myslela vážně, že jí ten posměch hodně ranil. Možná si řeknete, že je štěstí, že po tom zážitku opět nepřestala mluvit. A pokud dojdete až sem, začnete si podvědomě přát, aby hlas a světonázor Macy Gray mohl zasáhnout další duše, které se mu zatím nestihly připlést do cesty. Všechny kromě Joey Sweeneyho. Protože Macy si to zaslouží.
Ne, nekecám
Vážně jsem napsal duše. Ne uši, ne srdce, ne nohy, ne ruce, ne vkus. Prostě duše. Hudba Macy Gray je totiž hlavně o emocích. A taky o sexu, přirozeně. Protože sex je další věc, která vás - chtě nechtě - k Macy přiláká. "Sex je součástí tvojí každodennosti. Nemyslím si, že je vhodné se toho bát jenom proto, že jsi žena. Jako holka jsi formována k tomu, že budeš ta emocionální a nebudeš mluvit o sexu. Sedneš si a zkřížíš nohy. Ale v normálním životě se každý ráno probudíš a chceš - a taky potřebuješ - něčí náklonnost. Je to jako tvoje součást. Myslím, že kdybychom neměli všechna ta tabu a rezervovanost ohledně žen a sexu, možná by ženy nebyly tak rozpačité ze svého místa ve vztazích." Nebo jinak. Podle skladby Sexual Revolution: "I'm so funkin' beautiful! Especially, when I take my clothes off. Sexual revolution! Got to do them before I die!" Tenhle uvolněný (nebo spíš mimo svět celebrit úplně běžný) vztah k sexu je ale jenom průvodní jev toho, co Macy sleduje a demonstruje na svém druhém albu The Id. Vychází z Freudovy definiceid jako části psyché, která je zdrojem instinktivních podnětů a žádostí vedoucích k vlastnímu uspokojení... OK. OK. Nestíháte. Chápu. Radši to vezmeme pomaleji a přesně podle Macyiných slov: "Jde o prvotní impuls. O to, co uděláte spontánně, vaše prvotní myšlenka před tím, než o věci nebo aktu začnete přemýšlet." Ve chvíli, kdy si tohle uvědomíte, jste jen krůček od toho, abyste pochopili, že i vy v sobě, tak jako každý, máte svého vlastního freaka - součást já, do které vlastně nikomu nic není. "Když se s někým setkáš, máš svoje tajemství, které jen tak někomu neprozradíš. Až později zjistíš, že některé vaše výstřelky jsou si podobné. Jako když se věšíš nohama dolů ze stromu. Každej to nedělá, ale když potkáš někoho stejně divného, jako jseš ty, je to ohromná úleva," vysvětlovala Macy v komentáři vlastní skladby Freak Like Me a v rozhovoru pro The Courier Mail svou myšlenku dokončila: "Když se podíváš na opravdový svět, zjistíš, že ten freak v tobě je to, co je na tobě zajímavé, to, čeho si lidé všimnou, to, čím zapůsobíš. Takže prostě říkám - máš-li v sobě jakéhokoliv freaka, pusť ho ven, dovol lidem, aby ho viděli. Je to jako když jdeš do cirkusu. Každý chce přeci vidět freak show."
Samozřejmě všechno není tak průzračné. A ano, samozřejmě, je to trochu naivní představa a Joey Sweeney si samozřejmě myslí, že tohle všechno je pouhá přetvářka, tah, jak obyčejnou a sterilně pokradenou hudbu obohatit falešným rádoby intelektuálstvím. Macy Gray je podle něj freak asi tak jako mlíko. Jenomže Sweeney je zase mimo. Tohle je opravdu pop s myšlenkou a i když ta myšlenka není zas tak třeskutá, Macy je pořád ten největší mistr všech freaků, dobrý vzor pro každého - zvlášť pro svoje fanoušky. "Nezáleží na tom co a jak jsem zkoušela, toho chlápka nemůžu přimět, aby se do mě zamiloval. Ukázalo se, že má rád holky s dlouhými vlnitými vlasy, moje jsou krátký a kudrnatý. Ztratila jsem hlavu. Dělej, naval svojí lásku nebo tě zabiju, vpálím ti to do hlavy. Naval svojí lásku nebo tě zabiju a budu plakat, až budeš mrtvej," zpívá a pak takhle vtipkuje v rozhovorech: "Dejme tomu, že vás opravdu přitahuje někdo z vaší doprovodné kapely. Co provedete? Uděláte první krok, budete flirtovat nebo to necháte na něm? Vojedu ho." Spíš nevtipkuje.
A co emoce?
Jasně, tím sexem bych je málem úplně zabil. Každá popová deska je samozřejmě v první řadě o emocích, o lásce, zradě, přátelství, mrtvých milencích, romantických vycházkách, prvních polibcích a tak. A obě desky Macy Gray jsou, přes všechny snahy zařadit je pod škatule nu soul, r'n'b + hip hop, jemný rock atd., především popové. Jenomže ne hloupě popové. I když si Macy vybírá vyloženě klišovitá témata, to, jak s nimi nakládá, je přinejmenším roztomilé. Nebo si snad vzpomínáte na nějakou jinou interpretku, která v milostné písni s klidem a upřímností prozpěvuje: "We are the genius of love. Feel like an x x rated movie star. Its the way you love me down..."? Emoce nejsou jako prefabrikát - spíš je téhle divě uvěříte. A pokud je to pro zhrzené srdíčko nálož na desce, ani nechci domýšlet, jak to vypadá na pódiu. Když si představím, co se může skrývat za slovy, kterými Macy otevírala svůj svět pro nás pisálky a vás čtenáře a fanoušky: "Vyjdeš tam a obnažíš celou svou duši před všemi těmi lidmi, o kterých vůbec nic nevíš. Je to divoký. Když jsi na pódiu, prožiješ sto různých emocí v pětačtyřiceti minutách. Je to trip." A možná taky důvod, proč tahle baba získala několik platinových desek. A proč ji tak zoufale chci vidět na živo.
Líčit vám Macy Gray jenom jako roztomilou energickou bytůstku, která nemá nikdy s ničím problém, žije ukrytá ve vlastních světech, odkud se chechtá na ostatní, stará o svoje děti a lape milence, by nebylo úplně fér. Nemluvím teď o praktických věcech, které Macy potřebuje k životu, o vynálezech, co jí usnadňují život. To by bylo moc jednoduché. Citovat: "Myslím, že budík, sprcha, oblékání, úprava vlasů, čištění zubů, přístroj na drhnutí nohou. Jenom zmáčkneš tlačítko a, tak jako ve Star Treku, jsi připraven jít." Ne ne, o to mi nejde. Mluvím o tom, že to trvalo právě tři roky, kdyse na Macy projevilo to, co snad u všech celebrit, které jsou konstantně na vrcholu.
Deprese bude
Tři minuty před začátkem interview s Dinem Scatenem z The Courier Mail se Macy Gray zadívá do země a do ticha, která nastalo, potichu zašeptá: "Jsem maniodepresivní." A přesně to je to poslední, co byste od ní čekali. Po té, co prodala přes sedm miliónů desek On How Life Is, po té, co vyhrála spoustu cen, po té, co strávila poslední dva roky na turné, se prostě dostala do bodu, kdy to nešlo dál. "Zavřela jsem se na týden v hotelovém pokoji a tři dny o mě vůbec nikdo nevěděl. Byl to jeden z těch obrovských hotelových pokojů. Stál mě dvacet jedna tisíc dolarů. Maminka mě pak málem zabila," svěřuje se Macy. V době nahrávání alba se prý snažila nechodit moc domů. Pokud to šlo, zavírala se na čtyřiadvacet hodin denně do studia, kde pracovala a spala. "Stal se ze mě takovej příživník- úplná přeměna toho, kým jsem bývala. Doháněla jsem všechny k šílenství. Víte, hodně jsem pila, rozmazlovala se, jedla- zkrátka dělala všeho trochu moc. Dopadlo to tak, že jsem byla taková celá nezdravá. Musela jsem na chvíli do nemocnice. Bylo to šílené," vyznává se Macy a dodává: "Ale tu nahrávku zbožňuju." Není divu - The Id je ještě silnější, než její debut. Takže pokud je teď vážně maniodepresivní, mohlo by jí způsobit ještě větší zdravotní problémy.
Ona je...
Jak to říct. Ona je prostě superžena, i přes to zhroucení. Stíhá toho až nezdravě moc. No vemte si to - tři děti, dvě desky, hostování, rozhovory, koncertování, urážení fotbalových fanoušků, další rozhovory, filozofování, maminka, tatínek, ještě jednou koncerty, přebírání cen, deprese, fanoušci. Macy musí proplouvat a ještě ze sebe vypouštět dávky energie. A to jenom protože je Macy. Dokázala, že popová zpěvačka nemusí být modelka, nemusí jí být dvacet, nemusí zapadnout po jedné desce. Za tři roky, co v tom jede, se dokázala udržet na špici. Hudební historici budou už navždy muset počítat s jejím hlasem, kterým všechny přesvědčila, že být na vrcholu neznamená chrlit ze sebe bezobsažné fráze. Všichni, snad kromě Joey Sweeneyho, už dobře vědí, že Macy Gray je něco výjimečného. A zkusit odhalit jejího freaka je to nejrozumnější, co teď můžete udělat. Otevírá vám náruč. Stačí k ní dojít a uvědomit si, že je to ona. Roztomilá Macy. Potrhlá holčina. Always Baby.
Tohle o ní napsali:
The New York Times: "Její písně jsou něžným a promyšleným návratem k soulové muzice konce šedesátých a začátku sedmdesátých let."
Philadelphia Inquirer: "Písně Macy Gray jsou jako uvolněný a rozmarný pocit při jam session s otevřeným koncem."
Rolling Stone: "Macy je středem alba, které zní stejně filmy Johna Dahla - stinné, tradiční a mihotavé, s nostalgií dneška. Gray tímhle sluchovým kinem proplouvá hladce, jako předurčená hvězda."
People: "Macy spřádá příběhy o neopětovaném chtíči, zatvrzelých činech chaosu, o spáse a zavrhnutí. Často bolestně, vždy cíleně- Gray míchá rock, soul a blues s humorem a kreativitou, která vás osvěží."
Hits: "Hudba Macy Gray je prudce elegantní a sofistikovaná směska roots r'n'b se zdravou dávkou rocku."
USA Today: "Její míchání funku, blues a rocku v pevně sestrojených skladbách o lásce a životě vás nutí poslouchat album víc, než jakoukoliv obyčejnou desku."
Entertainment Weekly: "On How Life Is je zručné spojení soulu sedmdesátých a popu devadesátých let. Plné skladeb, které se vám zarazí do hlavy."
Paper: "Kytarové riffy po boku s lámanými beaty - je to o té dáměa o jejím hlase."
Wired: "Každá píseň plyne přímo nakažlivě."
Pitch Weekly: "Macy bezděčně vytvořila typ hudby, které můžete říkat kosmírný soul."
Jane: "Přestože Macy Gray předtím natočila jenom jedno album, cítím se, jako bych ji poslouchala celý život. Možná to má co do činění s nadčasovou krásou jejího hlasu, která je nesporná."
Cosmogirl: "Stejně jako její skvostné vlasy, Macyino druhácké cédé je divoké a stojí úplně nejvýš!"
A tohle řekla o některých vypalovačkách z The Id:
Relating To a Psychopath: "Osobní skladba, kterou jsem napsala pro své fanoušky. Jsou tam všechny možné rytmy - piáno má svůj rytmus, jsou tam smyčky, bicí, kytary a každý nástroj si jede po svém. Vážně, jediná věc, která je pravidelná - jako raz, dva, tři, čtyři- jsou doprovodné vokály. Zbylé věci si jedou po svém."
Boo: "To je nejsyrovější věc alba. Zac Rae tu hraje na originální klávesy Chamberlain, které se už vůbec nevyrábí, takže jich zbývá jenom pár."
Sexual Revolution: "K téhle disco věci mě podnítilo evropské turné, bude to druhý singl alba."
Hey Young World Part 2: "Doprovodné vokály nahrály moje děti - šestiletá dcera Aanisah a pětiletý Mel. Pomohlo jim jejich devět spolužáků.
Sweet Baby: "Opravdový jednoduchý love song. Když jste zamilovaní, nemůžete vidět za to. To je to hlavní."
Harry: "První chlápek, který mi to na koleji udělal, se jmenoval Harry. Zpívám tu: Harry, nechci být tvou přítelkyní."
Freak Like Me: "Když se s někým setkáš, máš svoje tajemství, které jen tak někomu neprozradíš. Až později zjistíš, že některé vaše výstřelky jsou si podobné. Jako když se věšíš nohama dolů ze stromu. Každej to nedělá, ale když potkáš někoho stejně divného, jako seš ty, je to ohromná úleva."
Oblivion: "Je to šílený pokus vyrůst a řešit svůj život. Svět je šílený. Takže nejlepší věc, kterou můžete udělat, je vytvořit si svůj vlastní svět, a tak dojít zapomenutí."
Blowin' Up Your Speakers: "Tohle je třináctá písnička na albu. Mám ráda třináctku, protože se jí lidé obávají, kvůli tomu, že přináší neštěstí, nebo co. Nechtěla jsem tam mít dvanáct skladeb, dvanáct pecek - to bylo trochu moc miloučké."
Vizitka:
Umělecké jméno: Macy Gray
Vlastní jméno: Natalie McIntyre
Místo narození: Canton, Ohio
Věk: 31
Počet dětí: 3
Stav: Rozvedená
Hudební vzdělání: Sedm let klavíru
Přirovnání: Billie Holiday, Abbey Lincoln, Betty Davis, Nina Simon, Karen Dalton
Alba: On How Life Is (Epic, 1999), The Id (Epic, 2001)
Hostování: Například Fatboy Slim: Halfway Between The Gutter And The Stars (Skint Records, 2000), Rod Stewart: Human (Atlantic, 2000), Ally McBeal (epizoda Hope and Glory), turné s Carlosem Santanou.
Slávy cesta
1998
Podepisuje smlouvu s Epic.
1999
Červenec: Vychází debutové album On How Life Is.
2000
Leden: Deska On How Life Is je zlatá.
Únor: Macy je nominována na dvě Grammy v kategoriích objev roku a nejlepší ženský r&b výkon za Do Something - to vše nakopne její desku On How Life Is do Top 10 a singl I Try do Top 40. Album je platinové.
Březen: Gray vyhrává dvě Brit Awards v kategoriích zahraniční objev roku a nejlepší zahraniční zpěvačka. On How Life Is je dvakrát platinové.
Duben: Macy je zavřená ve studiu s Fatboy Slimem a pracuje s ním na dvou skladbách.
Červenec: Macy je opět v Top 40, tentokrát se singlem Why Didn't You Call Me. Začíná turné se Santanou. Získává nominaci na VH1/Vogue Fashion Award jako nejelegantnější umělkyně.
Září: Why Didn't You Call Me je v Top 10 a Macy vyhrává MTV Video Music Award jako objev roku a režisér Jeff Cronenwett dostává cenuza nejlepší režii jejího klipu Do Something. On How Life Is je potřetí platinové.
Říjen: V Top 40 se objevuje singl Still a Macy vyhrává VH1/Vogue Fashion Award v kategorii nejelegantnější umělkyně roku.
2001
Únor: Macy vyhrává Grammy za nejlepší ženský hudební výkon (v I Try) a je nominována do kategorií nahrávka roku a píseň roku. Hraje i na samotném předávání cen.
Březen: Získává další nominaci, tentokrát na Blockbuster Entertainment Award v kategorii objev roku.
Srpen: Macy byla vypískána, když zpívala hymnu na fotbalovém stadionu v Ohiu. Pletla si prý slova. Do Top 40 se dostává singl Sweet Baby z její chystané desky The Id.
Září: Druhé album The Id je konečně na světě, klip Request Line od Black Eyed Peas, ve kterém se objevuje, získává nominaci na
MTV
Music Award. Deska The Id kraluje britským hitparádám.
časopis Rock&Pop 2001/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Vevnitr-freak-MACY-GRAY~13~listopad~2001/
Komentáře
&;
