Uri Caine. Přiveze Goldbergovy variace
19.12.2004 | Autor: Jaroslav Riedel | sekce: publicistika
Američan Uri Caine je hudebník s mimořádně širokým stylovým záběrem. Má velmi důkladné klasické hudební vzdělání i významnou praxi jazzového klavíristy. Podobně vypadá jeho diskografie: Uri Caine se netají tím, že jedním z jeho vzorů byl jazzový výstředník Thelonious Monk, svůj vztah k ranému jazzu z počátku minulého století projevil natočením alba Sidewalks In New York, věnuje se klasické hudbě, ale slavná díla si adaptuje po svém. Uri Caine vystoupil 25. a 26. října v pražském kostele sv. Anny v rámci festivalu Struny podzimu se svou osobitou úpravu Goldbergových variací od Johanna Sebastiana Bacha. Klasické dílo zpracoval různorodými prostředky: vedle barokních nástrojů použil i prvky ambientní hudby, v jeho souboru mají roli i DJ a gospelový vokalista. V Jihlavě pak 27. října zahrál svůj mahlerovský program Dark Flame.
Dílo Johanna Sebastiana Bacha je velmi rozsáhlé. Proč jste si ke své adaptaci vybral právě Goldbergovy variace?
Goldbergovy variace jsou postaveny na myšlence improvizací na ústřední téma, árii. Byl jsem hluboce inspirován Goldbergovými variacemi od Glenna Goulda. Když jsem Bacha studoval, hrál jsem zároveň jazz a napadlo mě, že by Goldbergovo téma mohlo být transformováno podobným způsobem.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Goldbergovými variacemi na vašem dvojalbu a koncertní verzí?
Na koncertě hrajeme více improvizovaných variací, ale zároveň je taky hodně variací stejných jako na nahrávce.
Pociťujete velké rozdíly v reakcích publika, když hrajete Mahlera, Bacha, Schumanna nebo Beethovena v Evropě a v Americe?
Celkově je hudba v Evropě podporována daleko více než ve Spojených státech. Mohlo by se zdát, že Evropané se budou na změny tradičního pojetí klasické hudby dívat daleko podezřívavěji a budou reagovat spíše negativně. Ale spíš než na národnosti závisí rozdíly na tom, jak publikum akceptuje myšlenku, že klasická hudba může být improvizována stejně jako jazz.
Setkal jste i s vysloveně negativními reakcemi na vaše adaptace klasických děl?
Samozřejmě. To není hudba pro každého.
Vaše první album bylo dedikováno Theloniovi Monkovi. Co je pro vás na Monkově hudbě nejzajímavější?
Mám rád Monkův smysl pro humor a smysl pro strukturu v jeho hudbě. Byl to opravdový improvizátor.
Bylo vaše album Sidewalks In New York inspirováno obdobnými "archivními" nahrávkami, které vytvořili Ry Cooder nebo Wynton Marsalis?
Na tyto konkrétní nahrávky jsem nemyslel. Mám rád New York a historii jeho hudby - to byl můj hlavní motiv.
Byl jste už někdy v Praze? Má to město pro vás nějaký zvláštní význam?
Nikdy předtím jsem v Praze nebyl a jsem velmi šťastný, že jsem měl příležitost ji navštívit. Praha je město, které žilo v mé představivosti, zvláště, když jsem četl Kafku a Pražského Golema.
Hrál jste někdy skladbu českého autora?
Zatím ne.
Dílo Johanna Sebastiana Bacha je velmi rozsáhlé. Proč jste si ke své adaptaci vybral právě Goldbergovy variace?
Goldbergovy variace jsou postaveny na myšlence improvizací na ústřední téma, árii. Byl jsem hluboce inspirován Goldbergovými variacemi od Glenna Goulda. Když jsem Bacha studoval, hrál jsem zároveň jazz a napadlo mě, že by Goldbergovo téma mohlo být transformováno podobným způsobem.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Goldbergovými variacemi na vašem dvojalbu a koncertní verzí?
Na koncertě hrajeme více improvizovaných variací, ale zároveň je taky hodně variací stejných jako na nahrávce.
Pociťujete velké rozdíly v reakcích publika, když hrajete Mahlera, Bacha, Schumanna nebo Beethovena v Evropě a v Americe?
Celkově je hudba v Evropě podporována daleko více než ve Spojených státech. Mohlo by se zdát, že Evropané se budou na změny tradičního pojetí klasické hudby dívat daleko podezřívavěji a budou reagovat spíše negativně. Ale spíš než na národnosti závisí rozdíly na tom, jak publikum akceptuje myšlenku, že klasická hudba může být improvizována stejně jako jazz.
Setkal jste i s vysloveně negativními reakcemi na vaše adaptace klasických děl?
Samozřejmě. To není hudba pro každého.
Vaše první album bylo dedikováno Theloniovi Monkovi. Co je pro vás na Monkově hudbě nejzajímavější?
Mám rád Monkův smysl pro humor a smysl pro strukturu v jeho hudbě. Byl to opravdový improvizátor.
Bylo vaše album Sidewalks In New York inspirováno obdobnými "archivními" nahrávkami, které vytvořili Ry Cooder nebo Wynton Marsalis?
Na tyto konkrétní nahrávky jsem nemyslel. Mám rád New York a historii jeho hudby - to byl můj hlavní motiv.
Byl jste už někdy v Praze? Má to město pro vás nějaký zvláštní význam?
Nikdy předtím jsem v Praze nebyl a jsem velmi šťastný, že jsem měl příležitost ji navštívit. Praha je město, které žilo v mé představivosti, zvláště, když jsem četl Kafku a Pražského Golema.
Hrál jste někdy skladbu českého autora?
Zatím ne.
časopis Rock&Pop 2004/11
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Uri-Caine-Priveze-Goldbergovy-variace~19~prosinec~2004/
Komentáře
&;
