18.2.2008 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
 fotogalerie „Já se cítím dobře ve všech stylech, které děláme, které do našich písniček mícháme.“ přiznává Carmen, zpěvačka United Flavour, která rozhodně není jen nepřehlédnutelným estetickým magnetem této současné, hudebně přepestré mezinárodní formace. Basista, producent a motor kapely Djei dodává: „V naší muzice uslyšíš všechno, co patří k black music - reggae, hip hop, latino, r´n´b a všechny tyhle věci. My se jimi ovšem necháváme ovlivňovat, nesnažíme se hrát v jejich čisté podobě ale vytvářet něco, co je naše vlastní hudba.“
Stejně tak jako je přepestrá muzika United Flavour jsou různorodá i razítka na rodných listech jednotlivých členů od Španělska a Pobřeží slonoviny po Čechy a Slovensko. Počátkem léta 2007 vydali United Flavour své debutové album Unity, před vánocemi téhož roku absolvovali republikové turné. Mezitím se stačili stát čím dál tím vyhledávanější kapelou české klubové scény, ale i festivalových pódií a ověřit si nadnárodní platnost své muziky i na pódiích zahraničních. O tom všem, o minulosti, současnosti i budoucnosti bude řeč v následujícím rozhovoru s Carmen, Djeiem a bubeníkem Jarem.

Jak už bylo v úvodu řečeno, v Praze usazenou kapelu United Flavour tvoří muzikanti z různých koutů světa. Zpěvačka Carmen Morejón před příchodem do Čech studovala ve svém rodném Španělsku žurnalistiku, klavírní hru a zpěv. Basista, skladatel a producent „Djei“ Gogo Jean Michel Francis z rodného Pobřeží slonoviny přesídlil do Paříže, kde se věnoval hudbě předtím, než zakotvil v Čechách. Ze střední Evropy pak pocházejí bubeník, rodák z Příbrami, Jaromír Telenský, klávesista původně z Nymburka „Velocity“ Vít Beneš, klávesista „Split“ Ján Ilavský se narodil v Popradu a percusista Standa Vít má své kořeny ve východočeském Hronově.


Co vlastně Carmen a Djeie zaujalo na tuzemském hudebním prostředí a přimělo k rozhodnutí usadit se v Praze?
Carmen: Když jsem před deseti lety přišla do Prahy, nebylo to kvůli hudbě. Studovala jsem novinařinu a do Prahy mě přivedlo tohle povolání. Ale pak jsem potkala Djeie, začala s ním spolupracovat, nejdřív to byly doprovodné vokály, pak toho bylo víc a víc. Teď dělám to co dělám a vůbec si nestěžuju, naopak jsem šťastná.
Djei: Já bych to asi nejlépe vysvětlil na příkladu - je to jako ryby v moři. Některé jsou v síti a snaží se z té sítě dostat ven, ale jsou i ryby mimo síť, které se naopak chtějí dostat dovnitř. Já byl ten první případ. Vím, že tady v Čechách je spousta muzikantů, kteří se chtějí dostat třeba do Německa, do Francie a být potom úspěšní. Já chtěl naopak pryč z přecpané sítě někam, kde může dělat člověk hudbu svobodněji, kde není tolik svázaný ekonomickými tlaky a to je například v České republice.

Jak se potom dali dohromady United Flavour?
Jaro: Carmen s Djeiem zpívali v Hermacuti. Byla to dost novátorská reggae kapela, která působila tady v Čechách, myslím, že byla dost kvalitní a poctivá, ale rozpadla se a Carmen s Djeiem si chtěli udělat nějakou novou kapelu. Připravovali písničky v akustické podobě, a když jich měli dost, začali k sobě shánět další lidi. Třeba já na ně narazil přes inzerát a další se pak nabalovali tím, že jsme se různě vyptávali známých a kamarádů.

Carmen a Djei mají tudíž možnost porovnat aktuální živoucí (životní?) prostředí u nás a na druhou stranu ve Španělsku nebo ve Francii. Jak tohle srovnání vypadá?
Carmen: Já myslím, že co do klubů, je to ve Španělsku hodně podobné jako v Čechách. Rozdíl je ve festivalech, kterých je tady ohromná spousta, řekla bych, jako nikde jinde.
Djei: Když si porovnáš velikost Francie a České republiky, zjistíš, že v České republice se daří muzice moc dobře. Jednak festivaly ale i kluby. Je jich tu spousta a je obdivuhodné jak dokážou žít a fungovat bez dotací, jak se dokážou udržet. A myslím, že je tu i lepší publikum. Otevřenější. Chodí se bavit, kdežto ve Francii jsou lidé trošku rozmazlení přehršlí koncertů a je těžší je zaujmout.

A co se týče žánrového rozvrstvení na současné scéně?
Djei: Ve Francii je více žánrů, což je logické. Žije tam víc komunit, víc etnik, která hrají svojí hudbu. Tady máš world music, ale ve Francii žije třeba hodně Senegalců, lidí z Kamerunu a tak dál, a tak dál. A ti všichni přinášejí svoji muziku, takže v tom je asi francouzská scéna žánrově pestřejší.

Většina muzikantů v United Flavour pochází ze středoevropského kulturního prostředí, ze slovanských hudebních kořenů, jak se jim vlastně daří hrát hudba, která má své prapůvodní kořeny docela jinde ve světě?
Djei: Víš co, jsou dvě možnosti jak definovat člověka, osobnost. Jedna je, soudit ho podle toho odkud přichází, z jakého kulturního prostředí, jací jsou jeho předkové a ta druhá, jakou cestu si sám vybere, pro jakou se rozhodne. I když vychází z určitých poměrů, přesto se může rozhodnout jaký život si zvolí. My, i když jsme z různých koutů světa, jsme si momentálně vybrali stejný způsob vyjádření, stejný hudební jazyk. Nemůžeš říct – tenhle chlapík je černoch, ten bude hrát reggae líp než tenhle bílý. Tak to není. Záleží na tom, jak kdo na sobě pracuje, jak studuje tu muziku samotnou a může dosáhnout stejných i lepších výsledků než někdo, z jehož prostředí ta muzika vychází.
Carmen: Opravdu záleží na něčem jiném. Nejlepší tanečnice flamenca, kterou jsem kdy poznala, byla Japonka. No a já jsem Španělka a flamenco tančit neumím.

A jak se na tuhle otázku díváš ty ze svého pohledu, Jaro?
Jaro: Já s tím samozřejmě souhlasím. Pochopitelně, když člověk pochází z nějakého prostředí, odmalička vnímá zvyky a hudbu, tak do něj ta hudba přirozeně vstoupí. Ale to samé může udělat třeba v osmnácti, když se například rozhodne naučit reggae. Pět let na sobě bude makat, studovat, odjede na Jamajku, odjede do Afriky, bude poslouchat. Má šanci naučit se to stejně dobře jako člověk, který odsud pochází.

Vraťme se k vaší desce Unity, která vyšla počátkem léta, dá se nějak definovat základní téma vašich písniček, dejme tomu určitá společná filosofie kapely?
Carmen: Základní téma, to asi ne, to je těžké. Témat je podle jednotlivých písniček pochopitelně spousta. O lásce, o parties, Revolution je třeba o tom, že když se nám něco nelíbí, můžeme to změnit a přitom to nesouvisí s násilím… Takže témat je hodně. Ale základní filosofie kapely je v tom, že různí lidé z různých kultur spolu můžou pracovat. Můžou spolu dělat něco co je hezké, co je dobré, můžou se bavit, můžou se dorozumět s publikem. A když to můžeme dělat v hudbě, proč bychom to nemohli dělat i jinde. Mimo hudbu.

K natáčení desky Unity jste nepřizvali žádného externího producenta. Produkce se osobně ujal Djei. V čem je tenhle postup výhodnější?
Djei: Přijde na to. Tak třeba Bob Marley se produkoval sám, protože nikdo neměl lepší pohled na jeho hudbu než on sám. Wyclef Jean se také produkuje sám, protože nikdo nemá lepší pohled na jeho hudbu než on sám. Totéž Lauryn Hill. A našlo by se jich víc. V našem případě je to ještě umocněno tím, jak mícháme spoustu stylů dohromady a já tady neznal nikoho, kdo by měl tak široký záběr. Kdo by měl takový přehled, protože producent, má-li mít smysl, musí posunout celou věc o patro výš. Musím se zmínit ještě o jedné věci, která je pro nás důležitá, totiž, že se vůbec nesnažíme o to, aby aranžmá písniček na desce bylo jako na koncertě. Podle mě je to každé jiná věc. Na koncertě to může být aranžmá třeba jen pro jednu noc. Hraješ pro reggae publikum, tak je aranž víc do reggae, za týden to může být jinak. To souvisí i s energií, které je na koncertě pochopitelně víc, je bezprostřednější. Proto musíš desku aranžovat tak, aby přetrvala, aby byla svěží, třeba i za pět, deset let.

Deska vznikala částečně u nás, částečně ve Francii, proč?
Djei: To vlastně tak trochu souvisí. Ve Francii jsme dělali reggae písničky. Nechtěl jsem na desce pracovat úplně sám, protože vím, že když člověk úplně sám pracuje, může se dopustit chyb. Baron Black a King Kalabash jsou na reggae profíci, znají tuhle muziku moc dobře a proto jsem tam jel.

Deska je na světě, v prosinci proběhlo turné, co tedy United Flavour čeká v dohledné době?
Jaro: Ještě v listopadu jsme dokončili klip na singl My Way, takže budeme mít postupně tři klipy, které budeme pouštět ven. Po prosincovém turné u nás se chceme v příštím roce dostat víc do zahraničí, hrát především tam, ale pracujeme i na letních festivalech u nás. Djei pracuje na desce pro našeho kamaráda rapera Henryho D, která by měla vyjít v roce 2008.

Na zahraničních pódiích už jste také určité zkušenosti posbírali, jak se vám zatím dařilo?
Djei: Zatím dobře a doufáme, že to tak bude pokračovat. Je ovšem zajímavé, že třeba v Německu se chytly úplně jiné písničky než v Čechách a zase jinak je to ve Francii. I proto máme na naší desce tolik různých stylů.


Fotogalerie: