Ultramixu šéfovat nebudu
27.12.2004 | Autor: Martin Zoul | sekce: publicistika
Letos je tohle období navíc bohaté na události, které svým významem přesahují mikrosvět hudební publicistiky, protože můžou mít do budoucna zásadní vliv na její podobu. Jedná se především o změnu vydavatele Rock & Popu a dosud nevysvětlený odchod redakce Ultramixu. Obě události se tak či onak dotýkají také mojí osoby, byť ve druhé případě víceméně omylem.
Zpráva o tom, že bych měl Ultramixu po odchodu týmu kolem Pierra Beneše šéfovat, se objevila dokonce i na tomto serveru a svědčí minimálně o třech věcech:
1) O síle fámy, která je od pradávna nejrychlejším, byť ne vždy nejspolehlivějším médiem.
2) O nutnosti nepodceňovat informační sílu blogů, které se nazdory svému značně soukromému charakteru za určitých okolností stávají citovatelnými zdroji informací.
3) O kvalitě práce některých novinářů.
Poslední bod snad netřeba rozvádět, přesto: dosud se mě žádný novinář, nepočítám-li Pavla Ovesného ze serveru Freemusic.cz, nezeptal, jak to vlastně s mým údajným šéfredaktorováním je. Zato se mě na něj ptají lidé, kteří se to dozvěděli nejčastěji od známých, případně navštívili diskusní fórum na webu Ultramixu.
Věc se má tak, že mi vedení redakce Ultramixu telefonicky nabídnul končící šéfredaktor Pierre Beneš. Už během onoho telefonátu jsem tu nabídku s díky odmítl a vzápětí jsem se o ní zmínil na svém blogu. Jméno časopisu ani Pierra Beneše v tom zápisku přitom vůbec nepadlo, protože jsem celou záležitost v té době pokládal za velmi citlivou. Celou pravdu včetně mého definitivního rozhodnutí jsem na přímý dotaz sdělil pouze několika lidem. Mezi nimi nebyl ani ten, kdo ?zaručenou" zprávu o mém šéfredaktorství začal šířit na webu Ultramixu, ani autor článku, který byl i s mojí fotkou vystaven na serveru Muzikus.cz od 25. prosince do dnešního poledne.
Doufám, že tohle vysvětlení učiní konec dohadům a původci fámy se chytí za nos. Já osobně si z událostí posledních dnů beru ponaučení, že musím lépe zacházet s informacemi uveřejňovanými na blogu, abych příště k podobným fámám nezavdával bezdůvodně příčinu.
Zpráva o tom, že bych měl Ultramixu po odchodu týmu kolem Pierra Beneše šéfovat, se objevila dokonce i na tomto serveru a svědčí minimálně o třech věcech:
1) O síle fámy, která je od pradávna nejrychlejším, byť ne vždy nejspolehlivějším médiem.
2) O nutnosti nepodceňovat informační sílu blogů, které se nazdory svému značně soukromému charakteru za určitých okolností stávají citovatelnými zdroji informací.
3) O kvalitě práce některých novinářů.
Poslední bod snad netřeba rozvádět, přesto: dosud se mě žádný novinář, nepočítám-li Pavla Ovesného ze serveru Freemusic.cz, nezeptal, jak to vlastně s mým údajným šéfredaktorováním je. Zato se mě na něj ptají lidé, kteří se to dozvěděli nejčastěji od známých, případně navštívili diskusní fórum na webu Ultramixu.
Věc se má tak, že mi vedení redakce Ultramixu telefonicky nabídnul končící šéfredaktor Pierre Beneš. Už během onoho telefonátu jsem tu nabídku s díky odmítl a vzápětí jsem se o ní zmínil na svém blogu. Jméno časopisu ani Pierra Beneše v tom zápisku přitom vůbec nepadlo, protože jsem celou záležitost v té době pokládal za velmi citlivou. Celou pravdu včetně mého definitivního rozhodnutí jsem na přímý dotaz sdělil pouze několika lidem. Mezi nimi nebyl ani ten, kdo ?zaručenou" zprávu o mém šéfredaktorství začal šířit na webu Ultramixu, ani autor článku, který byl i s mojí fotkou vystaven na serveru Muzikus.cz od 25. prosince do dnešního poledne.
Doufám, že tohle vysvětlení učiní konec dohadům a původci fámy se chytí za nos. Já osobně si z událostí posledních dnů beru ponaučení, že musím lépe zacházet s informacemi uveřejňovanými na blogu, abych příště k podobným fámám nezavdával bezdůvodně příčinu.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Ultramixu-sefovat-nebudu~27~prosinec~2004/
Komentáře
&;
