27.10.2004 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Česko hledá SuperGroup. Jedním z kandidátů by mohl být projekt Umakart, v němž se sešla dvojice lidí, kteří v poslední době stojí u vzniku všech důležitější alb: Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth. Třetím (však nikoliv posledním) členem je osobitý zpěvák a textař Jaromír Švejdík.

"Zhruba před dvěma lety jsem oslovil Dušana Neuwertha s tím, že mám pár volných textů, které se příliš nehodí do Priessnitz. Navrhl jsem mu, jestli bychom tedy nemohli postavit nějaký vedlejší projekt. Souhlasil, což mě mile překvapilo, takže jsme společně s jeho bratrem a dalšími lidmi začali ve studiu v Kopřivnici pracovat na demáčích," popisuje vznik Umakartu Švejdík.
Pokud budeme hledat zmíněné odlišnosti zvuku Umakart a Priessnitz, hovoří Švejdík hlavně o celkové atmosféře.
"Jde o to, že skrze Priessnitz pořád vnímám duch a atmosféru Jesenicka, stále tam slyším spodní proudy. Zkrátka Priessnitz už má jednou danou image a moc se s ní hýbat nedá. Umakart mí zní spíš 'městsky', jsou to 'městské' písničky. Civilnějším způsobem popisují život člověka ve městě," vysvětluje zpěvák.
Pokud si však pozorně poslechneme singl Může se stát, hlavně tedy úvodní originální verzi, zjistíme, že určitá spojnice s náladou Švejdíkova domovského působiště existuje. Nejde teď o zpěv, důležitá je nostalgie, skepse a nádech retra. To jsou artibuty, které plně zaznívají v hudbě Priessnitz a vystopujeme je, byť v ne tak patrné míře, i na singlu. Tento dojem potvrzuje i samotný retronázev Umakart.
"O názvu jsme hrozně dlouho přemýšleli, a když se k nám pak připojil Honza Muchow, který je na retro expert, navrhl slůvko Umakart. Přece jenom jsme generace, která vyrostla v panelácích, tudíž tam určitá nostalgie rozhodně je. Nejde ale o nostalgické vzpomínání na 'staré zlaté časy', spíš se jakoby obloukem vracíme třeba ke kapele Manželé, která tvořila hudbu v umakartové panelákové kuchyni. Ani my jsme nechtěli pracovat ve velkých studiích," osvětluje Jaromír původ názvu.

Absolutně prázdný a falešný svět

Už na první pohled je jasné, že kromě hudby klade Umakrt důraz i na vizuálno. Na netradičně zpracovaný obal singlu (více v rubrice kolegy Zoula) naváže podoba debutového alba.
"Deska bude koncipovaná jako vzorník umakartů, přičemž ke každé z dvanácti skladeb se bude vázat jeden vzorek. Spíše než jako kapela chceme působit jako solidní firma, která dělá dobrý umakart. Tomu budou přizpůsobeny i naše webstránky a další věci. No a pokud jde o písničky samotné, v tuhle chvíli máme o jejich podobě víceméně jasno a asi polovina už je skoro hotová. Všechny vznikly v počítači, takže jsou poměrné čisté a prázdné, stejně jako je prázdný okolní svět. Je v nich spousta prostoru mezi hlasem, kytarou, basou a podobně. Chtěl bych, aby působily zároveň jako retro, ale i současně."

Nejsme kapela

"Náhodná" setkání renomovaných muzikantů v rámci jednoho projektu zpravidla končívají vydáním jednoho alba, nicméně v případě Umakartu tomu bude poněkud jinak.
"Hlavně bych chtěl říct, že nejsme klasický případ kapely. Umakart je spíš volné sdružení lidí, který zaštiťujeme svými obličeji já, Dušan a Honza. Právoplatnými členy jsou tedy i Tomáš Luňák a Jirka Libánský, který se podíleli na designu obalu, a další osoby. Kromě toho chceme po vydání debutu odehrát i nějaké koncerty. Jde jen o to se ty písničky pořádně naučit. No a jelikož píšu pořád nové texty a vzniká film podle knihy Nebe pod Berlínem (viz pelmel v minulém čísle), v němž by měla být hudba Umakartu, počítáme na příští rok s dalším albem.

Debut projektu Umakart by měl podle slov Jaromíra Švejdíka vyjít "někdy mezi jedenáctým a dvanáctým září, ale spíš do konce října. Recenzi na singl Může se stát hledejte na příslušných stránkách v tomto čísle.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09