20.7.2004 | Autor: Tomáš Vokáč | sekce: publicistika Nejen rock&popem živ jest člověk. Zajímá vás něco nového? Třeba divadlo s muzikou? Performance skupiny Trollwerk s názvem velcro.sync II se dá bez nadsázky nazvat multimediální útok na všechny smysly a city.



Pomocí zvuků, hlasů, pachů, promítacích pláten, světel a hudby vytvářejí Trollwerk zvláštní atmosféru plnou emocionálních obrazů, kde zapomenete na realitu svého vlastního života a vstoupíte do světa snů a imaginací. Tvorba je kolektivní, spontánní, neexistuje zde žádná vůdčí osobnost.

Celý projekt začal nenápadně v září 2000, kdy tři hudebníci představili první velcro.sync projekt. Hrála hudba, promítalo se, improvizovalo. Později se skupina rozšířila a v roce 2001 vystoupila na Fringe Festival v Edinburghu, kde obdržela cenu "Spirit of the Fringe" a také cenu "World Theatre Award 2001". V Praze vystoupí 4. - 6. června 2004 v Paláci Akropolis. Za Trollwerk v následujících řádkách vypovídají Nikolaus Schwaab a Peter Rachel




Jak vzniklo vaše divadelní sdružení a jaké byly úplné začátky?

Nikolaus: Začalo to asi před čtyřmi roky, kdy se konal koncert s improvizacemi. Nebyl to úplně typický koncert, protože před iza hudebníky byla bílá plátna, na která se promítalo. Vypadalo to, jako kdyby muzikanti hráli v akváriu. Navíc bylo všechno barevně nasvěcováno. Mělo to úspěch, a tak jsme se rozhodli pokračovat. Následující rok se konala podobná akce, ale o mnoho větší a delší. Pozvali jsme další herce, zvukaře, techniky, přidaly se další efekty, zvuky a hudba.



Jaký druh hudby je vlastně ve vašem současném představení? Dá se vůbec hovořit o hudbě? O druhu hudby jako je rock, soul, funky, nebo jde pouze o reprodukované zvuky?

Nikolaus: Myslím si, že se nedá mluvit o určitém druhu hudby. Najdete tam prvky techna, prvky hardcoru, promíchané s hluky, jazzovými zvuky a hlasy.



Takže žádná specifická hudba?

Nikolaus: Ne, je to jen jedna část celého představení.



Co je tedy "nosným momentem" představení?

Nikolaus: Pocit a smysly - aby diváci slyšeli, viděli, aby cítili, aby se nechali unášet 45 minut vlastními pocity.

Peter: Je to především myšlenkově velmi otevřená koncepce. Základem bylo vytvořit prostor a naplnit ho pocity, velmi intenzivními a emociolnálními, vytvořit atmosféru, kde by diváci uvolnili své emoce a popustili uzdu představám.



Vytvořit prostor vyvolávající emocionální pocity není nijak snadné. Kde berete inspiraci a nápady? V reálném světě, ve snech, nebo máte nějaký inspirační zdroj v umění, např. v malířství?

Nikolaus: Nevím, jestli se dá mluvit o nějaké inspiraci. My rádi vymýšlíme hlavní myšlenky sami. Naše skupina funguje bez určení rolí, nebo nějakého ředitele. Kdokoli může přijít s jakýmkoli nápadem, a to je na tom to dobrý. Zkrátka, není to o idolech.



No, mně ani nejde o to, abyste pojmenovali nějaké idoly, nebo ikony, spíše mne zajímá, co vás vede k multimediálnímu představení jako je velcro.sync II?

Peter: Je tam jistě mnoho cest, ale v centru jsou naše vlastní myšlenky.

Nikolaus: A je to především otevřený prostor, kde si můžete cokoli vyzkoušet, realizovat své představy a zároveň se stát součástí celku.



Vaše performance se pohybuje na hranici reality a iluze, zvuků a hudby, hlasů a řeči. Jaký je vztah těchto prvků?

Nikolaus: Nepoužíváme řeč, slova, text, který by nesl nějakou zprávu, vše je spíše o pocitech. Vše je možné. Nemusíte očekávat nic a nalézt hodně, nebo očekávat hodně a nenajít nic.

Peter: Myslím, že nikdo z nás nepracuje s nějakým metafyzickým konceptem.

Nikolaus: Je to taková multimediální hra. Vytvořit iluzi, sen, vstoupit do něj, nechat se unášet v nepopsatelném prostoru, svobodně do něj vejít a rozvíjet vlastní iluze a inspirace.



Byli jste již někdy s podobným projektem v České republice? Nebo zde budete vystupovat poprvé?

Nikolaus: Je to poprvé a doufáme, že české diváky zaujmeme.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06