28.4.2004 | sekce: publicistika Když si poslechnete na konci loňského roku vydané nové album dnes již legendární pubrockové formace Tři sestry, Lihová škola umění aneb Válka s loky, nebudete-li a priori na její muziku hákliví, s největší pravděpodobností vás mile překvapí. Po delší době vydala desku, kterou lze bez odpočinku poslouchat od začátku do konce, těšit se z charakteristického soundu a ještě odhalovat krásy slovních maleb zpěváka a textaře Lou Fanánka Hagena.

Jinými slovy: pod kolekcí je 'podepsán' veselý, vyrovnaný a s ledacčím smířený Soubor kreténů, který zná své možnosti a nehodlá překročit jejich hranice. Pravda, taková Aida je písnička z trochu jiného těsta, přesto ji akční rádius kapely s přehledem 'chytá', neboť cosi podobného bylo již na desce Hudba z Marsu v roce 1995 v podobě písničky Konec Bulla Máchy.

Každý je vítaný

"Ten pocit je podle mě správný. Tak nějak nám to naskočilo, ani přesně nevím, čím to je. Je to asi nějaký požehnání," raduje se nad deskou Fanánek v hospůdce Na Staré kovárně v Braníku nacházející se na Letné. Dojídá právě oběd bez přílohy, obchází se bez piva a připisuje to dietnímu režimu, který přichází po vánočních svátcích jako věc zcela automatická.

Pozitivní by mohla být změna v sestavě, kdy Cvance (jinak z Letů mimo) vystřídal Zdeněk Petr, zkušený z řady punkových i nepunkových skupin, v poslední době například z Plexis či P.S. "To asi nebude ono, protože s Cvancem jsme vycházeli dobře. On se ale chtěl víc věnovat Letům a Sestry dělal tak nějak na půl plynu. Všechno zahrál, byl všude včas, ale už ho to nebavilo."

Shodujeme se, že zmíněná změna Třem sestrám prospěla. "Ing. Magor o tom s Cvancem mluvil už v zimě 2002. Proběhlo to v klidu, on se nijak nevzpouzel, spíš bych řekl, že to očekával. Mít něco jako obživu a dělat to na padesát procent jde jenom určitou dobu. Bylo jasný, že když Lety dělaly druhou desku, Cvance to pohltilo. Myslím, že je to takhle v pořádku."

Zdeněk Petr je posila, o tom není sporu. Je zkušený, na nové desce se výrazně podepsal pod dvě skladby a jeho přínos je i v oblasti aranžování. "Nikdo v kapele není takový, aby vymyslel aranže sám. Vždycky musíme dát hlavy dohromady a každý, kdo k tomu něco řekne, je vítaný."

Finance nesmí převažovat

A propós - slušná obživa. "V roce 2002 jsme odehráli devadesát šest koncertů. Ukázalo se, že je to moc, byl to vopruz. Vloni jsme jich udělali jen pětašedesát a letos by jich mělo být padesát pět až šedesát pět. Navíc vezmeme jen něco extra lukrativního: třeba večírek za hodně peněz nebo akci, která bude pro nás zajímavá."

Právě peníze Třem sestrám její ortodoxní příznivci ze začátku devadesátých let velmi vyčítají. Prý se to k punku nehodí. "Z toho těžkou hlavu nemám. Když nás to baví, nebylo by špatný hrát zadarmo nebo jen za benzín. Na rovinu ale říkám, že finance nesmí převažovat. Potřebujeme se nějak živit, a když to jde takhle, proč ne? Mluvím o tom upřímně, živí nás to slušně. Je to na úrovni platu středního bankovního managementu. Peníze jsou svoboda. Díky tomu si například můžeme dovolit jet hrát v dubnu do Frýdku-Místku na nějakej koncert proti komunistům skoro zadarmo."

Leden a únor mívají volný. Letos je ale naruší dva koncerty. Na počátku druhého měsíce zimní Rock for People v Praze a pak ten v hospodě Na Marjáně ve Skalici.

Ubalit si první cigaretu po obědě se Fanánkovi nepovedlo. Pochválil se za to, namísto aby zaklel, a zkusil to podruhé. Úspěšně.

Úspěchu kapely předcházela léta klasického klubového hraní, underground a trocha štěstí. "My jsme v podstatě nikdy nebyli klasický pankáči," ohlíží se Fanánek do devadesátých let. "Punk jsme měli vždycky rádi, ale nikdy jsme v něm nebyli ortodoxní. Bylo to nejlíp vidět na tom, že jsem měl někdy v osmdesátých letech krátkodobý příklon se skinheadům. Byl jsem mimo zbytek kapely, která ho neměla. Nakonec jsem s ní ale splynul, protože se mi to všechno nějak porovnalo v hlavě. Naše písničky jsou jednoduchý, ale nejsou striktně punkový. Je v nich hodně country a pomáhají tomu i texty. Tím se odlišujeme. Když se proberou všechny desky, je na nich poměrně jednoznačný pohled na svět, který se ale vyvíjí."

Opatrně s příběhy

Texty zaznamenaly na nové desce klíčový posun. Pryč jsou doby popisování nějakého příběhu, tentokrát je v nich spousta místa pro vytváření nahodilých obrazů, a tedy představivost posluchače, i milé slovní hříčky. Sousto pro Fanánka.

"Ono těch příběhů už není tolik, anebo si jsou podobný. První dvě desky šly udělat o tom, jak byl někde večírek a někdo konkrétní tam něco provedl. Lidi, se kterýma jsme ty příběhy prožívali, chodili na naše koncerty a ty postavy znali. Teď už hrajeme pro víc lidí, a tak by to tolik konkrétní být nemělo. Navíc některý zmiňovaný lidi by to třeba mohlo urazit."

Naprosto konkrétní je ovšem text Jebex. "Může se to stát, a stalo se to. Je to převzatá historka, z logických důvodů jsem nechtěl být konkrétní. Už jsme všichni starší, máme partnerky, takže se to ani nedá konkretizovat."

Konkrétní je ale Motorka chce na výlet. Je všeobecně známo, že motocyklům holduje Fanánek. "Sice jsem spadl ze skutru, ale napsal jsem to o motorce, to je takový údernější. Jel jsem v takový zatáčce v Říčanech asi padesátkou a následky byly, že jsem měl prodřenou bundu, chrániče a odřenou helmu. Kdybych neměl ochranný prvky, asi bych byl mimo hru tak na tři měsíce. Stalo se to vloni na přelomu srpna a září, těsně před tím, než jsme šli do studia. Tak jsem to tam frkl. Hudbu dělal Zdeněk Petr."

Hra se slovíčky je zachycena už v úvodní skladbě Válka s loky. "To jsem si vypůjčil. Kdysi jsem chodil externě do kreativní skupiny u České reklamní, kam chodil Honza Míka, který napsal seriál Život na zámku a scénář k filmu Městečko. Z vysoké školy s sebou nesl bonmot 'Válka s loky aneb R.U.M.', odtud jsem to vzal. K tyhle skladbě jsem dokonce napsal muziku, měl jsem ji hotovou asi rok a půl před deskou."

V úvodu zmíněná Aida má také svůj příběh. "To jsou zvláštní prožitky. Jednou mi říkala žena, že mě přistihla, jak rozmlouvám se čtyřma lidma, který nebyli v místnosti. Byl jsem zpitej do takovýho stavu, že jsem komunikoval, ale v místnosti nikdo nebyl. To je jedna část písničky. Druhá je laškování o tom, jaký asi je odejít na druhou stranu věcí. Nenásilně, nechtěl jsem, aby to byla úplně sebevražda, spíš je to o tom, co se všechno může stát. Někdo mi psal, že neví, co to znamená, ale já myslím, že to není důležitý."

Všechny texty napsal Fanánek na hudbu, její nálada ho inspiruje především. Bonmot v písničce Modlitba pro Partu je jeho a na své si přijdou i milovníci 'sprosťáren', které jsou použity s vlídností kapele vlastní. Tři sestry totiž, když už vulgarismus použijí, mají dar sdělit jej tak, že se posluchač musí pousmát. Nic prvoplánového... ačkoliv finální písnička Už koluje fáma...

Dokud se nerozpadnou na prach

Na desce je i Vlachovka, z dílny obvyklého vypomahače Františka Sahuly. Je o stáří skupiny, náčrt toho, jak by mohla za desítky let vyhlížet.

"Řekl bych, že budeme hrát tak dlouho, dokud se nerozpadneme na prach. Nikdy se nedá nic vyloučit, ale já bych řekl, že u nás teď nehrozí, abychom se třeba pohádali. Konec prostě neplánujeme. Nikdy jsme neměli problém s tím, že jsme oškliví a že nejsme kapela pro holky. Díky tomu nemáme komu zestárnout."

Tři sestry tedy budou vydávat nové desky dál a dál. A kdyby se to náhodou přestalo dařit, lze si představit, jak se starým kultovním repertoárem objíždějí zemi a dobře se jim daří.

"Nedovedu si ale představit, že bychom se vyvíjeli hudebně. Ono je to hodně limitovaný mým zpěvem. Já si například v pomalých písničkách, kde bych přece jen měl trochu zpívat, pomáhám tím, že je v nich hodně slov a ono to zní jako prazáklad rapu. Postavím to na textu. Měli jsme v repertoáru i pár takových rockových písní, který napsal Ronald, jenž vyrůstal na Zeppelínech. Znělo to ale divně, nikdo by nám to nevěřil, a tak je nehrajeme. Změny ve zvuku nikoho z kapely nelákají."


Co lze také slyšet z nového alba

Cinká moje tramvaj a stydne ranní káva

A na dveře marně buší domácí, ta kráva

Policie hledá, nenachází stopy

Moje dívka bledá zatím sbírá zátky od piv

Asi něco tuší, vždyť ta holka není hloupá

Právě jsem se narodil a pára k nebi stoupá

Možná budu písař anebo lámat kámen

sedmnáctý císař na hradbách zpívat Amen

(Aida)

Nacpi se pohanky

A zapni bundu z koženky

Naštěstí netušíš

Jak testujou tvý krémy

Já půjdu do Hanky

Prozkoumat kundu z Boženky

S radostí pohana

A prost veškeré trémy

(Bunda z koženky)

Snad jednou zcela omylem

Já padnu tváří do kamen

Všichni o mně budou psát

A pak vyprodám Letnou

A ještě navíc, kdybych měl tak dítě

S černou služebnou

Jen tý nohy dřevěný

Se ještě občas leknou

(GOLGOTA OPEN-AIR)

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02