17.12.2004 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika S kapelníkem a multiinstrumentalistou Jardou Svobodou a bubeníkem Vaškem Pohlem jsem se sešel ráno po vydařeném brněnském koncertě Trabandu. Bylo krátce po deváté hodině a Jarda se celou dobu omlouval, že je moc brzy, že bude jen blekotat a že z něj nic souvislého nedostanu. Přesto jsem se dozvěděl vše podstatné o aktuálním fungování kapely i o novém albu Hyje!, které vyjde u Indies Records.




Sestava Trabandu se několikrát změnila. Kdo tedy dnes kapelu tvoří?



Vašek: Současná sestava Trabandu je následující: Jarda Svoboda - to všichni určitě vědí. Dále Janinka Modráčková - trumpeta, zpěv, Evžen Kredenc - banjo, zpěv, Robert Škarda - tuba, Jakub Schmid - baskřídlovka a kytara a já na bubny.

Jarda: A František Prokop - řidič a básník.



Ty, Jardo, na koncertech střídáš kytaru, klarinet a akordeon. Na co hraješ na nové desce?



Jarda: Na všechno, co jsi vyjmenoval. A k tomu ještě na charango, což je indiánský nástroj, taková malá kytarka. V jedné písničce hraju na flétnu a to je asi všechno.

Vašek: Zapomněl jsi na basu.



Který z těch nástrojů je ti dnes nejbližší?



Jarda: Právě ta baskytara. Pořád přemýšlím, jak využít tenhle nástroj nejen pro doprovodné účely, ale pro samotnou písničku. Basa je krásný nástroj a nic moc dalšího k sobě už nepotřebuje. Stačí rytmus a hlas.



Snesou se v Trabandu vedle sebe basa a tuba?



Jarda: Hrají spolu, vzájemně se doplňují. To, kam jsem v přemýšlení o baskytarových aranžích došel, dokresluje píseň Krasojezdkyně.



Neznamená nástup baskytary ústup od "dechovkové" tváře Trabandu?



Jarda: Mám pocit, že by to chtělo nějakou změnu. Jinak budeme jako Mňága nebo Psí vojáci objíždět kluby s pořád stejným zvukem a dvacet let starým repertoárem. Bylo by to fajn, protože lidi mají nejradši písničky z Kolotoče a z Road Movie, ale já nechci zůstat na místě a pořád dělat dechno. Doufám, že se jednou vydáme zase nějakým jiným směrem. Ale to říkám v každém rozhovoru po každé nové desce.



Zatímco na minulé desce Road Movie jsi v textech popisoval různé "asociální živly" nebo postavičky z podsvětí, na novince došlo k tematickému posunu. Mám pocit, že v písničkách se víc než na starších deskách Trabandu objevují duchovní témata. Je to záměr, nebo spíš náhoda?



Jarda: Duchovní témata se v mých písničkách objevovala vždycky, jen jsou více či méně skrytá. Teď je jich víc, protože chci jasněji ukázat, že v životě existují i pozitivní věci, nejen ta existence "na dně".



Co pozitivního ukazuješ třeba textem písničky Lovci lebek?



Jarda: Ta opravdu moc pozitivní není, ale přesto doufám, že deska jako celek pozitivně vyznívá. I když jsou jednotlivé písničky někdy kruté a drsné jako třeba ti Lovci lebek.



V tomto textu vystupují "lovci lebek" a "lovci duší", přičemž tam jako důležitější cítím ty druhé. Co tě k té písni inspirovalo?



Jarda: Četl jsem teď hodně historických knih, například o osidlování různých necivilizovaných končin "civilizovaným" bělochem. Ta písnička je o střetu civilizací. O tom, že kam bílý muž přijde, tam zanechává krvavou stopu.



V roce 2002 jsi, Jardo, v Rock & Popu v souvislosti s albem Road Movie řekl: "S natáčením nový desky jsem si uvědomil, že jsme na hranici možností, kam až se s tímhle šraml-klezmer-rokenrolem dá dojít. Dál už je jen jazzmanská virtuozita nebo elektronika. Netroufám si nic kategoricky uzavírat, ale mám pocit, že to dopadne jako minule: daná podoba Trabandu bude ještě pár let objíždět kluby, zatímco se v tichu a v ústraní bude rodit novej, odlišnej model." Jak to po dvou letech vypadá? Zrodil se nový model?



Jarda: Ano, zrodil se a fungoval asi dva měsíce. Potom byl pohlcen starým modelem. Byl to model Ultraband - bicí, baskytara, trumpeta. Z této redukované sestavy zůstaly některé písničky, jako jsou třeba právě ti Lovci lebek nebo Zloděj a dezertér, které jsme ale teď přearanžovali pro šestičlennou kapelu.



V okamžiku, kdy si tady povídáme, album Hyje! ještě není na trhu. Já mám k dispozici pouze nahrávku bez údajů z bookletu. A tak zkouším hádat: Ty jsi, Jardo, autorem všech písní na novém albu?



Jarda: Skoro všech. Janinka tam má jednu svou písničku - Nemám rád trpaslíky. A jeden unikátní text pro nás napsal básník Tomáš Lébr - báseň v morseovce.



Vašku, mohou ostatní členové kapely mluvit do vzniku písniček, například do aranží? Dává vám pan kapelník dostatek umělecké svobody?



Vašek: Řekl bych, že ano. Ale když jsem se ptal ostatních členů skupiny, říkali, že ne.(smích) Já jsem totiž měl v Trabandu tři roky pauzu a po návratu jsem zjišťoval, jak ta kapela vlastně funguje. Ze starého Trabandu jsem si pamatoval, že jsme repertoár tvořili všichni společně. Jarda přinášel prvotní impulzy a my jsme pak domodelovali zbytek. Myslím si ale, že to tak je pořád.



Album Hyje! se mi - a možná vás tím překvapím - zdá folkovější než minulé desky.



Jarda: To mě nepřekvapíš, protože si to myslím taky. Asi míň sledujeme hudební styl a víc sloužíme písničkám.



Na jakých akcích v poslední době vystupujete? Jaké festivaly jste objížděli třeba letos v létě, Vašku?



Vašek: To se ptáš toho pravýho. Já si pamatuju jenom Trutnov.

Jarda: A to jenom proto, že jsme tam málem nedojeli. (smích)

Vašek: Pak si ještě pamatuju Vizovice, tam se mi líbilo.

Jarda: Ty byly právě den před tím Trutnovem. Ale obecně bylo letos víc klubů než festivalů. Já jsem se snažil vyhýbat velkým akcím. Třeba se mi nechtělo jet na Rock For People, protože tyhle monstrakce mě už moc nebaví. Mnohem radši jezdím na Litoměřický kořen nebo do Jimramova, hodně se mi letos líbilo na festiválku Svatý Jan Session ve Frýdku nebo na konci září na festivalu Křídla. Mám prostě rád menší rodinné akce, kde se známe s pořadateli, víme, co mají za lubem. A taky víme, že to jejich pořadatelství není jen mašina na peníze.



A co folkové festivaly? Objevili vás už jejich pořadatelé?



Jarda: Zatím moc ne, ale byl bych rád, kdyby k tomu došlo. Právě na folkových akcích snad máme ještě komu co nabídnout. Kdo z posluchačů rockové nebo alternativní muziky se chtěl o Trabandu dozvědět, ten už o nás ví. Pokud máme ještě někoho nového oslovit, je to právě publikum, které jezdí na Zahrady, Růže a podobné akce.



Jardo, loni jsi společně s textařem Michalem Horáčkem vytvořil autorské album Tak to chodí. Šlo o jednorázový projekt, nebo bude spolupráce pokračovat?



Jarda: Zatím se žádná další spolupráce nerýsuje, ale kdoví, co bude za rok.



A hraješ některé z těch písniček na koncertech Trabandu?



Jarda: Ne, ty písničky nahrávala jiná kapela a já mám dojem, že některé party bychom ani nedokázali zahrát.



Není tedy těch melodií škoda? Vyšly na desce, ale koncertně je nikdo nepředstaví.



Jarda: Je mi trošku líto, že ta deska zapadla. Fanoušci Trabandu o ní třeba moc nevědí.



Zaregistrovali to album ostatní členové kapely?



Vašek: Samozřejmě, mně se ta deska moc líbí.



Ještě o jednom projektu bych se chtěl zmínit. Také asi před rokem vyšla u Sisyfos Records (vydavatelství spojené se skupinou Znouzectnost - pozn. aut.) reedice prvního alba Otcových dětí, tvé bývalé kapely. Zareagoval jsi na tento počin znovuzařazením starších písniček do koncertního repertoáru?



Jarda: My písničky z éry Otcových dětí průběžně zařazujeme. Z těch hodně starých hráváme například Jak to všechno pěkně roste a ještě asi dvě tři další. Ale deska, o které mluvíš, to byla prostě taková radost, kterou jsme si po letech udělali s Petrem Vizinou.



Na závěr se vrátím k Trabandu a zeptám se na vaše koncerty. Čeká vás teď nějaká cesta do zahraničí, nebo budete propagovat novou desku jen doma?



Jarda: Na začátku prosince bychom měli hrát ve Francii a v Německu. To je do konce roku ze zahraničí všechno. Slovensko nepočítám, to pro mě ještě pořád není zahraničí.



Seznam domácích koncertů čtenáři určitě najdou na internetu, že?



Jarda: Samozřejmě, na adrese www.traband.net, případně na stránkách Indies Records.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11