21.8.2007 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika
 fotogalerie Skupině Traband nedávno vyšlo u Indies Scope Records nové, v pořadí už šesté album Přítel člověka. Tentokrát však už nečekejte žádnou rockovou dechovku s reminiscencemi na balkánské vzory, tedy v našich zeměpisných šířkách styl zvaný dechno. Tříčlenné obsazení skupiny se početně přiblížilo nejvíc debutu O čem mluví muži? (1997), kdy byl Traband ještě kvartetem.

Třináct nových písniček, které prezentují komornější, i když ne vždycky právě tichou tvář Trabandu s harmoniem, trubkou a bicími, vzniklo pod producentským dohledem Ondřeje Ježka v jeho domácím studiu Jámor. A domácí jsou i inspirace v české, moravské a obecně nejenom slovanské lidové hudbě. Ale Přítel člověka nabízí trochu překvapivě také několik čísel do “zlatého fondu” tuzemského hip hopu. Prostě změna je život. Nové album skupina “pokřtila” šestého června při koncertě v pražském Paláci Akropolis za asistence beatboxera Jaro Cossigy, kvarteta Clarinet Factory a jako host zde vystoupila písničkářka s harmonikou Jana Vébrová. Pro čtenáře mGuide pak Traband model 2007 v následujícím rozhovoru představil jeho kapelník Jarda Svoboda, jinak rovněž autor silných melodií, chytrých textů i výtvarna celého obalu.


Mladší fanoušky Trabandu možná překvapí zredukované obsazení kapely. To “XXL” se už překonalo?
Ano. Myslím, že v téhle sestavě už jsme řekli všechno, co jsme uměli.

Co bylo dřív – nové písničky pro album nebo trojhlavý Traband? Psal jste si tyhle komornější, docela osobní skladby dlouho do šuplíku nebo až po předešlém albu Hyjé!?
Písničky píšu průběžně a teprve před nahráváním alba přemýšlím, kterou ano, kterou ne. Snažím se, aby album dávalo dohromady nějaký celek, sjednocený tématem. U Přítele člověka je tím tématem domov. Většina z těch skladeb vznikla v průběhu loňského roku, ale jsou tam i starší věci, třeba deset let.

Dechno patří minulosti, možná i proto dnes hovoříte o home music. Můžete tohle své směřování čtenářům trochu přiblížit?
Název home music je trochu vyjádření opozice k tomu, čemu všemu se dnes říká world music. Lezou mi totiž stále častěji na nervy kapely, které splácají všechno, co jim přijde pod ruku, lidovky odkudkoliv, ale bez vnitřních souvislostí. Home music není žádný nový styl, nesnažím se vymýšlet nové škatulky. Píšu jen a jen písničky a snažím se aby byly autentické, domácí, přátelské. To je vše.

Jak na nový Traband reagují návštěvníci koncertů? Nejsou zklamáni, že nedostanou svoji porci dechna?
Někteří asi ano. To ale není náš problém.

Ve světě, který je podle teoretika komunikace Marshalla McLuhana “globální vesnicí”, je home music široký pojem. Pasují vám sem třeba i hrdelní zpěvy jako ze sibiřské Tuvy, které nelze přeslechnout v úvodní To mám tak rád?
Ale to nejsou hrdelní zpěvy z Tuvy, to jsou hrdelní zpěvy ze Střešovic! Zpívá to náš bývalý banjista Evžen a mistr zvuku Ondřej Ježek. Na alikvótním zpěvu není zas tolik exotického, ve středověku se běžně používal i v Evropě. A když se někdy probudím ráno po tahu, zní můj hlas hodně “sibiřsky”.

Traband model 2007 stojí hodně na harmoniu, což není právě frekventovaný nástroj. Jak jste k němu přišel, přes koncerty Janotových Mozart K. nebo třeba z nahrávek Nico?
Ani tak, ani tak. Oldřicha Janotu a Mozart K. jsem v době, kdy hráli, vůbec neznal, a Nico mě nikdy nebavila. Ale potkával jsem se s tímhle nástrojem na venkovských farách a kostelích a zamiloval jsem si jeho dýchavičný zvuk. Z mých oblíbenců na něj hraje třeba Tom Waits a norská kapela Triakel.

Na albu používáte i beatbox, s nímž ve dvou nahrávkách hostuje i Jaro Cossiga. Jak to máte s hip hopem? Nesehrálo ve volbě producenta i zvukového mistra Ondřeje Ježka roli, že se podílel na opožděném debutu “Wéček”, i když ten už s hip hopem nemá moc společného?
WWW mám hodně rád a Sifona neboli Onřeje Anděru jsem lákal do Trabandu už před lety. Ale s volbou producenta to nemělo nic společného. Já znám práci Ondřeje Ježka hlavně z ne-hiphopových nahrávek a vím, že on má všestranné uši – pro hip hop stejně jako pro folk nebo hardcore.

Limitované edice Přítele člověka je bez nadsázky skoro bibliofilie. Musel jste o ní Indies Scope Records dlouho přesvědčovat?
Ani minutu. Máme neobyčejně vstřícného a osvíceného vydavatele. Při jednání o novém albu jsme se okamžitě shodli, že chceme potěšit posluchače – buď tím, že mu nabídneme cédéčko s luxusním obalem, anebo tím, že mu nabídneme nahrávku za nejnižší možnou cenu. Proto vyšel Přítel člověka ve třech podobách – od nejlevnější empétrojkové, bez obalu, přes laciné CD v plastu, až k téhle vymazlené, knižní podobě.

Na závěr otázka trochu odjinud. Před časem jste připravili s Michalem Horáčkem společně album Tak to chodí. Bylo to jen ojedinělé “vybočení” ze zavedeného tandemu H+H?
Pokud vím, tak Michal Horáček teď chystá nové “vybočení” a je dost možné, že se na něm objeví i nějaká moje písnička.


Zajímavosti:
Na jaře 2003 vyšlo album Tak to chodí, na němž po boku textaře Michala Horáčka vystřídal jindy výsadního autora hudby Petra Hapku právě Jarda Svoboda. Podle Horáčkových slov prý totiž Hapka některé jeho texty kategoricky odmítal zhudebňovat. Deska upozornila na několik výjimečných zpěvaček a zpěváků, kteří byli do té doby známí jen úzkému okruhu znalců, ale pánové Horáček a Svoboda je dostali do širšího povědomí. Šlo hlavně o Szidi Tóbias (vlastním jménem Sidónii Tobiášovou), slovenskou Maďarku a herečku bratislavského divadla Astorka Korso ’90, která už dříve debutovala výtečným albem Divý mak (2001), a Františka Segrada, jehož pamětníci znají jako “lídra” skupiny Dobrohošť. Na albu zaznělo i harmonium, bez něhož je letošní Přítel člověka nepředstavitelný. Jarda Svoboda si totiž pečlivě hlídal, aby nebyl vnímán jako “béčkový Hapka” a klavíru se ve studiu pečlivě vyhýbal. V prvních nahrávkách alba Tak to chodí znělo harmonium ještě víc, ale během natáčení se radikálně změnila aranžmá.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/08