Tom Petty: Jako poprvé
30.8.2010 | Autor: Pavel Víšek | sekce: publicistika
Tuplovaný comeback se na novince Mojo podařil Tomu Pettymu s The Heartbreakers. Druhá, ale nejdéle působící kapela amerického písničkáře se vrátila ke své podstatě, takže po osmi letech nevedla cesta zpátky jen do studia, ale taky ke kořenům.
Když byli Tom Petty & The Heartbreakers v roce 2002 uvedeni do Rock'n'rollové síně slávy, už už se zdálo, že zůstanou žijícími klasiky na odpočinku, i když věkovým průměrem mezi seniory zdaleka nepatřili. Tehdy vyšla donedávna poslední řadovka The Last DJ, aby se od té doby připomněl třetím sólovým počinem Highway Companion (2006) pouze kapelník, samozřejmě s malou pomocí nepostradatelného kytaristy Mika Campbella. Pod producentským dohledem Jeffa Lynna tak vznikla komornější kolekce, ve které se prolínaly folk, rock, country, cajun i trocha jazzu. Nedávno se začala ovšem ohlížet celá muzikantská parta z Los Angeles a vznikla novinka s příznačným názvem Mojo. Slangové slovo, odkazující k magickému amuletu z afroamerického kultu húdú (nezaměňujte s haitským vúdú, viz třeba Hoodoo Lady Blues od Arthura „Big Boye“ Crudupa), se v angličtině zabydlelo díky standardu I Got My Mojo Working, který v roce 1956 napsal Preston Foster pro soulovou divu Ann Cole, ale proslavili ho až bluesmani v čele s Muddy Watersem. To vydá za všechny proklamace.
Každopádně hudební návraty na novince Mojo poznamenala kapela Mudcrutch, kterou ještě teenager Petty ještě jako baskytarista založil v roce 1970 v rodném univerzitním městě Gainesville na Floridě a v jejím pětičlenném obsazení se sešli i kytarista Mike Campbell a klávesista Benmont Tench, jinak pozdější opory The Heartbreakers. Skupina získala kontrakt na desku až v roce 1974 po přestěhování do zaslíbené Kalifornie, ale rozpadla se dřív, než stačila dokončit první nahrávku. Eponymní debut Mudcrutch vyšel až před dvěma roky v rámci krátkého reunionu. Podle pamětníků rockovým mušketýrům i po bezmála třiceti letech zůstalo dost z původní energie a syrovosti. Našinec to může posoudit leda podle raritních demosnímků, provázejích z výpravných kompilací počínaje 6CD Playback (1995), kde mezi raritami nechybí raná verze Don't Do Me Like That z roku 1974, kterou Tom Petty & The Heartbreakers oficiálně představili až na třetím studiovém albu Damn The Torpedoes (1979). Co z takového srovnání vyplývá? Mudcrutch nebyli zrovna bluesová kapela, ale měli větší „tah na branku“ než The Heartbreakers, což jim vydrželo dodnes: opožděnou albovou prvotinu v roce 2008 nahráli za deset dnů.
Všech patnáct skladeb kapela točila pohromadě a žádné playbacky nebo dodatečné opravy tady prakticky neuslyšíte. Tom Petty to krátce před vydáním alba zhodnotil: „Tímhle albem chceme lidem ukázat, co cítíme při společném hraní. Mojo je přesně to, čím žije kapela, když si hraje jen sama pro radost.“ Co se týče skladeb samotných, nezapřou Pettyho typický rukopis, jenž má k jižanské tradici blízko. A zdaleka nejde jenom o bluesový grunt, ale také texty s osobitou poetikou a skoro literárním rozměrem, který nezapře, z které části Ameriky pocházeli Flannery O'Connorová a Truman Capote. Jeden příklad za všechny? Hned úvodní Jefferson Jericho Blues, pojednávající o milostném „románku“, který měl třetí americký prezident Thomas Jefferson se svou černou otrokyní Sally Hemingsovou. Hudebně album zabírá zeširoka a odkrývá blues(rock)ové oblíbence Toma Pettyho & spol. na obou březích Atlantiku. Vedle mistrů žánru, jakými byli Muddy Waters, John Lee Hooker nebo Slim Harpo, se nabízejí volné reminiscence na J.J. Calea (Candy), ale i Petera Greena (The Trip To Pirate's Cove) a rané Led Zeppelin (I Should Have Know It). Má to svou logiku, protože prakticky výhradní autor všech skladeb Tom Petty se k autentickému blues proposlouchával přes to britské a nejenom ve školních letech měl za hudební hrdiny Rolling Stones, Animals a Traffic. Na albu Mojo však najdete také pár skvostných balad à la No Reason To Cry, jaké umí právě Tom Petty, i reggae Don't Pull Me Over, které se nepodobá ničemu z dřívějška. Duch dřevních nahrávek Chess Records si tady podává ruku se atmosférou šedesátých let i sofistikovanější tvorbou mladších dekád. Letos krátce po poločase jde o zatím nejsilnější písničkářskou výpověď.
Když byli Tom Petty & The Heartbreakers v roce 2002 uvedeni do Rock'n'rollové síně slávy, už už se zdálo, že zůstanou žijícími klasiky na odpočinku, i když věkovým průměrem mezi seniory zdaleka nepatřili. Tehdy vyšla donedávna poslední řadovka The Last DJ, aby se od té doby připomněl třetím sólovým počinem Highway Companion (2006) pouze kapelník, samozřejmě s malou pomocí nepostradatelného kytaristy Mika Campbella. Pod producentským dohledem Jeffa Lynna tak vznikla komornější kolekce, ve které se prolínaly folk, rock, country, cajun i trocha jazzu. Nedávno se začala ovšem ohlížet celá muzikantská parta z Los Angeles a vznikla novinka s příznačným názvem Mojo. Slangové slovo, odkazující k magickému amuletu z afroamerického kultu húdú (nezaměňujte s haitským vúdú, viz třeba Hoodoo Lady Blues od Arthura „Big Boye“ Crudupa), se v angličtině zabydlelo díky standardu I Got My Mojo Working, který v roce 1956 napsal Preston Foster pro soulovou divu Ann Cole, ale proslavili ho až bluesmani v čele s Muddy Watersem. To vydá za všechny proklamace.
Každopádně hudební návraty na novince Mojo poznamenala kapela Mudcrutch, kterou ještě teenager Petty ještě jako baskytarista založil v roce 1970 v rodném univerzitním městě Gainesville na Floridě a v jejím pětičlenném obsazení se sešli i kytarista Mike Campbell a klávesista Benmont Tench, jinak pozdější opory The Heartbreakers. Skupina získala kontrakt na desku až v roce 1974 po přestěhování do zaslíbené Kalifornie, ale rozpadla se dřív, než stačila dokončit první nahrávku. Eponymní debut Mudcrutch vyšel až před dvěma roky v rámci krátkého reunionu. Podle pamětníků rockovým mušketýrům i po bezmála třiceti letech zůstalo dost z původní energie a syrovosti. Našinec to může posoudit leda podle raritních demosnímků, provázejích z výpravných kompilací počínaje 6CD Playback (1995), kde mezi raritami nechybí raná verze Don't Do Me Like That z roku 1974, kterou Tom Petty & The Heartbreakers oficiálně představili až na třetím studiovém albu Damn The Torpedoes (1979). Co z takového srovnání vyplývá? Mudcrutch nebyli zrovna bluesová kapela, ale měli větší „tah na branku“ než The Heartbreakers, což jim vydrželo dodnes: opožděnou albovou prvotinu v roce 2008 nahráli za deset dnů.
Všech patnáct skladeb kapela točila pohromadě a žádné playbacky nebo dodatečné opravy tady prakticky neuslyšíte. Tom Petty to krátce před vydáním alba zhodnotil: „Tímhle albem chceme lidem ukázat, co cítíme při společném hraní. Mojo je přesně to, čím žije kapela, když si hraje jen sama pro radost.“ Co se týče skladeb samotných, nezapřou Pettyho typický rukopis, jenž má k jižanské tradici blízko. A zdaleka nejde jenom o bluesový grunt, ale také texty s osobitou poetikou a skoro literárním rozměrem, který nezapře, z které části Ameriky pocházeli Flannery O'Connorová a Truman Capote. Jeden příklad za všechny? Hned úvodní Jefferson Jericho Blues, pojednávající o milostném „románku“, který měl třetí americký prezident Thomas Jefferson se svou černou otrokyní Sally Hemingsovou. Hudebně album zabírá zeširoka a odkrývá blues(rock)ové oblíbence Toma Pettyho & spol. na obou březích Atlantiku. Vedle mistrů žánru, jakými byli Muddy Waters, John Lee Hooker nebo Slim Harpo, se nabízejí volné reminiscence na J.J. Calea (Candy), ale i Petera Greena (The Trip To Pirate's Cove) a rané Led Zeppelin (I Should Have Know It). Má to svou logiku, protože prakticky výhradní autor všech skladeb Tom Petty se k autentickému blues proposlouchával přes to britské a nejenom ve školních letech měl za hudební hrdiny Rolling Stones, Animals a Traffic. Na albu Mojo však najdete také pár skvostných balad à la No Reason To Cry, jaké umí právě Tom Petty, i reggae Don't Pull Me Over, které se nepodobá ničemu z dřívějška. Duch dřevních nahrávek Chess Records si tady podává ruku se atmosférou šedesátých let i sofistikovanější tvorbou mladších dekád. Letos krátce po poločase jde o zatím nejsilnější písničkářskou výpověď.
Zajímavosti:
Na mnoha nahrávkách včetně řadového alba Into The Great Wide Open (1991) nebo Pettyho sólovek Full Moon River (1989) a už zmíněné Highway Companion participoval jako producent i hudebník Jeff Lynne. Proč? Rodák z anglického Birminghamu, šéfující Electric Light Orchestra, a Tom Petty jsou totiž bratři! Tedy alespoň patřili do navýsost muzikální rodiny Wilburyových, po které zůstaly dvě výborné desky Traveling Wilburys, Vol. 1 (1988) a Traveling Wilburys, Vol. 3 (1990). V době první si říkali Otis a Charlie T. Jr, ale na druhé se z nich stali Clayton a Muddy. Jejich dalšími sourozenci tehdy byli ještě Bob Dylan (Lucky, později Boo), George Harrison (Nelson, respektive Spike) a zpočátku také Roy Orbison (alias Lefty), který se už nahrávání druhé desky nedožil.
Na mnoha nahrávkách včetně řadového alba Into The Great Wide Open (1991) nebo Pettyho sólovek Full Moon River (1989) a už zmíněné Highway Companion participoval jako producent i hudebník Jeff Lynne. Proč? Rodák z anglického Birminghamu, šéfující Electric Light Orchestra, a Tom Petty jsou totiž bratři! Tedy alespoň patřili do navýsost muzikální rodiny Wilburyových, po které zůstaly dvě výborné desky Traveling Wilburys, Vol. 1 (1988) a Traveling Wilburys, Vol. 3 (1990). V době první si říkali Otis a Charlie T. Jr, ale na druhé se z nich stali Clayton a Muddy. Jejich dalšími sourozenci tehdy byli ještě Bob Dylan (Lucky, později Boo), George Harrison (Nelson, respektive Spike) a zpočátku také Roy Orbison (alias Lefty), který se už nahrávání druhé desky nedožil.
časopis mGuide 2010/08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Tom-Petty-Jako-poprve~30~srpen~2010/
Komentáře
&;
