The Spankers: Brazílie je za humny
5.12.2013 | Autoři: Jan Strýček, Dan Sywala | sekce: publicistika
Česká ska-reggae-pop kapela The Spankers pomalu ale jistě proniká do povědomí domácího i zahraničního publika. Přispělo k tomu určitě dvojí turné po Brazílii, energická vystoupení Sisy Fehérové, ale i účasti na velkých festivalech, včetně Colours Of Ostrava, kde jsme pro vás pořídili povídání s celou sestavou.
Při takovém počtu členů se hned nabízí otázka, jakým způsobem skládáte?
Přemek (Zajíček – tenor, saxofon): Většinou je to tak, že náš kytarista František přinese nějaký nápad, který následně rozpracováváme jako kapela. Každý přispěje tím svým a zvukové detaily nakonec taky dolaďujeme společně. V rámci textů je to složitější. Dříve jsme měli jinou zpěvačku, která texty psala s Františkem, teď už to ale dělá především Sisa.
Kde se Sisa naučila tak dobře anglicky?
Sisa (Fehérová – zpěv): Já si nemyslím, že bych uměla tak dobře anglicky! Ale to, co umím, mám ze slovenského školství. (smích) Není ani tak hrozné, jak se o něm často povídá.
Přijde vám ostravské publikum nějak specifické, a jaké máte dojmy z festivalu?
Přemek: V Ostravě jsme hráli před Colours dvakrát. Poprvé to bylo asi dva roky zpátky a podruhé před třemi měsíci v Barráku. Colours Of Ostrava je specifický festival, hlavně kvůli své dramaturgii. Máme rádi, když někdo opravdu uvažuje nad pohybem lidí uvnitř. Kapely si nekradou publikum a to prospívá všem zúčastněným, ať už v zákulisí nebo na place.
Co říkáte na publikum, které bylo divoké i v tak časných odpoledních hodinách?
Přemek: Právě díky tomu, že kapely končí kolem druhé a nenásledují elektronická pódia, nekalí lidi do rána a mají tak sílu i na nás. (smích)
Poměrně málo se ví, že máte za sebou i brazilská turné, což je rozhodně významný úspěch. Jak jste se k takové štaci vůbec dostali a jak vás celá tahle zkušenost ovlivnila?
Přemek: V Brazílii jsme byli už na druhém turné, ani ne před rokem v září. Jeli jsme tam hlavně díky dobrým vztahům s lidmi v rámci našeho žánru, hlavně tedy s Fast Food Orchestrem, který tam byl před námi. Ty vztahy jsou neskutečně propletené a můžeme být rádi, že náš společný známý se nás ujal a pomohl nám vše domluvit.
Jaký je rozdíl mezi brazilským a česko-slovenským publikem?
Sisa: Je to překvapivě podobné. Ať už tady nebo tam, lidi na skáčko tančí. Čekala jsem, že to bude o něco divočejší, ale jsou podobně emotivní jako my. (smích)
Váš klávesák Adam Novotný hraje na hammondky. Poměrně nedávno nás opustil Jon Lord, proto by mě zajímalo, jak moc tě svým stylem ovlivnil?
Adam: Deep Purple jsem poslouchal hlavně koncem puberty, ale jeho styl mě ovlivnil hodně. Zvuky, které dokázal vytvářet, sóla a způsob jak s nimi zacházel, mě opravdu dostaly. Do toho uměl hrát i klasiku, to já neumím. Hammondky jsou obecně nástroj, na který jsem chtěl hrát od mládí, ale dostal jsem k tomu až teď. Jon na mě měl velký vliv, ale ještě větší měli jazzoví klávesáci z šedesátých let, kteří hrajou i na basu levou nohou.
Kterou kapelu byste chtěli vidět na Colours?
Sisa: Mě hrozně mrzí, že jsme tu nebyli už včera, protože hráli jak Bonobo, tak Dub FX, které mám moc ráda.
Přemek: Podle mě bude určitě výborný Tiken Jah Fakoly, který tu hraje večer. Africké reggae, na to se těším.
Jaké to je mít zpěvačku v tak početné chlapské kapele?
Přemek: Sisa o nás jednou prohlásila, že jsme trochu ženy. Na to bych chtěl říct, že ona je tak trochu chlap. Takže je to svým způsobem v pohodě. (smích)
Taky by mě zajímalo, jestli posloucháte hudbu podobnou té, kterou hrajete nebo odpočíváte u něčeho úplně odlišného?
Přemek: V rámci podobných žánrů jsme třeba já a Adam byli minulý týden ve Vídni na koncertě The Aggrolites. Jsou z L.A. a oba se, myslím, nebojíme říct, že to byl náš životní koncert.
Dále tu je otázka na dechovou sekci. Máte i nějaké formální vzdělání?
Martin (Juzzl – trubka): Kuba Cirkl (saxofon, alt) je ve čtvrťáku konzervatoře Jaroslava Ježka a já jsem dodělal státní konzervatoř. Posloucháme převážně jazz.
Přemek: Já hudební vzdělání nemám, ale chodil jsem na základní hudební školu, kterou jsem absolvoval. Od sedmnácti mám tuhle kapelu, takže se zdokonaluju hlavní díky kontaktu s ostatními.
Kapela tu je už nějaký ten pátek, ale zároveň jí prošlo dost lidí. Kdy jste si uvědomili, že si už konečně všechno sedlo a ujasnili jste si i pozice v sestavě?
Přemek: S lidma to nebylo složité. Byl to přímo chaos! Za tu dobu, co kapela existuje, jsme prostřídali asi šedesát dva jejích členů. Třeba bubeníků bylo deset nebo jedenáct, zpěvačky naštěstí jen čtyři. (smích) Až po roce 2009 jsme začali mít ustálenou sestavu, se kterou jsme dvě sezóny koncertovali. Od té doby se taky ještě něco měnilo, ale zakládající členové zůstávají a nová zpěvačka je s námi už dva roky.
Sisa: Já mám zkušenosti z více kapel, ale skončila jen jedna, protože jsem se odstěhovala z Košic, kde působila. Potom jsem si v Brně založila s jednou pianistkou skupinu Pitch Bender a ta funguje doteď. V podstatě všechny kapely, ve kterých jsem byla dřív, běží dál, jen nemají takovou pozici jako The Spankers.
Máte teď v plánu nějaké další turné, třeba po Evropě?
Přemek: V Německu máme zastoupení od dvou promotérů, se kterými by se šlo poměrně snadno domluvit, ale teď aktuálně to neplánujeme. Chceme dokončit letní projekty a pak až to začít řešit. Musíme totiž pečlivě skloubit naše programy, protože všichni studujeme nebo pracujeme. Sice už jen tak jezdíme někam skoro každý víkend, ale pořádně do zahraničí bychom chtěli taky zase brzo vyjet. A pokud bych si mohl vybrat, určitě by to byla opět Brazílie.
Je to i důvod, proč jsou vaše texty v angličtině?
Ano, tohle nám dává možnost hrát všude po světě. Možná tím asi nezaujmeme všechny doma, kteří by rádi české texty, ale takhle nám to vyhovuje víc a možná i v budoucnu napíšeme něco česky. Nemáme totiž žádné české písničky. Jen jednu v portugalštině.
Při takovém počtu členů se hned nabízí otázka, jakým způsobem skládáte?
Přemek (Zajíček – tenor, saxofon): Většinou je to tak, že náš kytarista František přinese nějaký nápad, který následně rozpracováváme jako kapela. Každý přispěje tím svým a zvukové detaily nakonec taky dolaďujeme společně. V rámci textů je to složitější. Dříve jsme měli jinou zpěvačku, která texty psala s Františkem, teď už to ale dělá především Sisa.
Kde se Sisa naučila tak dobře anglicky?
Sisa (Fehérová – zpěv): Já si nemyslím, že bych uměla tak dobře anglicky! Ale to, co umím, mám ze slovenského školství. (smích) Není ani tak hrozné, jak se o něm často povídá.
Přijde vám ostravské publikum nějak specifické, a jaké máte dojmy z festivalu?
Přemek: V Ostravě jsme hráli před Colours dvakrát. Poprvé to bylo asi dva roky zpátky a podruhé před třemi měsíci v Barráku. Colours Of Ostrava je specifický festival, hlavně kvůli své dramaturgii. Máme rádi, když někdo opravdu uvažuje nad pohybem lidí uvnitř. Kapely si nekradou publikum a to prospívá všem zúčastněným, ať už v zákulisí nebo na place.
Co říkáte na publikum, které bylo divoké i v tak časných odpoledních hodinách?
Přemek: Právě díky tomu, že kapely končí kolem druhé a nenásledují elektronická pódia, nekalí lidi do rána a mají tak sílu i na nás. (smích)
Poměrně málo se ví, že máte za sebou i brazilská turné, což je rozhodně významný úspěch. Jak jste se k takové štaci vůbec dostali a jak vás celá tahle zkušenost ovlivnila?
Přemek: V Brazílii jsme byli už na druhém turné, ani ne před rokem v září. Jeli jsme tam hlavně díky dobrým vztahům s lidmi v rámci našeho žánru, hlavně tedy s Fast Food Orchestrem, který tam byl před námi. Ty vztahy jsou neskutečně propletené a můžeme být rádi, že náš společný známý se nás ujal a pomohl nám vše domluvit.
Jaký je rozdíl mezi brazilským a česko-slovenským publikem?
Sisa: Je to překvapivě podobné. Ať už tady nebo tam, lidi na skáčko tančí. Čekala jsem, že to bude o něco divočejší, ale jsou podobně emotivní jako my. (smích)
Debutové album Boom! Bang! Pow! You Know....získalo nominaci na žánrové ceny Anděl 2010.
Váš klávesák Adam Novotný hraje na hammondky. Poměrně nedávno nás opustil Jon Lord, proto by mě zajímalo, jak moc tě svým stylem ovlivnil?
Adam: Deep Purple jsem poslouchal hlavně koncem puberty, ale jeho styl mě ovlivnil hodně. Zvuky, které dokázal vytvářet, sóla a způsob jak s nimi zacházel, mě opravdu dostaly. Do toho uměl hrát i klasiku, to já neumím. Hammondky jsou obecně nástroj, na který jsem chtěl hrát od mládí, ale dostal jsem k tomu až teď. Jon na mě měl velký vliv, ale ještě větší měli jazzoví klávesáci z šedesátých let, kteří hrajou i na basu levou nohou.
Kterou kapelu byste chtěli vidět na Colours?
Sisa: Mě hrozně mrzí, že jsme tu nebyli už včera, protože hráli jak Bonobo, tak Dub FX, které mám moc ráda.
Přemek: Podle mě bude určitě výborný Tiken Jah Fakoly, který tu hraje večer. Africké reggae, na to se těším.
Zpěvačka Sisa Fehérová s originálním hlasovým projevem plným groovu a feelingu vyhrála cenu za nejlepší sólový výkon v soutěži Jazz Talent roku 2009 v pražském Jazz Docku.
Jaké to je mít zpěvačku v tak početné chlapské kapele?
Přemek: Sisa o nás jednou prohlásila, že jsme trochu ženy. Na to bych chtěl říct, že ona je tak trochu chlap. Takže je to svým způsobem v pohodě. (smích)
Taky by mě zajímalo, jestli posloucháte hudbu podobnou té, kterou hrajete nebo odpočíváte u něčeho úplně odlišného?
Přemek: V rámci podobných žánrů jsme třeba já a Adam byli minulý týden ve Vídni na koncertě The Aggrolites. Jsou z L.A. a oba se, myslím, nebojíme říct, že to byl náš životní koncert.
Dále tu je otázka na dechovou sekci. Máte i nějaké formální vzdělání?
Martin (Juzzl – trubka): Kuba Cirkl (saxofon, alt) je ve čtvrťáku konzervatoře Jaroslava Ježka a já jsem dodělal státní konzervatoř. Posloucháme převážně jazz.
Přemek: Já hudební vzdělání nemám, ale chodil jsem na základní hudební školu, kterou jsem absolvoval. Od sedmnácti mám tuhle kapelu, takže se zdokonaluju hlavní díky kontaktu s ostatními.
Kapela tu je už nějaký ten pátek, ale zároveň jí prošlo dost lidí. Kdy jste si uvědomili, že si už konečně všechno sedlo a ujasnili jste si i pozice v sestavě?
Přemek: S lidma to nebylo složité. Byl to přímo chaos! Za tu dobu, co kapela existuje, jsme prostřídali asi šedesát dva jejích členů. Třeba bubeníků bylo deset nebo jedenáct, zpěvačky naštěstí jen čtyři. (smích) Až po roce 2009 jsme začali mít ustálenou sestavu, se kterou jsme dvě sezóny koncertovali. Od té doby se taky ještě něco měnilo, ale zakládající členové zůstávají a nová zpěvačka je s námi už dva roky.
Sisa: Já mám zkušenosti z více kapel, ale skončila jen jedna, protože jsem se odstěhovala z Košic, kde působila. Potom jsem si v Brně založila s jednou pianistkou skupinu Pitch Bender a ta funguje doteď. V podstatě všechny kapely, ve kterých jsem byla dřív, běží dál, jen nemají takovou pozici jako The Spankers.
Máte teď v plánu nějaké další turné, třeba po Evropě?
Přemek: V Německu máme zastoupení od dvou promotérů, se kterými by se šlo poměrně snadno domluvit, ale teď aktuálně to neplánujeme. Chceme dokončit letní projekty a pak až to začít řešit. Musíme totiž pečlivě skloubit naše programy, protože všichni studujeme nebo pracujeme. Sice už jen tak jezdíme někam skoro každý víkend, ale pořádně do zahraničí bychom chtěli taky zase brzo vyjet. A pokud bych si mohl vybrat, určitě by to byla opět Brazílie.
Je to i důvod, proč jsou vaše texty v angličtině?
Ano, tohle nám dává možnost hrát všude po světě. Možná tím asi nezaujmeme všechny doma, kteří by rádi české texty, ale takhle nám to vyhovuje víc a možná i v budoucnu napíšeme něco česky. Nemáme totiž žádné české písničky. Jen jednu v portugalštině.
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/The-Spankers-Brazilie-je-za-humny~05~prosinec~2013/