14.11.2005 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: publicistika

The Frames, v současnosti jedna z nejpopulárnějších kapel v domovském Irsku, ale i daleko za hranicemi, už v Česku vyprodala na pět koncertů. O víkendu se k nám opět vrátí, aby předvedla, proč si vysloužila takové uznání, které má.
V irsku se Frames již dvakrát stali skupinou roku a jejich frontman Glen Hansard byl kritiky označen za největší talent tamní rockové scény. Hráli s Bobem Dylanem, Nickem Cavem, nebo Coldplay a mnohými jsou označováni za nástupce jejich slavnějších krajanů – U2.

Glen Hansard už ve svých třinácti letech měl jasno, že tím nejdůležitějším, co ho bude v jeho životě dlouho provázet, je hudba. Maminka mu před spaním zpívala písničky Leonarda Cohena, strýc ho zase učil hrát na kytaru a bral jej na první hospodská hraní. V té době Glenovi taky elektrického Fendera Telecaster, na který Hansard hraje dodnes.
Později přestal Glen chodit do školy a po pět let se v Dublinu živil jako pouliční zpěvák. Vedle irských tradicionálů a folkové klasiky se v jeho repertoáru postupně začaly objevovat i vlastní písně, které později mohl dokonce, díky finanční pomoci své matky, natočit v profesionálním studiu.
Když se na přelomu 80. a 90. let dostaly tyto demosnímky k rukám vedení labelu Island, uchvátily jej natolik, že tehdy neznámému muzikantovi nabídla smlouvu na desku. Podmínkou však bylo, že Glen musí sestavit celou kapelu, což zprvu učinil, ale později doslova označil za jeden z nejhorších nahrávacích kontraktů v historii. A tak vznikli The Frames.



Psal se rok 1990, kdy skupina poskládaná z Hansardových kamarádů z ulice, hospod a malých klubů poprvé vystoupila na jedom z irkých festivalů. Po vydání debutového alba Another Love Songs, které natáčeli za dohledu bývalého producenta Pixies Gila Nortona, trpělivě více než rok čekali, zda deska vůbec vzbudí nějaký ohlas. Nestalo se. Malý zájem o debutové album Hansarda vybudil nejen k nebývalé koncertní aktivitě, ale i psaní nových písní. A úspěch se rázem dostavil. Ještě v první polovině 90. let se o Frames hovoří po celém Irsku.
"Mé písničky jsou často jakési předpovědi. Prostě jen otevřu ústa a zachycuji, co z nich vychází. Po šesti měsících pak zjistím, co se
mi to vlastně ta píseň pokoušela sdělit" vysvětluje Glen.

Největší úspěchy se však dostavily až v roce 2001 po vydání alba For the Birds. To se během několika dnů vyšvihlo na šestou příčku irské top 10 a během několika následujících týdnů z pultů nenávratně zmizelo nejen ono, ale i tři předchozí desky kapely. Chvála alba For the Birds od irských kritiků na sklonku roku dostává podobu ocenění nejlepšího světového rockového alba 2001.
V listopadu onoho roku však kapelu potkává velká rána: Glenův přítel, nadějný zpěvák a kytarista Mic Christopher při úspěšném turné s Waterboys umírá po úrazu hlavy. Hansard je zdrcen, ještě sbírá sílu a vystupuje na koncertě v Dublinu místo Mica - s jeho repertoárem, ale americké turné je odvoláno. Nad tím, co bude dál, se objevují otazníky. Naštěstí se však Hansard rozhodl pokračovat dál.
Zatím poslední album Burn The Maps vyšlo koncem loňského roku a sklízí stejné ovace, jako to předchozí.

V živé podobě zazní hudba Frames v sobotu 19. listopadu letos už podruhé v pražském Divadle Archa (Vstupenky v předprodeji v síti Ticketportal za 440 Kč) a v neděli 20. listopadu v brněnském klubu Fléda (Vstupenky za 250 a 290 Kč v síti Ticketstream).