1.8.2007 | Autor: Martin Zoul | sekce: publicistika
 fotogalerie Kapela se stane legendární dvěma způsoby: buďto si odslouží určitý počet roků, nebo alespoň vydá pár alb, kterým se dostane označení moderní klasika. Přesně to potkalo i The Chemical Brothers, kteří se aktuálně hlásí o pozornost deskou We Are The Night a také žhaví nástroje na srpnový koncert v pražské T-Mobile Areně. Mělo by vás to zajímat, nebo jde jen o takové čůrání do větru?

V polovině devadesátých let patřili The Chemical Brothers mezi nejfrekventovanější jména tehdy ještě úspěšně bující taneční scény. V roce 1995 debutovali albem Exit Planet Dust, k němuž přidali o dva roky siamské dvojče jménem Dig Your Own Hole. Ne náhodou dnes vydavatelská firma EMI, která se o distribuci nahrávek The Chemical Brothers stará, prodává obě desky v jednom cenově zvýhodněném balení. Právě tahle dvě alba se totiž nejvíc zasloužili o dnešní legendární status Chemiků a mimochodem stála i u zrodu celého hudebního stylu.

Není bigbít jako big beat

Tomu stylu se říkalo big beat a šlo o rychlejší a údernější variantu trip-hopu, který ale paradoxně přišel až poté. Tim Rowlands a Ed Simons, kteří za projektem The Chemical Brothers stojí, se poprvé představili světu skladbou Song To The Siren. Psal se rok 1992 a Tim a Ed pořádali pravidelné taneční parties v manchesterském klubu Naked Under Leather. Song To The Siren byl jejich první pokus prorazit vlastní tvorbou a po počátečním nezájmu způsobeném nízkou rychlostí skladby se našlo pár odvážných DJů, kteří ji začali zařazovat do svých setů.
Důležitými postavami z počátku kariéry dvojice, byli kromě Andrewa Weatheralla, který Chemicals upsal na svůj label Junior Boy’s Own, známí prominenti manchesterské hudební scény – Tim Burgess a Noel Gallagher. Zatímco první hostoval na debutovém albu The Chemical Brothers, Noelových služeb využili Tim a Ed na dvou následujících nahrávkách (nejznámější je asi jeho příspěvek ve skladbě Setting Sun z desky Dig Your Own Hole). Díky podobným hostovačkám, které nebraly ohledy na demarkační linii oddělující světy elektronické hudby a netanečních žánrů, se The Chemical Brothers stali jednou z nejvýznamnějších kapel usmiřujících fanoušky z obou stran kdysi nepřekonatelně vysoké barikády. Kromě Burgesse s Gallagherem spolupracovali Chemicals v počátcích ještě s písničkářkou Beth Orton, která jim nazpívala vokály ve skladbách Alive Alone a Where Do I Begin.

Po extázi přichází sešup

Už na třetím albu The Chemical Brothers, které vyšlo v roce 1999 pod názvem Surrender, se ale ukázalo, že nelze opakovat stejné hudební postupy donekonečna a očekávat, že si toho nikdo nevšimne. Deska sice zrodila několik slušných hitů v čele s Hey Boy, Hey Girl, zároveň ale obsahuje i spoustu nudného materiálu, na který do té doby nebyl nikdo u Chemiků zvyklý. Posluchači sice tančili ze setrvačnosti dál, ozývaly se ale i první kritické hlasy, podle kterých se éra The Chemical Brothers chýlila ke svému konci.
Ten znamenala pro mnohé následující deska Come With Us, z níž si po pěti letech od jejího vydání jen málokdo dokáže vybavit něco jiného, než všudypřítomný hit Star Guitar a sampl uvozující skladbu It Begin In Africa. Z Chemicals se tou dobou stala kapela, která se čas od času připomene novou deskou ve složení “dva tři obstojné singly a zbytek vata”. Na živo jim to ovšem stále šlapalo jako dřív, o čemž svědčí i záznam jejich vystoupení na hlavním pódiu festivalu v Glastonbury z roku 2000.
Podobně rozpačité bylo i přijetí donedávna posledního alba The Chemical Brothers, předloňského Push The Button. Rowlandsovi se Simonsem se na něj přitom povedlo dostat celkem vyrovnanou, byť hodně různorodou, směs skladeb ukazujících obě tváře kapely – energicky taneční i triphopově melancholickou. O hostování se na desce podělili hiphopeři Q-Tip a Anwar Superstar, Kele Okereke z kapely Bloc Party, dreampopová diva Anna-Lyne Williams, skupina Magic Numbers a starý známý Tim Burgess. Jonatán by o takové společnosti určitě prohlásil, že je to pěkná směsice a měl by pravdu.

Noční můry s.r.o.

Ani podobně různorodí hosté ale nepomohli nové nahrávce Chemiků We Are The Night, aby překonala laťku nastavenou předchozí deskou nebo dokonce prvními dvěma alby kapely. Jak se můžete dočíst v recenzi na jiném místě tohoto čísla mGuide, vzali si tentokrát pánové Rowlands a Simons do úst příliš velké sousto, než jaké dokázali skousnout. Rozhodli se znovu oživit postupy taneční hudby z jejích počátků, avšak za použití moderních technologií. Výsledkem je ale hodina minimalistické nudy, která je jen občas vystřídaná něčím alespoň částečně zajímavým – starou slávu oprašuje skladba Saturate, Tim Smith z kapely Midlake exceluje v závěrečné psychedelické ukolébavce The Pills Won’t Help You Now.
Celkově se ale jedná spolu s Come With Us o nejméně podařenou nahrávku The Chemical Brothers. Uvidíme, jak si kapela poradí s její koncertní podobou, z pár klipů na YouTube se ale zdá, že by návštěva srpnové show v pražské T-Mobile Aréně nemusela dopadnou až tak zle. Stejně jako o řadě podobně legendárních kapel se totiž i o Chemicals dá říct, že i kdyby nakrásně už neměli v hudbě co říct, jejich koncerty stále ještě patří k velkým atrakcím.


Zajímavosti:
Enter Planet Dust - název první desky The Chemical Brothers odkazuje na změnu názvu, kterou kapela prodělala před jeho vydáním. Dříve si Tim Rowlands a Ed Simons říkali The Dust Brothers, podle legendární americké producentské dvojice, která se mimo jiné podepsala pod jejich oblíbenou deskou Paul’s Boutique od Beastie Boys. Později se Chemicals přiznali, že si sice nelegálnost kopírování jména svých hrdinů byli vědomi, rozhodně by je ale nenapadlo, že jejich sláva někdy dosáhne dnešních rozměrů, a tudíž zůstávali v klidu. V klidu ale nebyli právníci původních The Dust Brothers a když se o Rowlandsovi se Simonsem dozvěděli, přinutili je změnit své jméno do dnešní podoby.


Fotogalerie:

Psáno pro: časopis mGuide 2007/08